Je pátek, konec týdne, nastávající režim (nebojte) klidu, my se scházíme v podstatě docela náhodou na obědě a přemýšlíme, co s načatým dnem. Už je dávno po poledni, hodinová rafička se sune pomalu dolů, hledáme na internetu nějaké příležitosti ke groundhoppingu poblíž, třeba v Rakousku, ale nic moc zajímavého se neobjevuje. Okurková sezóna je v plném proudu, ale podvědomý hlad po hokeji je v nás pořád , proto jeden z nás hlásí : „Pojeďme na baráž!“

Tak zněl plán už na začátku sezóny, i když jsme si to asi všichni představovali tak, že v ní sami  budeme a koncem dubna budou měšťáci lítat kolem kašny a vyhazovat z ní slavící nadšence. Myšlenka o tomto výletu se zrodila v mojí hlavě už dřív a tak jsem věděl, že v Jihlavě dnes hrají Vary. V téměř zběsilém tempu sedáme do auta, po městě sesbíráme zbytek posádky a za vydatného deště jedeme na Vysočinu. Souboj Slávie s Litvínovem je neméně zajímavý, nicméně tahle volba má několik důvodů, jednak přestože Jihlavu navštěvujeme pravidelně, Eden je pro nás přesto tak nějak ohranější a hlavně na naše fandění zde zrovna skvělé vzpomínky nemáme. Také se hraje o našeho soupeře do příští sezóny a tipuji, nebo spíš doufám, že jimi budou právě tyto dva kluby, šíří se vzduchem, že Vary na ligu nemají peníze, ale nevím, nic netvrdím, jen tlumočím, nevidím do toho a nerozumím tomu a ani raději nechci. Dalším důvodem je Dukla sama o sobě, jako náš tradiční rival, její fanoušci a tak dále, no a v neposlední řadě jsou to také fanoušci ze zmíněných Varů. ( Report bude vycházet až v době, kdy je o podobě příští sezony rozhodnuto, můj tip tak očividně nevychází. Dukla se nechala slyšet, že se bude za každou cenu bude snažit o postup. Skutečně tomu tak bylo? )
Většinu z vás asi bude zajímat, proč zrovna Vary, co je na jejich fanoušcích zajímavého, když tak nějak zapadají do většinové extraligové šedi a i když zde působí hned 3 skupiny ultra ražení, jejich produkce není zvlášť hojná. Objevuje se zde oficiální fanklub pod zkratkou KFC (nebo tak nějak), dále „Carlsbad Ultras“, jejichž působení je mi trochu záhadou, „Torcida Karlovy Vary“ a „Fanatici ze Západu“. Poslední dvě skupiny se zdají být momentálně nejvíc vidět. Třeba je těch skupin i víc. Malé přiblížení situace nabízí yt kanál klubu : https://www.youtube.com/watch?v=KdfsjymsURc

Pojďme tedy úplně na začátek příběhu.  V průběhu minulé sezóny čas od času registrujeme, že se na stadionu objevuje člověk v symbolech Baníku Ostrava, čemuž nikdo z nás nevěnuje příliš pozornosti, přecijen klubům, jako je Baník, Sparta, Slavia a jim podobným fandí kdekdo, napříč zemí existuje nespočet fanouškovských uskupení podporující klub z druhé strany republiky, např. z pracovních důvodů, zářným příkladem může být třeba uskupení PMF. Nebo prostě jen tak  bez důvodu, na což mám svůj názor, ale bohužel je to normální, běžné a podle mě ničím zvláštní. Pokud si tedy někdo myslí, že nás nějak vzušuje kdejaký strejda pohybující se po zimáku mimo „horní déčka“ v kšiltovce s jiným znakem, pak je na omylu, stejně tak je tomu i v tomto případě. V říjnu během uplynulé sezóny přijíždí na jih Havířov a v sektoru hostů stojí dva lidé, díky tomuto počtu je jednoduše rozpoznatelné, že během zápasu se na moment přidává i třetí, právě onen fanoušek v symbolech  Baníku, po krátké chvíli však sektor znovu opouští. Ten moment vidíme, chvíli se o týpkovi bavíme, že zde není poprvé, ale znovu tomu nepřikládáme velkou váhu, tentokrát už to zavání trošičku laxním přístupem, pohybuje se totiž i blízko našemu sektoru, k ničemu však nedochází. Jak se celá věc skutečně měla, zjišťujeme až v reportu Havířova : http://az-fans.net/2015/10/16/vysocina-budejovice-aneb-dukla-jihlava-ceske-budejovice-az-havirov/  – inu přečetli jsme, s úsměvem mávli rukou a život šel dál, na pitomce, co leze skrze Baník Havířovským do řiti, se zase na pár měsíců zapomělo…

