Po dvou týdenní pauze se opět roztočil kolotoč první ligy. Motor zavítal na půdu Ústeckých lvů, kde nechybělo ani 90 fanoušků z jihu Čech.

Na začátek reportu bych rád uctil památku kamaráda mnohých lidí z kotle a zapáleného fanouška Vojty, který předčasně odešel do Motoráckého nebe. Měj se tam fajn..

I vzhledem k této nešťastné události, tu nehodlám rozepisovat noční můru mnohých diskutérů, ať už na fb či na fórum,  jménem „vlajka drážďanských fans“. Kdo byl v Ústí tak ví – kdo nebyl, vědět nemusí.

Kolotoč první ligy se opět roztočil – natěšenost fanoušků byla znát a už pár dní před výjezdem je jasné, že na sever Čech vycestuje autobus plný fanoušků

V sobotu krátce po jedné hodině se 50 věrných vydává na více jak tří hodinovou cestu. V autobuse je k vidění pojízdný bar, ve kterém vznikají drinky jak z dílny malého chemika (chuť některých drinků už je kapitola jiná :D). Cesta tak ubíhá vcelku rychle a hodinu před zápasem doráží bus před arénu Lvů.

Po nákupu lístků za přívětivou cenu 50 Kč ,- usedáme do útulné hospůdky přímo v útrobách stadionu. Vypijí se nějaké ty zlatavé moky a velí se směr tribuny.  Vchody v Ústí nejsou nejspíše nijak řešeny a tak se lze dostat jakýmkoliv vchodem. K naší smůle jsme vlezli asi tím nejméně vhodným a tak absolvujeme cestu přes celý stadion, kde nám v cestě stojí například i plexisklo, než se konečně dostáváme k sektoru pro hosty. Vyvěsíme vlajky a rozhlížíme se po místním stadiónu. Ten je nejspíše po Budvar Aréně druhým nejmodernějším v první lize. Strmé tribuny, kostka nad ledem – opravdu hezký stánek. Dalším plusem je výborné občerstvení, s mnoha druhy klobás či špízů.

Pod naším sektorem si místní mládež hraje s florbalovými hokejkami a tak ani chvíli neváháme a ukazujeme mladým nadějím něco málo z našeho umění. Po této freestyle vložce ještě popíchneme rozhodčího za bránou ať nám tam rozsvicuje jeden gól za druhým, bohužel neúspěšně.

Zápas začíná a 90 fanoušků Motoru žene svůj tým za důležitými body.  Fandit začíná také domácí kotel, který je podpořen účastí fanoušků z nedalekých Drážďan. Svůj hezky ovlajkovaný  sektor mají umístěný ve vrchní části podélné tribuny a kdyby tak zběsile nemlátily do bubnu, nejspíše by byli i solidně slyšet.

Naše fandění je po vánočním odpočinku průměrné, lépe se fandí po vstřeleném gólu. Klasicky se projede celý repertoár i megafon je po delší době konečně funkční a tak se u něj za celý zápas prostřídá několik lidí, kteří se snaží držet lidi ve varu.

Ve třetí třetině je až na událost „vlajka“ dění na tribunách nemastné neslané, zaujmou bengálské ohně v rukou fanouška na tribuně za brankou. Ústečtí na ledě vyrovnávají stav a utkání tak spěje do prodloužení. V něm se nic závratného neděje a tak o dělbě bodů rozhodují nájezdy.

Během úpravy ledu je stadion zcela ticho a tak toho naplno využíváme a atmosféru  tvoří pouze Motorfans. Nájezdy lépe zvládají domácí a Motor tak odjíždí pouze s bodem. Hráčům i přesto poděkujeme a míříme společně směr autobus.  Po vyhrožujících němcích ani vidu ani slechu a tak následuje odjezd do Budějc.

Už je to ohraná písnička, na výjezdu se všichni baví a události, které se tam dějí nikdo neřeší. Další den je plné fórum zvratek z úst lidí, kteří ani na výjezdu nebyly a jelikož tráví většinu dne u onlajn přenosů či právě zvracením na různá fóra od idnes až po webovky Ewy Farné, ví o všem nejlépe a ví co je správné.  Uvědomte si jednu věc – tito lidé v životě atmosféru na stadionu neudělají.  Zářný příklad toho byl, když kotel při domácím zápase s Berounem jednu třetinu promlčel – ideální příležitost pro tyto mudrce udělat atmosféru dle jejich gusta. Jak to dopadlo si snad pamatuje každý.. Ať žije Motor!