Motoráci zahájili kolotoč zápasů nového ročníku první ligy dvěma výjezdy, konkrétně do Edenu a Třebíče. I přesto, že se oba dva duely odehráli ve všední den, sektor pro hosty byl v obou destinacích slušně zaplněn a nebyla nouze o zajímavé situace. Více v prvním dvojreportu této sezóny…

Než se dáme do prvního mistráku, pojďme si ještě pár větami připomenout letošní přípravu. V té stojí za zmínku malý výjezd do Ústí s menšími pyrohrátkami, pak větší do Tábora kde to taky hořelo, málem i ve městě a scénář byl téměř totožný s výjezdem loňským, možná s o něco menším počtem fans. Z domácích zápasů nestojí za zmínku víc než to, že jsme zkoušeli nový chorál, neúspěšně. Nehodláme kvůli tomu brečet, jako to dělají jiné tábory. Jestli jsme těch chorálů zkoušeli X, pak část upadla v zapomění, část se neprosadila a část zůstala u základních nácviků na dorostu. Neposereme se z toho. Tečka.

Přichází 4. sezóna v novodobé historii a přináší některé novinky, z nichž ta nejpodstatnější je asi nový soupeř z Frýdku-Místku, na kterého jsme se byli podívat během loňského playoff druhé ligy. No, mnohem radši bych ve stejné lize viděl Vsetín, či Tábor, ale prachy jsou prachy.

Jinak se toho přes léto moc nestalo. V extralize se nesmí zhasínat po gólu, Vítkovice mají nového sponzora, Sparta zas hezké dresy ale hlavně její fanoušci zrušili fanklub, aby založili fanklub a pojmenovali ho Supporters. Jsou to šibalové. Jo a než nám začala liga, vytasili se fanúšikovia hokejové Nitry s naprosto fantastickým výjezdovým počtem v Plzni, při kterém by byli brali tak 500 000 výjezdových bodů.

SLAVIA vs MOTOR

Po pár měsících se vracíme přesně tam, kde jsme loni skončili. Motor sehraje svůj první zápas v Edenu. Počasí je absolutně nehokejové a trochu se obávám o kolik stovek bude počet výjezdníků menší, než obvykle. Když však vcházím do sektoru, pár set fanoušků z jihu už bych se dopočítal a to ještě zatím chybí autobusy, které jsou jedinou organizovanou částí výjezdu.

Razítko „FANDÍM SLUŠNĚ“ mě velice baví, je fajn, že když bych byl třeba smutněl, že se nedaří, nefandí, nebo prohrává, mohu se vždy pobavit vlastním zápěstím. Naše první letošní představení v ochozech vypadá docela dobře. Kotel fandí, lidi to baví, i když na ledě taháme za kratší konec. Využíváme ruce, skáčeme, překřikujeme se s protější tribunou a v neposlední řadě zdravíme nahoře stojícího J. Novotného. Náš výkon je dobrý, víc než dostačující.

Domácích je v kotli málo, ale jejich výkon je také dobrý. I jejich kotel je řízen spíkrem, ten má však oproti tomu našemu jednu velkou výhodu – stupínek. Během zápasů vytahují v sektoru malovanou podobu dresů, doplněných o zřejmě narychlo dělaný transparent.
První výjezd mne uspokojil tak, jak jsem to ani sám nečekal..
To je ale kraťoučký report, co? Píšu už ho totiž asi po páté (počítač není můj nejlepší kamarád) a už mě to fakt nebaví. Ale aspoň si, milí čtenáři, můžete trochu odpočinout, než vás znovu začneme znásilňovat množstvím nekonečných odstavců.

TŘEBÍČ x MOTOR

Další výjezd za slunného dne. Sice pondělí, ale třebíčští to hecují po internetu, čekají, že přijedeme, dávají znát, že tenhle zápas je pro ně prestižní. Je docela fajn vidět, že znovu probudili svou aktivitu. A i my se do Třebíče moc těšíme. Když nad tím tak uvažuju, je to pro mne osobně asi nejoblíbenější výjezdová destinace. Vypravujeme plný bus, v to odpoledne se scházíme, nakládáme náčiní a můžeme vyrazit. O osvěžující nápoje a pecky z minulého století není nouze a nálada je velmi bujará. Ovšem s přejezdem vysočinské hranice nastává problém, jestli zavřít okna a udusit se vedrem, nebo nechat otevřeno a chcípnout smrady z všudypřítomných vysočinských hnojů. Chca nechca, Třebíč, to je prostě Vysočina jak poleno. Do míst, kde nemusíš mít ani boty na to, aby ti z nich trčela sláma dorážíme s malým časovým skluzem, na kraji města nás naberou fízlové a eskortují nás až k sektoru pro hosty.

