O výjezdech na Duklu, kde se už nějakou dobu více méně nic nemění, se už ani nemá cenu zmiňovat. To Karlovy Vary jsou o moc zajímavější. Osobně jsem tam byl všehovšudy jednou a docela mě mrzí, že čerstvě po tom, co zavřeli zimák a otevřeli arénu, takže jejich plechovku pamatuji maximálně z televize. Škoda je i to, že se hraje docela brzo a tak se ani nepodíváme do centra města, přecijen, není to kout země, kam se člověk dostane často.

Hraje se od půl 4 a tak dva autobusy fanoušků vyráží z Budějc kolem 10:00. Jak se hodinová rafička přehupuje přes poledne, jedeme dál a dál na západ. V Plzeňské Olympii se naobědváme, doplníme zásoby nanuků a rázem jsme ve Varech. Do zápasu zbývá nějaký čas, ale ne dost na to abychom se do města podívali. Okolo zimáku potkáváme hlavně výjezdníky, domácí se k vlastní hale slézají jen velmi pomalu, samozřejmě nechybí ani početné zástupy pořádkových a lidí z kriminálky. Policisté, přestože zákon jim zdvořilost přímo ukládá, se uchylují k opaku a míří na nás kamerami z kopců a zpoza rohů. A protože jsme z řad slušně vychovaných fanoušků, jdeme pozdravit my.

Vyzvedneme lístky, chvíli postojíme venku, prověříme stánek a pak už vcházíme do útrob skrz turnikety. Kontrola je k našemu podivu úplně nulová. Volby bezpečnostních opatření jsou mi na různých stadionech poslední dobou trochu záhadou. Například v Jihlavě, kde dosud oddělovaly příznivce domácích a hostů vysoké ploty, policie apelovala na pořadatele, aby řádně zajistil bezpečnost zápasů. Jak reagoval pořadatel? Ploty odstranil. A stejně tak ve Varech, kde to venku vypadá na rizikový zápas, je to uvnitř úplně bez šacování a fanoušci v útrobách vandrují, kde se jim zlíbí. A stejně tak nechápu, podle čeho pořadatelská služba u nás soudí, zda otevřít hostům vlastní vchod, nebo ne. Ale nerad bych se v tom nějak víc rýpal, stačí se rýpe v nose týpek naproti mě, zatím co na cestě vlakem sepisuji tento report. Raději si vezmu příklad z toho, kterak pohledem prozkoumává své šušně, předtím než s nich udělá kuličku a cvrnkne je na zem a pohlédnu na útroby KV Arény, do kterých jsem jakoby právě vkročil.

Ty jsou moderní, prostorné, všude je to samá obrazovka, sem tam bufet, hajzly, na kterých těžko hledat frontu (na druhou stranu nechodí tam 6000 lidí), sem tam staré dresy a podobné vylepšováky. Vypadá to tam pěkně, ne že ne. Do hlediště vstupujeme v rohu, který okupuje dobrých pár set Motoráků. Nálada v sektoru jako by byla úplně jiná, než třeba v Pardubicích, daleko uvolněnější, dnešní výjezd je z těch, který jsme připraveni si užít, ať už to na ledě dopadne jakkoliv i přesto, že v hloubi duše věříme, že dnes to konečně vyjde.

Kotel domácích naproti nám za bránou je zaplněn docela slušně, je řízen bubnem, nebo dvěma a celebritou s megafonem a už od začátku fandí docela obstojně. Nebýt akustika na tomto zimáku tak zlá, mohla být atmosféra tentokrát skutečně výborná. Než se vůbec pořádně rozehřejeme prvním chorálem, už tečeme 1:0, náladu nám to však nezkazí. Bez ohledu na výsledek fandí náš sektor dál. Domácí se v první třetině prezentují choreografií, kterou tvoří malá plachta doplněná o jednoduchou kartoniádu. Nic velkého a složitého, ale vypadá to dobře a taková práce se cení, zejména v těchto pro domácí těžkých časech.

Prezentace si však nevyslouží ani potlesk vlastního publika, proto, snad ze soucitu, ocení potleskem toto dílo náš sektor. Domácí nás během zápasu jako jediní z trojice fanouškovských táborů figurujících v baráži urážejí. (popěvky bolševické chátry o neexistenci našeho slavného klubu nás neurážejí). Tleskáme i tomuto počinu a oplácíme stejnou měrou. Vlastně kecám, my jsme začali už v první třetině. Jenže člověku jdou pokřiky, které si nezakřičel už léta, jako „Zkurvený Vary, zkurvená Enenrgie“ i po takové době úplně automaticky. O přestávkách se chodíme vyvětrat ven před hlavní vchod. Gastroreportík jsme pro Vás nepřipravili, tentokrát to za nás udělal chebský groundhopper vitajanda s následujícím hodnocením: Bavorská: 6,5/10 (55,-), Klasik: 8,5/10 (55,-)

Zápas naši borci nakonec otáčí a tak si ve třetí třetině, po vzoru týpka naproti mě hryžeme nehty, nakonec se ale těsný náskok podaří udržet a uloupené 3 body jsou vztyčeným prostředníčkem všem, kteří nad Motorem zlomili hůl a nedorazili dnes na západ. Poděkujeme si s hráči, za vydatného policejního doprovodu opouštíme stadion, a navzdory nevoli majitelů ještě skropíme jeden z místních záhonků tak, aby na něm mohly brzy vyrůst chcankelišky.

Se západem slunce ještě uděláme ostudu na benzíně za městem a pak už uháníme domů. Brzký příjezd domů nakonec shledáváme jako docela příjemný, i když někdo by možná namítal, lidé se totiž různí v tom, co mají rádi. Někdo pivo, někdo tisíc piv. Někdo rád brzy doma z Varů, někdo rád v 5 ráno z Pardubic. A jak jsem během psaní tohoto reportu zjistil, někdo si rád strčí prst z nosu rovnou do huby.

Spolu za velkým snem!

Nashledanou v Pardubicích!

Foto: Groundhopping_vitajanda, hokejkv.cz