Někteří stále projíždí různé fanouškovské weby, zajímají se , co se kde děje a kde je co číst, tam většinou i čtou. Krátce před začátkem letošního play-off se vynořuje na povrch našeho povědomí právě skupina s názvem Torcida Karlovy Vary (název, už sám o sobě řekněme bez špetky soudnosti, když vezmu v potaz velikost a proslulost Torcidy jako takové, nebo i jiných torcid a torcidas). Karlovarská skupina podporuje hokej, ale také jiné sporty a zdá se, že jeden z členů, řekl bych zakladatel a vůdce v jedné osobě, je momentálně velmi aktivním výjezdníkem, objevují se psané reporty ze zápasů a hle, jsou mezi nimi i dva od nás, z utkání s Litoměřicemi a s Prostějovem : http://torcidakv.blog.cz/rubrika/specialni . Proti víceméně objektivně psaným reportům nemám zhola nic a i nám mohou pomoci posunout se nějakým způsobem vpřed, zarazí mne však některé fráze o krojení domácích, či jiných symbolů, nebo různé slovní hříčky, jakými jsou „hardcore ultras“ a tak dále. Jsem rád za každý další web, který alespoň nějakým způsobem funguje.

Je tedy jasné, že máme na stadionu, i když těžko nějak aktivního, přesto záškodníka a tak začíná velmi krátké internetové vyšetřování. Kdo že je tedy autorem reportů z našeho stadionu a představitelem skupiny Torcida KV?  Hádáte správně. Jak se tato prapodivná osobnost, píšící, že má jen jedno srdce, ale sama navštěvující svůj klub v symbolech Baníku jmenuje, prozrazovat nebudeme, přestože ač je jeho fejsbukové jméno myšleno doufejme s velkou nadsázkou, přirovnání fanouškovské scény v Karlových Varech k Torcidě, nebo ke Staruchovi, dokáže přinejmenším vykouzlit úsměv na rtech. V reportech TKV autor naznačuje, že je také expertem na slovo vzatým co se týče vedení fandění a věcí okolo toho, během cesty do Jihlavy už se tedy nemůžu dočkat, až od Varů něco odkoukám, jejicjh výkon pro nás bude otevřenou učebnicí. Může to dnes vlastně být i taková exkurze, co čekat od našeho možného, staronového soupeře, ale baráž zdaleka nekončí. Co byly Vary ?  Ve staré plechovce super rachot, zejména cestou pro titul, pak už to bylo horší a horší. Nad pomyslnou vodou je držely v podstatě akorát duely s Plzní, ani tam už to poslední roky není takové, co se týče fanouškovské produkce,  zařadil bych je nyní někam na úroveň Ústí nad Labem. Vlastně toho mají s Ústím společného víc. Tím se nesnažím urazit ani Vary ani Ústí, jen si myslím, že jsou si úrovní dost podobní. Například velmi obsáhlý report z Varů se objevil také na našem webu : http://www.motoraci.cz/vary-vs-motor/

Rozhodně ale není v našem zájmu  vést nějakou internetovou válku, či hon, jen se snažím vylíčit náš speciální důvod návštěvy právě tohoto utkání.

