Ručičky hodinek se nezadržitelně blíží ke druhé hodině ranní, když k jednomu z vchodů Budvar arény přijíždí náhradní klubový autobus s hráči, kterým se na krku čerstvě blyští bronzové extraligové medaile. Příjezd autobusu zpestřuje velký počet pyrotechniky v rukou věrných fanoušků, kdy část z nich pár hodin předtím navíc absolvovala poslední výjezd sezóny do největší arény na území ČR. Povedené zakončení neskutečné sezóny, kterou jsme si alespoň z části mohli opět užít ve vyprodaných hledištích. A jaká, že vlastně byla sezóna v řadách aktivních fanoušků Motoru?

Domácí zápasy

Ihned první domácí zápas sezóny, ve kterém si Motor po dramatickém průběhu poradil s Kladnem ukázal, že hlad po hokeji po téměř roční nucené tribunové pauze, je v krajském městě stále obrovský. Šesti tisícovek diváků a skvěle zaplněný kotel domácích vyprodukoval jednu z nejlepších domácích atmosfér v celé sezóně, chorál „Motor jede a vyhraje“ po vedoucí brance snad lépe nikdy nezněl.

Do nařízeného omezení kapacity si Motoráci mohli užít ještě několik atraktivních domácích soubojů, mezi ty největší lze určitě zařadit první výhru nad Spartou nebo setnutí komerčního soupeře z Hradce Králové, kterému přihlížela zcela vyprodaná Budvar aréna. Právě před tímto zápasem proběhl již tradiční fanouškovský pochod městem, který byl letos se vzhledem k atraktivitě zmíněného zápasu přesunut. (http://www.motoraci.cz/fotoreport-motor-vs-hradec)

Bohužel s příchodem prosince znovu ukázal svoji sílu soupeř jménem „Covid“ a s ním znovu zavedené omezení kapacit sportovních utkání. Téměř tři měsíce se tak veškeré zápasy odehrávaly v atmosféře, kterou mohla vytvářet směšná tisícovka diváků. I přesto se hráči ve všech těchto zápasech mohli opřít o podporu aktivních fanoušků v kotli a domácí duely tak alespoň nějakou diváckou kulisu měly.

Od poloviny února se vše začalo vracet do zajetých fanouškovských kolejí a s rostoucí povolenou kapacitou rostla také hlasitost fandění na zimáku. Tři měsíce utrumu si Motoráci naplno vynahradili koncem sezóny, ve kterém se hráčům podařilo poskočit až na čtvrté místo tabulky a na jih Čech se tak po letech opět vrátilo extraligové play-off.

Play-off nabídlo celkem pět domácích zápasů a asi nikoho nepřekvapí fakt, že všechny tyto duely byly zcela vyprodané. Atmosféře v play-off asi těžko něco vytýkat, hokejová horečka propukla naplno a lidé se na tribunách upřímně hokejem i fanděním bavili. Škoda jen, že podobná aktivita není k vidění (především) od ostatních tribun také v „běžných“ zápasech v průběhu sezóny a většina se nechá strhnout, až když jde do tuhého. Během prvního domácího zápasu semifinále bylo také odprezentována jediná choreografie této sezóny. Přes 20m dlouhý transparent doplnily lesklé fólie a vlaječky v barvách klubu.

Pro milovníky statistik – v tabulce návštěvnosti jsme se po základní části umístili na třetím místě za Pardubicemi a Spartou s průměrnou návštěvností 4007 diváků, tato cifra je však značně ovlivněna omezeními, které byly v průběhu sezóny zavedeny.

Výjezdy

Počty a předváděné fandění na venkovních zápasech nám v dobách 1. ligy vytvořily nesmazatelnou pozici na scéně hokejových fanouškovských táborů. A tak jsme byli sami zvědavi, jak se v tomto směru budeme prezentovat v lize nejvyšší, v extralize.  A je třeba říci, že to nebylo vůbec špatné.

První pořádný výjezd v nejvyšší soutěži v novodobé historii klubu nám připadl na 1. kolo nové sezóny, kdy jsme zavítali do nejvzdálenější destinace, do Třince. Na dalekou cestu přes celou republiku se z královského města vydaly 2 autobusy a zatímco na ledě to byla poměrně jasná záležitost, v hledišti se sektor hostů s domácí přesilou vypořádal více než obstojně a i za nepříznivého stavu 4:0 se výborně bavil fanděním.

Dalším povedeným výjezdovým počinem byla nedlouho poté, přesněji na svatého Václava, návštěva legendární haly Rondo v Brně, kde se Motor mohl spolehnout na podporu vyprodaného a po celý zápas kvalitně fandícího sektoru hostů. Ani v dalších následujících zápasech nechyběli v hostujících sektorech příznivci okřídleného „M“, nejednalo se ale o nějaké závratné počty či větší organizované výjezdy.

