Vzhledem k tomu, že na účast Motoru v hokejové lize mistrů si nějaký ten pátek ještě budeme muset počkat a místo severských zemí nás budou vítat maximálně promrzlé Benátky nebo Kadaň, je pro nás jedinou možností, jak za svým klubem vyrazit za hranice republiky, období přípravných zápasů.
V minulých letech jsme během léta měli možnost zavítat do německého Deggendorferu nebo nedalekého Linze, letos se cestuchtivým fanouškům opět poštěstilo, to když se na seznamu soupeřů objevily lišky z Weißwasseru, nám dobře známý soupeř především díky angažmá Davida Kuchejdy v jejich barvách. Jak už tomu bývá, nejlepší (nebo nejšílenější) nápady vznikají většinou u piva a tak během jednoho z horkých červencových dnů, zatímco ostatní daňoví poplatníci padali vedrem, pětice Motoráků dala hlavy dohromady a po pár dvanáctkách naplánovala „eurotrip“ do 400km vzdáleného saského města.
Dojet na místo autem, vystoupit, odfandit si 60 minut a cestovat zpátky, tenhle scénář je vhodný na pondělní nebo středeční zápas během ligy, my tentokrát ale chtěli výjezd se vším všudy a tak jako dopravu volíme vlak a víkendové přespání v Dráždanech, které jsou od naší cílové destinace vzdálené další tři hodiny cesty po kolejích. Co bylo v hospodě upečeno, začínalo s blížícím se termínem zápasu dostávat reálnější obrysy, až nakonec v sobotu ráno, tedy den před zápasem, usedáme do kupé ve vlaku směr hlavní město, načínáme první z mnoha plechovek piv a vybalujeme pečlivě nasmažené řízky.
Praha hlavní nádraží, polévka za 80,-, krátká obhlídka Majsnerů v okolí a přesun na druhý vlak, ve kterém bez váhání obsazujeme jídelní vůz a díky probíhající „happy hour“ startujeme jihočeské obžerství ve velkém stylu. A tak zatímco ostatní spolucestující objednávají vcelku logicky kafíčka nebo obědové menu, na stolech Motoráků se objevují točená piva a lahve sektu. Jaký to rozdíl v cestování oproti klasickému výjezdu v hořící karose na Lišovské…
Hodování končí s příjezdem do Drážďan, tedy naší prozatímní cílové destinace. Místo hotelu dáváme přednost možnosti ubytování v prostorném bytě, který domlouváme s příjemnou paní domácí naší bezchybnou angličtinou, ísy džob. Následuje nezbytná prohlídka historického centra města, ve kterém toho následkem bombardování během druhé světové války příliš nezbylo a projít ho tak lze opravdu rychle. Abychom měli lepší přehled o rozloze města, kupujeme lístky na velké ruské kolo, které se nachází přímo v centru města a které nabízí luxusní výhled na celou metropoli.
Plány na sobotní večer máme jasně dané, ani dnes nebudeme bez hokeje. Místní hokejový klub má na programu přípravný zápas a tak další kroky míří k nedalekému zimáku. V jeho okolí obsazujeme hezky udělané venkovní posezení s točeným pivem, nechybí ani tradiční Bratwurst v housce. Za nedlouho se nás ujímají zástupci místní ultras skupiny, s nimiž jsme byli v kontaktu už delší dobu, paradoxně ještě předtím, než jsme zjistili „los“ přátelských zápasů.
S drážďanskými kluky si kromě samolepek vyměňujeme především postřehy ohledně fanouškovské scény v obou klubech, ty jsou oboustranně až překvapivě velice podobné, ať už se to týká počtů na tribunách, vztahů mezi ostatními fanoušky, nebo nesmyslných zákazů. U vstupu nás celkem zarazí cena vstupného, na dnešní zápas lze nejlevnější vstupenku pořídit na stání za 14 euro, sezení je ohodnoceno částkou 20 euro. Kupujeme tedy nejlevnější variantu s tím, že jsme domácími obeznámeni se situací, kdy očekávají návštěvu maximálně okolo 1000 hlav a není tedy problém usednout na jakékoliv místo na tribuně, zároveň nás také upozorňují na fakt, že dnes se aktivního fandění asi příliš nedočkáme.
EnergieVerbund arena s kapacitou necelých 4500 diváků zeje chvilku před začátkem zápasu prázdnotou, tato situace se nezmění ani se začátkem zápasu a celková návštěva je tak pouhých pár stovek diváků, i když je oficiálně zahlášeno číslo atakující tisícovku hlav, což se nikomu z nás ale příliš nepozdává. Počtu diváků odpovídá také atmosféra na stadionu, která je dnes nulová, domácí se ozývají pouze po gólech, kdy odpovídají hystericky ječícímu moderátorovi utkání. Nejaktivnějším člověkem zůstává osamocený fanoušek na horním ochozu za jednou z branek, který mává velkou vlajkou po čas celého zápasu, ať už se hraje, je přerušení nebo padne gól. Jestli nezemřel vyčerpáním, mává na ochozu nejspíše dodnes.
