Osmé kolo ligy proti sobě postavilo dva kluby, které spojuje podobný osud, kterým si v posledních letech museli projít. Vsetín i Motor si prožili znovuzrození klubu a momentálně se mohou opřít o mohutnou fanouškovskou podporu, výjezd na Lapač tak sliboval možná jednu z nejlepších atmosfér v rámci 1.ligy.

Po 4 letech objíždění totožných zimáků konečně přibývá nová výjezdová destinace, nezajímavý Most nahrazuje o několik set procent zajímavější soupeř ze Vsetína. Datum 30. září má tak spousta z nás zakroužkováno ve výjezdovém kalendáři už od chvíle, kdy byl oznámen los letošní sezóny. Už týden dopředu je k dispozici dostatek lidí na to, aby se vypravil autobus směr Lapač, problémem je tak pouze fakt, že Motorákům schází věc nejpodstatnější, a to samotný autobus. Většina dopravců s námi po zjištění, že se jedná o dopravu padesátky krvelačných fanoušků, přestává komunikovat, nakonec je ale tato překážka vyřešena a v den výjezdu tak na Valašsko hromadně vyráží 47 fanoušků, spousta dalších příznivců okřídleného M vyráží po svojí ose auty.

Dokonale vyměřený časový plán výjezdu nám nabourává nejdražší a nejdelší veřejně přístupný tankodrom v republice, kdy na proslulé „dálnici“ D1 trávíme dlouhé minuty čekáním. Stání v koloně před Brnem je značnou čárou přes rozpočet pro kouření a močení chtivé Motoráky, pro které je popojíždění Brnem stejným hororem, jako například výjezd na naše území pro jihlavské fanoušky. Jihlavu jsem samozřejmě nezmínil náhodně, několik dní před tímto výjezdem jsem totiž narazil na perlu v podobě reportu Dukly z výjezdu na Kometu, ve kterém se například veřejně přiznávají k tomu, co je o nich víceméně známo delší dobu, tedy to, že rádi spolupracují s veřejnými orgány státní moci nebo v tomto případě s ochrankou na zimáku. Podobných perel se v reportech děvčátek z Jihlavy nachází spousta, pokud chcete kvalitní komedii na dnešní večer, doporučuji si tyto skvosty pročíst, ostatním táborům mohou sloužit jako výstraha před praktikami této skupiny.

Zpět ale k výjezdu do Vsetína, z kolony se vyhrabeme téměř až po hodině popojíždění, tradiční gastro párty na Rohlence jsme tedy oproti jiným výjezdům nuceni značně zkrátit. K Lapači přijíždíme chvilku před začátkem zápasu, to už z útrob zimáku znějí první tóny domácí hymny. Po hromadném nákupu lístků, kdy jsme nuceni část vstupenek zakupovat už do sektorů na sezení a celkem pečlivém prošacování se Motoráci ocitají uvnitř legendárního zimáku, který je ověnčen 6 extraligovými tituly. Hostující sektor už je v tu chvíli velice slušně zaplněn, stejně tak i zbytek stadiónu.

Samotný zápas se tak hraje od prvních minut v bouřlivé atmosféře, kdy na obou stranách barikád stojí početné aktivní tábory fanoušků. Hluchých míst je dnes opravdu pomálu, fanouškovské nasazení v sektoru hostů mi hodně připomíná čtvrtfinálový výjezd do Přerova z předloňské sezóny, kdy většina fanoušků nepřijela pouze hltat dění na hřišti, ale svou vlastní měrou přispět k celkové atmosféře a svými hlasivkami dohnat Motor za další výhrou. Hlasovou podporu bohužel několikrát zbytečně srážíme nesmyslným počtem bubnů v sektoru, vyjádřením některých samozvaných expertů na fandění z Valašska nebo Slezska nejen na toto téma se ale i tak musím smát. Povedený výkon Motoráků na tribuně navíc podtrhují i hráči na ledě, kdy je konečně vidět bojovný výkon i na ledě soupeře, první třetina končí dvoubrankovým vedením Motoru.

O přestávce je čas na prozkoumání místní gastronomie, kdy je kromě vynikající klobásy na grilu možnost zakoupit například chleba se škvarkovou pomazánkou. Motoráci mají navíc k dispozici vlastní bufet přímo v sektoru, po této stránce tedy naprostá spokojenost. Ta u mě osobně panuje i z celkové atmosféry a prostředí Lapače, který je pro mě jakýmsi ideálem hokejového stánku. Ve střehu jsme také ohledně dovezených zástav, na které by si mohli brousit zuby místní obdivovatelé Pišty Hufnágla, žádná akce z řad domácích ale nepřichází a tak pomalu začíná třetina druhá.

Ta navazuje děním na ledě i atmosférou na tu první – Motor přidává další góly a oba tábory stále vytvářejí nadprůměrnou atmosféru. Motoráci vytahují dvacítku mávacích vlajek, které se poté nárazově objevují nad hlavami fanoušků až do závěrečné sirény, domácí kotel se prezentuje transparenty mířenými na osobu ředitele extraligy Řezníčka, což kvitujeme pokřiky o tom, pro koho že by měl být český hokej dělán a komu, že by tribuny měly patřit. Zmíněný kotel domácích je situován na protější tribuně, která je celá na stání, takže těžko odhadovat jeho přesnou velikost. Nejaktivnější jádro i přes nepříliš široký repertoár chorálů fandí nepřetržitě po celý zápas, několikrát navíc strhávají zbytek tribuny či celého stadiónu. Z fanouškovských táborů první ligy pro nás bude právě Vsetín možná tím největším soupeřem a vzájemné zápasy budou rozhodně ozdobou ligy.

Atmosféra graduje v poslední desetiminutovce zápasu, kdy se po delší době rozjíždí chorál „super trouper“, který se drží dlouhé minuty, navíc se stoupající tendencí hlasitosti a v sektoru hostů, do kterého zavítalo 131 fanoušků, to čiší čistým fanatizmem, paráda! I přes nepříznivý stav se fanděním baví i domácí fanoušci, část z nich absolvuje poslední třetinu do půl těla, svá vypracovaná těla dávají k posouzení místním slečnám také někteří Jihočeši. Zápas končí čtyřgólovou výhrou, kterou oslavíme s hráči tradiční děkovačkou, pro smůlu pánů ze svazu z ní tentokrát ale nekápne ani koruna.

Po konci zápasu je k vidění pouze spousta kamarádství chtivých vsetínských fanoušků v dresech, tyto záležitosti přenecháváme jim podobně smýšlejícím a autobus s upocenými Motoráky se tak na zpáteční cestu vydává bez jakýchkoliv mimo stadiónových událostí. Největším adrenalinem je tak pro posádku autobusu vydržení psychického náporu od části hyperaktivních Motoráků, který trvá až do příjezdu k budějckému zimáku. S druhou hodinou ranní je pak tento nátlak složený z falešného zpěvu, oslavných chorálů vůdce Kima a dalších nepopsatelných demencí ukončen, stejně tak jako samotný výjezd, který rozhodně naplnil vysoká očekávání v našich řadách.

Ať žije Motor!

Sepsal: KZB