Zatím stačilo, cesta ubíhá velmi rychle a i když někdo hodně remcá, tak bez jediné zastávky. Za chvíli jsme v Jihlavě, zaparkujeme tam, kde vždycky, nakoupíme si nějakou sváču, protože po cestě vyhládlo a jdeme spodem k HZS. Takovou Jihlavu neznám, po cestě potkáváme jedno(!) stojící policejní auto, jehož posádka na tom bude s aktivitou podobně jako policie ve Springfieldu a v parku nahoře stojí pár pěšáků, jinak kde nic, tu nic. Po blikajících antonech a zástupech těžkooděnců ani vidu ani slechu. Pár desítek metrů od stadionu si ještě říkáme, jestli jsme nepřijeli třeba o den dřív. Přicházíme ke kase, kde je stále vyvěšena pozvánka na utkání s Motorem, fronta naštěstí žádná, vysolíme dvě kila a přes turniket a nulovou kontrolu pokračujeme dovnitř. Ano, vstupné na jedno barážové utkání v Jihlavě stojí 200, bez nároku na konkrétní místo, na celou baráž se dá koupit permanentka, ale i tak, není to trochu příliš? Borci si stále stěžují na malou návštěvnost a potom tohle, cenovou politiku klubu nechápu, ale nakonec co já s tím…

Usedáme dolů, vedle sektoru pro hosty, tedy do sektoru který je počas našich obvyklých návštěv také hostující ,ačkoliv stadion není zdaleka plný, je to jediné místo na sezení, kde je výhled na oba kotle a sedneme si tam vedle sebe, možná bychom mohli sedět jinde za sebou, ale jsme na hokeji a ne v trolejbuse. Dobře zaplněný kotel Dukly máme přimo naproti. Pod ním visí asi pětice větších zástav, které jsme prozatím znali spíše z fotek, než ze vzájemných zápasů. Tedy lépe řečeno, tolik sektorovek najednou vidím v Jihlavě poprvé. Kotel mají pod palcem mladší (jak zjišťujeme později velmi mladí) ultrasáci v černých hadrech. Kam se poděli „Ultras HCD“ s jejich spíkr, kterému jsme říkali příznačně „Macura“? Skupiny, či různá uskupení tam jsou různě aktivní, různě začínají, končí, nevím, ruku na srdce, fandit Dukle, to chce leccos překousnout a to nedokáže každý. Vůbec se nedivím, že i na baráž přijde tak málo lidí. Po pár rozumech otáčíme hlavy doprava a naplňuje se naše očekávání – do sektoru doráží vůdce TKV, tentokrát bez symbolů Baníku, avšak ve zdejších chladných podmínkách jen velmi spoře oděn. Pokud bych se zastavil nad jeho tělesnými proporcemi, řekl bych, že ten kluk vypadá jako velký starý hrnec na brambory, silný oválný útvar s dvěma velkýmy uchy,  ale můj styl tohle není, jako bych nic nenapsal, raději čekám, co se bude v sektoru dít. Pod sektorem se objevuje jednoduchá zástava a počet výjezdníků se pohybuje někde kolem dvaceti. Je také přinesen větší buben. Zda jsou ostatní lidé roztroušení po sektoru také z Varů, netuším. Vedle nás někdo také sedí. V domácím kotli mezitím létají ze strany na stranu sáčky s nastříhanou argentinou, některé končí na zemi, jiné zas dokonce až u nás. Zápasu nepředchází nic zvláštního, se začátkem pak letí nad hlavy domácích kotelníků čistě bílá argentina – efekt, ač nanejvýš třísekundový, docela dobrý a v tom si poprvé všímám, že se objevil zakuklený domácí fanoušek. Ostatní vyhazují argentinu jakoby se nechumelilo, všude kriminálka a je jim to jedno, tvrdé represe za létající papírky je asi netrápí. Hlupáci ! Z jiných zdrojů ale vím, žetento mladík si nasazuje kuklu při lecčems a tak se ani moc nedivím.