Atmosféře odpovídá i dění na ledě, kdy je to po většinu času celkem nekoukatelná plácaná, lepší úsek přichází až v poslední periodě, kdy padají góly na obou stranách. O záživnosti přípravného mače vypovídá i fakt, že jeden z jihočechů během zápasu na svém místě regulérně usíná. Naší největší zábavou je tak testování místního pohostinství, ve kterém nejvíce kladných bodů dostává pivo, čepované do litrových džbánků, jediné negativní ohodnocení si naopak odnáší „kari wurst“ ze kterého se vyklubal nakrájený nedobrý párek v teplém kečupu alá recept z gastrobible Jirky Babici.
Po zápase probouzíme spícího kolegu a míříme do nedaleké hospody, kde s místními zlobivci popíjíme do pozdních nočních hodin. Hlavní roli na baru hraje domácími oblíbená zelená a hlavně také „Tschechische Spezialität“ – magické oko, které společensky unavuje jak domácí omladinu, tak také nás.
Následující den, kdy to z nás po ránu táhne jako z pytlíku Hašlerek, míří naše kroky nejprve k fotbalovému stadiónu Dynama Drážďany, který máme možnost prozkoumat pouze zvenčí, stejně tak i rozsáhlý fanshop, který má v neděli bohužel zavřeno. V okolí stadionu tedy zanecháme alespoň pár samolepek a po nabrání ztracených sil vynikající anglickou snídaní v irské hospodě s českou obsluhou, kterou zapíjíme německým pivem, se dvěma vlakovými spoji po necelých třech hodinách dopravujeme do města Weißwasser, tedy dějiště dnešního zápasu Motoru. Na nádraží nás vítá pětice jihočechů, která k dnešnímu utkání dorazila autem a náš počet se tak zastavuje na čísle deset.
Do zápasu zbývá necelá hodina a tak se Motoráci přesunují přímo směr zimní stadion. Cesta vede přes celé město a tak máme možnost spatřit opravdu velký počet samolepek domácích fans na lampách nebo značkách, drtivá většina z nich se nese v nenávistném duchu směrem k drážďanskému klubu, se kterým mají místní největší rivalitu a oboustranně je označováno jako derby.
Vstupné na dnešní zápas je oproti včerejší špionáži poloviční, tedy 7 euro, prohlídky u vstupu nulové. Na ochozech místního stánku obsazujeme sektor v rohu určený pro hostující fanoušky, ve kterém jsme oproti zbytku zimáku díky vyvěšeným vlajkám nepřehlédnutelní. Od začátku zápasu o sobě dáváme vědět také hlasově, kdy jsme díky poloprázdným tribunám a celkem neaktivnímu kotli domácích slušně slyšet i v takto skromném počtu.
Pro domácí jsme vůbec mírným zjevením, kdy návštěvu hostujících fans dnes nikdo nejspíše neočekával, v průběhu zápasu si nás několikrát očkem z blízkosti kontrolují také osoby v symbolech domácích ultras skupin. Ty sídlí na opačné straně za brankou a v hezky ovlajkovaném sektoru fandí spíše nárazově, většinou za pomoci zpívaných chorálů. Stejně jako v Drážďanech se zde celý zimák ozývá po gólech, kdy si odpoví s místní hlásnou troubou stav zápasu a střelce branky.
V našem skromně zaplněném rožku se celý zápas bavíme po svém, po projetí kompletního repertoáru chorálů a pokřiků vznikají další demence typu „Motor patří do EBEL ligy“, kdy v nadsázce požadujeme více takovýchto evropských výjezdů. Pokud by někoho zajímal pohled na led, první třetina, byla ze strany Motoru téměř bezchybná ve výborné rychlosti a nasazení, s postupem času však výkon klesal a domácí zaslouženě vývoj utkání srovnali a v nájezdech nakonec i převrátili ve svůj prospěch.
My však dnes nepřijeli za výsledkem, ale za zážitky a tak si s hráči střihneme klasickou děkovačku, během které snad poprvé v historii skáče za ramena více hráčů, než fanoušků v sektoru hostů. Cesta zpět na nádraží pak jen podtrhuje dnešní pohodové pojetí výjezdu, kdy se Motoráci vrací do dětských let a sborově pějí říkanky z dob maximálně prvního stupně základní školy. Procházející němci v tu chvíli nejspíše přemýšlejí o úrovni ústavní péče v ČR.
Na nádraží se rozloučíme s automobilovou posádkou a znovu po kolejích se vracíme do Drážďan, na další párty už není sil a tak po pár pivech uleháme, někteří ještě během spánku stihnou nařezat dvě tuny dříví na zimu a způsobit v okolí našeho bydliště menší zemětřesení. Pondělí už je pouze ve znamení nákupů a hledání hezkých němek, které měly po celý víkend nejspíš zákaz vycházení (nebo opravdu neexistují?).
Do našeho milovaného města dorážíme těsně před 18. hodinou, tedy po 81 hodinách od vycestování směr Německo. Těžko shrnout podobný výjezd v pár větách, můžu snad jen snad říct, že podobný výjezd přeji zažít každému z vás. Jezděte s kamarády za svým klubem, bavte se fanděním a neřešte nesmyslné chujoviny… ty zážitky za to stojí!
Ať žije Motor!
Sepsal: KZB
Napsat komentář