Valíme se z autobusu tak rychle, že v něm nakonec zapomínáme všechny sektorovky, naše černo černo tmavě černé mávačky a ostatní náčiní však máme. Procházíme docela, i když ne tak, jak obvykle důkladnou kontrolou a samozřejmě pronášíme vše, co chceme. Vždycky si proneseme co chceme, někdy je to složitější, ale vždycky se to povede. Tím chci říct, že mi ty kontroly přijdou trochu zbytečné. Čekáme na sebe na schodech a když jsme všichni odbaveni, rozjíždíme chorál, když pak scházíme za zpěvu do sektoru, ostří nás zraky většiny lidí na zimáku. Výjezdníci, kteří už stojí na místě, jsou docela roztahaní, nevím, asi k sobě nechtějí patřit. Pochopil bych, kdyby nechtěli stát vedle nás, dementů, co dělají klubu a jeho úžasným příznivcům akorát ostudu, ale že i bez nás nestojí pospolu, to mi nejde do hlavy. No nic.

Stavíme se do levé dolní části kotle, věšíme imaginární sektorovky a pokračujeme ve fandění, nejsme ale sobci a nezapomínáme na soupeře a tak mu vysíláme nejednu zdravici, soupeř zdvořile odpovídá. Je dobře, že se k sobě v rámci fair-play chováme takhle hezky, zápas pak má tu správnou atmosféru. Slušně zaplněný kotel domácích i hostů vytváří po celý zápas dobrou kulisu před asi 1800 diváky. Ovšem na ledě zase tečeme, ty zápasy venku, to je vůbec kapitola sama o sobě. A stav budí už tak dobře fandící domácí k ještě lepšímu výkonu.

Náš kotel výsledek neovlivňuje a jedeme si svou. Když už padne gól, sektor se samou radostí rozbliká, úplně sám od sebe, vůbec nechápu, jim tam asi blbnou světla nebo co, ale my teda rozhodně nic. Nabíhá hasič, hasí a nic se neděje, protože hasí normálně. Všechny adidasky /// jsou zatím ještě v pohodě. Konstantně nadprůměrná atmosféra trvá z obou stran po dvě třetiny zápasu.

O přestávkách někteří stojí ve výběhu venku, jiní jsou zas uvnitř a napájí se docela ucházejícím pívem, či dávají docela chutného pikyho (pikador). Jo a jiní se zas perou mezi sebou, ale to už u nás snad ani nestojí za zmínku, i když věřím, že pro mnohé tábory by to byl námět nejmíň na tři odstavce.

V poslední části už nás domácí přeřvou, jsou stále hlasitější a tak jim konkurujeme alespoň širokým repertoárem, různorodou zábavou a nejedním obnaženým tělem. To je totiž něco, co jim chybí, ten repertoár. Přes léto asi něco přibylo, ale jinak pořád žádná sláva. S blížícím se koncem zápasu měšťáci kompletují svou výstroj a dávají znát že očekávají akci. Zápas končí a odpalujeme několik stroboskopů.

Nabíhají dva chrabří hasiči a 30 dementů z jihu je bezdůvodně mlátí. Hasič, to je chrabré povolání, to přece dělají jen ti nejsprávnější lidé. Vážně?Nabíhají hasiči a snaží se uhasit stroboskopy a samozřejmě, že jim to ani trochu nejde, tak jeden z nich začíná kropit nás. Ta zas*aná m*dka kropí moje nohy, lidi kolem mě a když na něj někdo řve, jestli si nedělá p*del, s debilním úsměvem na svojí prasečí držce namíří svůj sajrajt právě na jeho obličej. Asi tak z jednoho metru jsem viděl ten jeho debilní ksicht na vlastní oči. Dámy a pánové, tohle nebyl hasič, ale regulérní koště. Kolikrát už při výjezdech byla použita pyrotechnika a kolikrát ji přišel někdo hasit? Jenže v ostatních případech to byli hasiči a ne kokoti. Takže pohádku o tom, jak 30 bezmozků mlátí dva hasiče si můžete strčit za klobouk.

To už je v sektoru i sekuritka a dochází ke strkanici. Do ní nabíhá městská policie a začíná nás řezat tonfami, bráníme se, ale bez výsledku a měšťáci nás pomalu vytlačují ze sektoru. Domácí kotel křičí „táhněte domů“ a „bijte je“, tak se vyptáváme, kolik jich přijede k nám. Prozatím vyslali jako předvoj jen debilní komentáře na naši fejsbukovou zeď. Jo a na děkovačku odpalují jednu raci taky domácí a mají tu děkovačku taky docela pěknou. Ale moc se nepodívám, protože měšťáci nás tlačí dál do útrob,kde probíhají menší potyčky a nakonec nás vytlačuje úplně ven.

Jsem teď pln emocí, protože jsem právě vytáhl svoje ády /// z pračky. Hasící směs do ksichtu? Fajn.. Rány tonfou? Fajn.. Ale zničit mi boty a ještě ze sebe dělat chudáka? Příště to bude velká sranda…Zpáteční cesta probíhá ve zdravě veselé náladě a my už se chystáme na první domácí zápas, který má co nevidět přijít….