Vztahy mezi námi a Duklou jsou dané a jasné, přesto ale ve snaze tak trochu glorifikovat naši fanouškovskou scénu, napsal bych velmi rád nějakou tu chválu, ale bohužel, v této třetině rozhodně ne. Cítím trochu zklamání. Alespoň od domácích jsem čekal nějaké představení a to se nekoná, fandí se tak na půl plynu, jakoby se celkem o nic nehrálo, jako by fanoušci uvnitř kotle cítili, že je vedení znovu pojebalo se svými sliby. Ani takové je neznám, proti nám bývá většinou Jihlava víc než dobrá. Kotel je početný, ale fandí se jen v jeho malém centru, je řízen mladým spíkrem, kdesi nad ním je buben a někde v davu se čas od času ozývá ta posraná trumpetka, i když tentokrát to je opravdu naštěstí jen párkrát za zápas. Sektor domácích je dlouhá nudle na stání nad trestnými, proto je jeho řízení určitě trochu komplikované a tak aby se zapojilo více lidí, slušlo by se rozestavět spíkry dva a dál od sebe, možná obdobně jako u nás. Ale nechci radit, nerozumím tomu jako týpek z Varů. Od výjezdníků kolem něj jsem i přes naduté kecy v reportech nic moc nečekal, takže zde o nějakém zklamání řeč asi ani být nemůže.

Borec, kterému je výše věnováno několik odstavců a o němž vím, že náš report rozhodně bude číst (ahoj) je očividně víceméně sám, kdo se snaží, rozeřvává, vytrvává při chorálech, jeho nadšení však žel bohu celkem nikdo nesdílí. Za stavu 1:1 končí první dějství a my odcházíme tak trochu znudění znovu prověřit místní občerstení. V klidu procházíme místy, kde jindy stáváme nepropustně zazdeni ploty, sem tam nějakým tím pejskem a sekuritkou – té jsou pod sektorem hostí jen dva kusy a když se po třetině míjíme, je zřejmé, že nás poznávají. To samé se pak děje venku, kde se sekuriťák dokonce usmívá a pokyvuje hlavou.  Často se kolem nás motají také kluci v černých mikinách s nápisem Dukla Jihlava, v teplákách „ULTRAS“, „ACAB“ (cokoliv, hlavně aby to bylo co největší) apod. v hiphop botách a přiblblým sáčkem na kopačky na zádech. Že bychom byli známí i jim se však nezdá, no, bodeť by ano.  A taky v tomhle je zápas jiný, fanoušci domácích a hostů si vandrují mezi sebou, prostranství je přístupné z obou kotlů. Situace je ale pořadateli odhadnuta správně.

Okusíme klobásu, která je celkem chutná a řekl bych tak o bod lepší, jak v Táboře, takže 7,5, k dostání je netradičně s rohlíkem. Protože venku prší a tácek by při přílišném navlhnutí pozbyl funkce, vracíme se dovnitř na svá místa, znovu procházíme kolem sektoru hostů, div klobásou neumastíme jejich vlajku a při průchodu si nás všímá také karlovarský „supportleader“. Krátká vzájemná hypnóza značí, že zvětřil. Samozřejmě také ví, o koho jde, zná nás z našich domácích zápasů, nenápadně šmíruje až do doby, než se usadíme na místa a tam v klidu chroupáme. Sondování po očku pak vzájemně probíhá z obou stran po zbytek zápasu, avšak u nás s rozdílem, že se jej nesnažíme nijak maskovat.

Hráči už jsou připravení na buly, které zahájí druhou třetinu, domácí „jádro“ ale z velké části v kotli chybí. Když v tom se znovu ohlédnu přes pravé rameno a vidím, jak si to asi dva nebo tři z nich štrádují do kotle hostí, přímo za naší celebritou. Sekuritka na to kouká, ale ponechává akci volný průběh. Co zde proběhlo za rozhovor se můžeme jen domnívat. Domácí fans (borci vypadají bez přehánění tak na 15/16 let) mluví se zástupcem hostů, ukazují na vlajku, ten rozhazuje rukama, ukazuje na sebe. Pak přichází do kotle nějaká smažka a odvádí mladíky pryč ze sektoru. Všechno to působí strašně komicky. Pod námi sedí starší muž, kterému kolega nešikovností rozkopne nápoj a tak při nabízeném odškodnění sděluje, že čaj si chodí dolívat do kabin, ať se nestresujeme, takže jen tak někdo to zřejmě nebude.

