Přestože sezona pro naše hokejisty již několik týdnů dozadu skončila, jedno utkání tak trochu týkající se i Motoru ještě odehráno nebylo. Jednalo se o rozhodující zápas o postup do 1. Národní ligy mezi Havlíčkovým Brodem a Porubou. Tento vrchol druholigové sezony si nenechala ujít ani čtveřice Motoráků a do Kotliny se osobně vydali.

Když je mi během nedělního rána nabízeno jedno místo v autě, stále váhám a přemýšlím jestli jet nebo nejet, nakonec si uvědomím, že „Poruba se baví bez drog“ a také hlavně, že jde o rozhodující utkání s příslibem velmi pěkné atmosféry na tribunách. Zhruba ve dvě hodiny odpoledne, po shlédnutí televizního šlágru 1.B. třídy mezi Louční a Pátkem vyrážíme z Českých Budějovic.

K zimnímu stadionu přijíždíme zhruba padesát minut před utkáním, přesto nám dává celkem zabrat najít místo na parkování. Už to slibuje, že dnes bude stadion velmi pěkně zaplněn. Před stadionem posečkáme na člověka, který nám rezervoval lístky a okusíme místního Rebela. Cena za lístek 80,- je na takovéto utkání naprosto férová. Při čekání si všímáme nejn toho, že kotelnickou akci „Všichni v bílém“ vyslyšelo celkem dost lidí, ale hlavně nepopíratelného faktu, že v Brodu je snad největší koncentrace pěkných holek. Na každym prstu se jich deset dalo napočítat!

Necelou půlhodinku před utkáním vcházíme na stadion a usedáme na místa strategicky tak, abychom měli oba dva hlučné sektory jako na dlani. To se daří, pár minut sedím, rozhlížím se po stadionu, avšak během chvíle schovávám hlavu do dlaní a začíná mi být hrozně trapně. Ne, nijak hloupě se neprojevili domácí ani hosté. To jen vidím pár nepřemýšlejících individuí v dresech Motoru s jmenovkou Kůdela na zádech stoupající si do sektoru pro hosty. Tato stvoření zřejmě nabyla dojmu, že pokud chytá Kůdela v Porubě, v dresech soupeře budou u Porubáků vítanými hosty.  Po pár minutách se je prvním hostům v sektoru společně s pořadatelskou službou podaří vyhnat na jinou tribunu. O minutu později přichází zklamání Nummer zwei. Individua si sedají přímo pod nás…

Čekání na úvodní buly i díky této alotrii fanoušků Hynka Kůdely oděných do dresů s M na prsou rychle uteklo, přímo naproti nám je velmi dobře zaplněn sektor Rebel Hearts. Při pootočení hlavou vlevo můžeme vidět zhruba dvacítku hostů s jedním bubnem a prozatím bez vlajek. Domácí sektor začíná fandit už od začátku pořádně nahlas, support je hlasitostí hoden takto důležitému zápasu. Ve svém sektoru se baví i hosté, ti jsou ale slyšet víceméně pouze při pauzách Rebelů, které jsou na můj vkus občas až zbytečně dlouhé. Tomu nepopiratelně „dopomáhá“ i fakt, že domácí spíkr celý kotel táhne bez megafonu. Na ledě se svádí boj o každý centimetr ledu, hraje se spousta přesilovek, zhruba dvě minuty před koncem první periody je stav 1:1. V tom na stadion dochází i dalších pět fanoušků Poruby, kteří přivážejí tři své vlajky a čtvrtou vlajku Mladé Zvěře. Nelze opomenout ani fakt, že na domácím plotu visí vlajka Boleslavské směčky.

Během první pauzy ochutnáváme místní klobásu z udírny. Stála 55,- a od nás dostává známku téměř dokonalou – 9/10. Druhá třetina začíná, domácí sektor fandí opět nahlas, ale už ne tak, jako v první třetině. I přes vstřelení brzkého gólu na 2:1 je zřejmě hlodá nervozita, vyhrát o jednu branku jim totiž k postupu nestačí. Hostů je v ovlajkovaném sektoru zhruba třicet a i těch zhruba pět hlasů navíc je na jejich projevu celkem znát. Na svůj, oproti domácím, skromnější počet odvádí obrovské penzum práce, i při nepříznivém vývoji utkání se fanděním baví. Musím ale opakovat, že jsou slyšet víceméně jen v mezerách. Druhá třetina nic moc extra zajímavého dále nepřináší, pobaví nás tak alespoň jeden místní děda, který mladíkovi, vedle něj sedícímu, obtiskne zničehonic hořčici na ksicht a pak ho ještě pro jistotu profackuje. Jiný kraj, jiný mrav…

Přesuňme se v ději rovnou do třetí třetiny, kterou brzkým gólem na 3:1 otvírá domácí legenda Lukáš Endál. V tu chvíli je Kotlina ve varu a projev domácího kotle snese přísné měřítko. Na stadion si celkově našlo cestu 2547 diváků, pár stovek domácích by se ještě vlezlo, ale i tak jde o velmi pěkné číslo! Na druhé straně přes kluziště můžeme vidět sektor skákající za ramena, ze kterého se ozývá solidní rachot, po levé ruce je třicet skleslých Porubáků, kteří se ale i přes hrozící nepostup snaží fandit. Takto to platí do 52. minuty utkání, kdy na 3:2 snižuje, a tím i celou baráž rozhoduje hostující Zdeněk. V tu chvíli hosté odhazují svršky a svlékají se do půl těla (Tento jev je viditelný i u několika domácích po každé vstřelené brance.). I přes velký nátlak domácích žádný gól už nepadl, po závěrečné siréně je v ochozech vidět obrovské zklamání. Zmarem k ledu padá i místní ikona Lukáš Endál. To fanoušci z Ostravy začínají oslavovat postup do vyšší soutěže, u čehož odpalují i dvě červené race.

Takto se po několika minutách prezentují i domácí, kteří červených světlic odpalují mnohem více, což na potemnělém stadionu vytváří krásný efekt. Během oslav hráčů Toraxu Poruba na ledě z domácích řad končí několik desítek pet lahví a pár dělobuchů. Na straně hostů probíhá i nesmělý pokus dostat se až k domácím.

Každý příběh by měl mít svůj happyend. Pokud nebudeme brát ten hokejový, kdy Poruba po celé odehrané sezoně postoupila o jednu jedinou branku na úkor Havlíčkova Brodu, ještě jeden bychom našli. I po všech těch vyvedených trampotách, ostudách a eskapádách s dresy Motoru v sektoru hostí se skupinka Kůdelovců dočká a zhruba  10 minut po utkání sám Hynek, celý zápas sedící na lavičce, přijíždí k mantinelu a zamává jim. Příběh, na kterém by se dal postavit celovečerák skončil, všichni můžou šťastně domů.

To už nasedáme do auta i my a upalujeme zpět do Českých Budějovic, ve kterých se z této zajímavé špionáže objevujeme kolem desáté hodiny večerní.

Tomas-Budweis