Krajské město jižních Čech v těchto dnech naplno žije hokejem, po 14 letech si opět můžeme na tribunách užít semifinále extraligy. Netřeba připomínat trnitou cestu, která k tomuto hokejovému zázraku vedla, znovuzrození klubu v roce 2013 a následné nezapomenutelné účinkování v prvoligových vodách zůstane v paměti každému z nás nadosmrti.
Vzhledem k tomu, že na účast Motoru v hokejové lize mistrů si nějaký ten pátek ještě budeme muset počkat a místo severských zemí nás budou vítat maximálně promrzlé Benátky nebo Kadaň, je pro nás jedinou možností, jak za svým klubem vyrazit za hranice republiky, období přípravných zápasů.
Výsledky klubu jsou letos jako na houpačce, sérii výher střídají prohry s týmy ze spodních pater tabulky a naopak. Podobný průběh je pak i na tribunách nejstaršího hokejového chrámu na území České republiky. Začátek sezóny byl ze strany nás, fanoušků, už tradičně povedený. Rekordní účast na pochodu dávala tušit, že i letos bychom měli být ozdobou první ligy. Jako mávnutím kouzelného proutku se ale náhle vše obrátilo a zápasy, potažmo výjezdy, na které bychom mohli být jako tvůrci atmosféry v probíhající sezóně právem pyšní, spočítáme na prstech jedné ruky.
Už v Budějcích je mi jasné, že žádná výjezdová sláva to asi nebude, ale i tak se naše partička nasouká do jednoho auta a výjezd je zahájen.
Je to ostuda, ale je to tak. První sobota v říjnu znamenala také můj vůbec první letošní výjezd. Dojezdová vzdálenost do Třebíče je sice vtipná, ale co je doma, to se počítá. Ostatním by asi bylo k smíchu, kdybych report uvedl obligátní větou typu „Skládáme lidi do aut / nedaří se nám vypravit autobus“, protože vyjet jsem se rozhodl někdy v poledne v den zápasu. Při zaškrtávání volebního lístku v zajetí toaletní mísy mne totiž nečekaně přepadl pocit nejen občanské, ale i fanouškovské důležitosti a přes počáteční váhání tedy nakonec vyrážím společně s ostatními.
Je lehce po deváté hodině večerní, na potemnělé silnici už potkáváme jen minimum aut a z rádia se začínají linout tóny známého hitu „Aj tak sme stále frajeri“. Tento téměř dokonale načasovaný song vykouzlí posádce vozu ironický úsměv na tváři, jsme totiž právě na cestě z Jihlavy, kde náš milovaný klub dostal příděl v podobě sedmi gólů.