Fundovaně si vyměňujeme některé názory ohledně hokeje, ba dokonce chválíme mladého Škarka, ohledně Dukly samotné se však vyjadřujeme nepěkně, při probíhající odpovídačce odpovídáme po svém, ale to ho očividně netrápí. Do toho sleduji spíš kotel hostí a tam se situace posouvá k lepšímu, častěji se objevují chorály, tak dva nebo tři z nich jsou solidní a fandění, ač není hlasité, je konstantní. Za toho času se vůdčí osobnost Varů, mezitím co po nás po očku stále pokukuje, vzteká nad skutečností, že se k němu moc lidí nepřidává, dál má nějaké výhrady k bubeníkovi, což nakonec vyústí v jejich výměnu ve třetí třetině. Palec nahoru pro každého, komu to není jedno, kdo na fandění neháže bobek. Pravda, nefandí zdaleka všichni, ale ti, co fandí, tak fandí, takže alespoň něco. Ještě se o tom zmíním. Také domácí o něco přidávají, volí hlasitou odpovídačku, jinak však opět žádná sláva a to během třetiny jejich hráči přidávají branku navrch, dál však není o čem psát, na poměry velký kotel Dukly je tichý a má na můj vkus až příliš prázdných pasáží.

Po třetině se soustavně probodáváni pohledem sekuriťáků a týpka z Varů, jdeme zase vyvětrat ven. Mimochodem pozor! Dnes do sebe ti statečnější nalámou hned několik Ježků.  Tohoto zvěrstva se nehodlám účastnit a raději si stále žmoulám v ruce flaštičku s vodou, takže nápoje nehodnotím.

Třetí třetina konečně přináší pořádnou domácí kulisu. Vary tlačí, Dukla se braní a její fanoušci jí vydatně napomáhají. V jádru kotle se různě poskakuje, poguje, ruce nad hlavou, znovu odpovídačka a také společné fandění se stadionem – akustický efekt výborný! Mezi chlapci a dívkou koluje kukla, v centru dění je každý alespoň na pár desítek sekund každý chuligánem Jagellonie. Zábava je očividně v plném proudu. Na druhé straně, jak už bylo řečeno, spíkr nahradil bubeníka a evidentně si dává záležet na tom, aby do bubnu zbytečně nemlátil, tím pádem však odpadává hecování lidí, což se bohužel projevuje velkou měrou na jejich výkonu. Domácí na tribunách víc než jasně dominují, dohrává se za nadprůměrné atmosféry.  Jsem spokojen. Dukla vítězí a necelé tři tisícovky diváků odměňují hráče potleskem, do toho zahoří v kotli domácích hrstka červených rací, od nichž nejde snad vůbec, ale opravdu vůbec žádný kouř, vypadá to bez něj zvláštně, prostě to není takové to ono.

Ale to je můj osobní pocit, také za pyrotechniku plusový bodík. Jen houšť. Průběh zápasu přináší také unichorál  „ša-la la la la la la la … něco“ ,který se objevuje v repertoáru obou táboru. Už jsem něj asi fakt alergický, nejspíš se budu opakovat, ale už před dávnem byly také u nás tendence tento popěvek převzít, řekli jsme si ale, že v česku to mají už mnozí, tenkrát však znamenalo „mnozí“ tak 3-4 tábory, bylo to dávno před veřejnou onanií nad vítěznou děkovačkou Rosenborgu,  je až zarážející, pro kolik lidí byl tento chorál najednou novým trendem, přesto že jen na českých stadionech už se objevoval dlouhé a dlouhé roky. Po tom bylo víceméně jasné, že dříve či později si tento univerzální polotovar přisvojí kdekdo. Česko je líné, možná že kreativní, ale příliš pohodlné, než aby toho využilo. Spokojí se s málem. Škoda. Rozhodně náš tábor nechci prezentovat jako vyjímku. Hodnotím celek.

