Další sobota, další výjezd. Českobudějovičtí hokejisté se tentokrát představili na ledě Třebíče, kam jim přijelo fandit 144 Motoráků, kteří se však bodového zisku nedočkali.

Stejně jako předchozí sobotu se část Motoráků skládá do automobilů a před třetí hodinou odpolední vyráží na zhruba 130 kilometrů dlouhou cestu. Jedná se tak o nejkratší možný výjezd. Cesta bez větších komplikací zabere něco málo přes dvě hodinky, zaparkujeme nedaleko stadionu a do sektoru hostů se přes menší kontroly dostáváme zhruba deset minut před utkáním. Horácký klub slavil 90 let, na ledě se tak odehrává oslava, které však nevěnuji žádnou pozornost, takže nemůžu vůbec zhodnotit jestli to bylo dobrý, špatný a nebo jaký to vlastně vůbec bylo…

Utkání začíná, stadion je celkem slušně zaplněn (2472 diváků), sektor hostí čítá 144 lidí, ten domácí, těžko odhadovatelný uprostřed tribuny, cirka 80 fanoušků… Ze začátku utkání náš sektor za brankou začíná fandit na docela solidní úrovni, čemuž pomáhá i výborná akustika místní Mann+Hummel Areny. Třebíčtí sešikovaní za několika vlajkama jsou také pěkně slyšet, u nich jsem však zvědavý optickou prezentaci, kterou při tomto zápasu beru jako samozřejmost. Čekal jsem, čekal jsem. A dočkal jsem se… Sami domácí musí vědět, že tohle není to pravé a celkově to vzali za špatný konec. Přitom pro lepší příklad nemusíme chodit tak daleko. Vzpomeňme si, jak se pár týdnů dozadu při oslavách prezentovaly například Karlovy Vary… Co se týče ledové plochy, tam se domácím daří lépe, vedou 1:0 a naši hráči tak bezchybně navazují na výsledky z předchozích venkovních utkání.

V prostřední periodě se výkon našich zlepší, hrají spoustu přesilovek, zamknou Slavii v obranném pásmu. Svými hlasivkami pomáháme hráčům protlačit kotouč za Vejmelku, to se i přes několik tutovek nepodaří a tak přichází otřepané, ale pravdivé klišé nejen z manželských postelí “Nedáš? Dostaneš!“. Motor tak prohrává 2:0 a naše úroveň fandění se snižuje.

Je pár minut před koncem druhé třetiny, z tribuny za jednou branek koukám na ledovou plochu, přičemž periferně vidím, jak se jeden z domácích Neřádů utrhuje a běží ve svých tenisových Najk botkách směrem k zábradlí co nejblíže k našemu sektoru. O pár okamžiků později se přidává zhruba i patnáctka dalších. Druhá třetina končí, domácí hlouček stále postává na rohu tribuny a přes celou přestávku se baví nadáváním na hostující fanoušky či řvaním dalších smyslů či nesmyslů (nechám na posouzení přímo jich samotných).

Jelikož jsem během začátku incidentu čuměl na led, nezachytil jsem důvod domácích přesunout se co nejblíže k nám. Každopádně je vidět na nich vidět, že si ty okamžiky, kdy jsme přijeli pouze třemi auty, patřičně vychutnávají a užívají. Není ani důvod se ptát, proč se toto galapředstavení nědělo, když jsme přijeli autobusem ve čtyřiceti lidech.

No nic, třetí třetina začíná, partička domácích se přesouvá zpět do sektoru. Zatímco Třebíči se oslava 90. výročí klubu daří, tribuny se potleskem přidávají ke kotli, naše fandění už za moc nestojí a hráčům se vyrovnat také nepodaří – Motor prohrává 2:1. My sbalíme vlajky, autem lehce pobloudíme po Třebíči a odjíždíme z kraje Vysočina zpět na jih Čech. Na cestě dává jeden vůz z naší automobilové sekce vzpomenout na hru Need for Speed a v jedné ze zatáček předvádí dovednostní disciplínu průjezd smykem. Po zbytek trasy se už žádná další zajímavost neudála, doma z Třebíče jsme kolem půl jedenácté večerní.

Tomas-Budweis

Foto: Motoráci, hs-trebic.cz, jsphoto.cz