Svojí výjezdovou kvalitu jsme ve větší míře ukázali opět během listopadového zápasu v Mladé Boleslavi, kam zavítala necelá stovka jihočeských fanatiků, podpořených o několik přátel z Drážďan, kteří nás svou přítomností poctili v sezóně ještě několikrát a to včetně zápasů play-off. Stejně jako v případě domácích zápasů i zde přišla nucená „covid pauza“, kdy dny trávené na cestách musely nahradit večery trávené u tv přenosů.

Přesto jsme do konce základní části stihli zanechat silnou výjezdovou stopu v podobě početného výjezdu do O2 arény a následně v posledním kole na horkou půdu Hradce Králové. Především poslední jmenovaný výjezd nabídl nespočet emocí a nefalšovaný fanatismus v sektoru, který byl i přes všední termín velice slušně zaplněn.

Samostatnou kapitolou by mohly být výjezdy v rámci play-off. Zatímco ve čtvrtfinálové sérii jsme předvedli velice kvalitní podporu v obou venkovních zápasech, následné semifinálové představení v O2 aréně mělo do dokonalosti značně daleko. Ať už byla na vině diskotékově pojatá domácí režie zápasů, která nedává příliš prostoru k podpoře hlasové jako takové, nebo sestava dorazivších fanoušků, kdy se z větší části nejednalo o tradiční výjezdníky, ale spíše diváky, mohli jsme toho v Praze určitě předvést více.

I tak ale lze výjezdovou část sezóny hodnotit především kladně, v extraligovém rybníčku jsme rozhodně nebyli na venkovních zimácích přehlédnutelní.

Ostatní

Vlajka „Motoráci“

Ještě před samotným začátkem sezóny byla představena nová reprezentativní zástava o rozměru 10×1,5m. Ta od té chvíle plní především roli hlavní domácí vlajky, své místo si ale našla také na několika výjezdech.

Nový chorál

Už značně zajetý repertoár pokřiků a chorálů se tento rok úspěšně podařilo rozšířit o nový kousek „Křičí celý stadion“. I přes počáteční pomalejší zapojení se snad nadobro tento chorál dostal pod kůži většině fanoušků, kdy v průběhu play-off  zněl už naplno zimákem, tak jak se sluší a patří.

Děkovačka

Po letech lehkého stereotypu se oslavy vítězství opět pozměnily, to když tradiční pokřik „Skáčeme Budějce“ s příchodem nové sezóny nahradilo vytleskávaní „Bu-děj-ce“. Vrchol této změny byl k vidění po vyřazení Pardubic, kdy společně s hráči s rukama nad hlavou tleskala celá hala, povedený počin!

Celá hala zvedá šály

Se začátkem ligy jsme přišli s myšlenkou zapojení celého zimáku do odzpívání chorálu „Když motoráci hráli“, s roztaženými šálami. I přes nespočet pokusů se bohužel nepodařilo zapojit každého diváka v hale, svůj účel ale tato výzva z části přesto splnila, kdy se minimálně tribuna „D“ vždy do záplavy šál zahalila. Jedna z věcí, na které se pokusíme do budoucna ještě zapracovat.

Vlajky a aktivita v sektoru „D5“

Především v průběhu play-off se v rukou Motoráků opět objevoval les mávacích vlajek, nově byly také rozdávány do sektoru „D5“, což dalo ve výsledku až nečekaně dobrý efekt. V tomto trendu bychom tedy rádi pokračovali i v sezóně následující, stejně jako s tím, aby tento sektor nebyl pouze tím na stání, ale stal se stabilně dalšími hlasivkami a rukama sektorů nad ním.

Slovo závěrem

Vzhledem k loňským restrikcím se vlastně jednalo o naši první sezónu na extraligových tribunách. Především zápasy se zvučnými soupeři a play-off ukázaly, že pokud chceme, můžeme se směle řadit mezi top tábory nejvyšší soutěže. Stále je ale plno věcí, ke kterým můžeme přistupovat zodpovědněji a dělat lépe.

Děkujeme všem, kdo jste společně s námi naplno profandili tuto neskutečnou sezónu a pomáhali šířit slávu našeho klubu napříč republikou. V létě dejte hlasivkám zasloužený odpočinek a za pár měsíců se do toho na tribunách opět naplno pustíme!

Děkujeme samozřejmě také hráčům za ukázkovou bojovnost a bronzový úspěch, který se ale do historie klubu zapíše zlatým písmem – tenhle bronz má pro nás zkrátka nádech zlata.

Ať žije Motor!