Konečný verdikt bude totožný, jako výsledek na ledě. 2:1 pro domácí.

Oba týmy děkují svým příznivcům, i když hráčů v zeleném přijede zatleskat asi tak půlka. A čí je tenhle obrázek vina? Konečně se k tomu dostávám. Hráčů, kterým vlastní fanoušci nestojí za dík, nebo fanoušků, kteří dobrovolně vymění sílu svojí nezávislosti a soběstačnosti za zaplacený výjezd? O to smutnější je, že skupiny, které se navenek nějak tváří, propagují na svých stránkách tyto výjezdy slovy „poslední dva výjezdy v této sezoně budou zcela zadarmo!“.. Pffffff..  Nejhlasitější kotel, nejlepší tohle a támhleto, ale vůbec nejlepší je začít s tím, že mám nějakým způsobem srované v hlavě co jsem schopen podporovat a co ne, protože jednou to taky možná bude to poslední, co budem schopni ovlivnit. Pokud už, ač možná skrytě, někdo bere Havířovskou fan scénu jako svůjj vzor, pak by možná měl vzít v potaz všechny její aspekty. Obvzláště nepřítele je třeba znát co nejlépe a proto vím, že klubem placené výjezdy jsou nečím, s čím se tamní fanoušci neslučují. Možná by někomu ve Varech, když už si vybral HZ jako svou modlu, neuškodilo o tom trochu zapřemýšlet.

Já osobně jel už do Jihlavy s tím, jak si škodolibě smlsnu na bídnem výkonu karlovarských. Ale když jsem tam tak seděl a koukal do toho hloučku, viděl jsem jen snažícího se kluka, jak přišel do kotle, pověsil vlajku, nechal za sebou práci, sám hecoval, sám někdy i řval chorály, které možná i sám vymyslel, sám se postavil k bubnu, když se mu něco nelíbilo, když se v sektoru nevedlo (a že to bylo většinu zápasu), dal znát, že mu to vadí, že se mu to nelíbí, že nemá v píči jak se tam odprezentují, mezitím co se většina ostatních šťourala v uchu. Přišlo mi to skoro až líto, protože zelenobílý zmar není obrázkem zdaleka jednoho fanouškovstva v naší krásné zemi. Kdyby tam ten kluk nepřišel, ostatní by se na to vyjebali.

Vycházíme ven do deště a mizíme pryč z míst, kde už pro nás není nic zajímavého. Cestou na raketu ještě zahlédnu mizící hosty. I když tentokrát nečekáme na zadržené, prodlužujeme si večer v Jihlavě o večeři v místním obchoďáku. Je to pěkný obchoďák, ale ta Jihlava je stejně zkurvená.

S reportem se otálí dlouho a dlouho, především proto, že mezitím co píšu, pokukuju po očku po finále extraligy. Dlouho váhám, jestli se mám zmiňovat, po posledním zápase mi to ale nedá. Neměli jsme v plánu na to finále jet, nedavno jsme byli v Táboře na baráži, pak v Jihlavě na baráži a ač byla druhá návštěva přesně o hokejový stupeň výš, dá se říct, že fanouškovsky byla přinejmenším srovnatelná, no a jak je to na samotném vrcholu českého hokeje? Na jedné straně Liberec, na druhé Sparta. Na jedné straně fandění vycházející z repráků, jeden pokřik, trumpety, téměř americký model. Na druhé straně přes snahu na počet spíš podprůměrné výkony, jak na poli optické, tak akustické sebeprezentace, zato však nadutost ,nekonečné vysírání, vyznávání jakýchsi hesel a zásad, avšak jen v určitých situacích, když se to hodí.  Už podruhé se nažím naznačit cosi o váze  udělaného dojmu a o způsobu, jakým byl dosažen, to je totiž podle mě zásadnější. Možná bych byl tak rád, kdyby si toto mnozí uvědomili, že si to začínám brát příliš osobně. Možná je to i náš problém a možná nejsem ten, kdo by v tomto směru mohl kázat ostatním.

Ale možná mám pravdu.