Za stavu 0:2 se série přesouvá do hlavního města, sestava je v troskách a lepší časy v nedohlednu, přesto je výjezd Motoráků opět velký, přestože nějakým způsobem organizovaná je jen jeho menší část a zde se chceme předvést v tom nejlepším světle. Ze zkušeností z minulých zápasů na půdě Slávie však musím říct, že iluze o nějakém našem výborném dopingu nemám, ale o tom ještě později.

Bohužel, nedostatek času a naše jen velmi omezené možnosti způsobují, že se na venkovních zápasech objevíme v obou případech bez optické prezentace, sbalíme sebou tedy alespoň nějakou část mávaček, aby jsme vypadali živěji. První cesta ubíhá v celku rychle, po cestě se pokochám Čapím hnízdem, které rozhodně nepatří Babišovi a do Prahy dorážíme asi hodinu před utkáním. Někteří ještě dokupují lístky, to už se kolem stadionu objevují hloučky motoráků a dávají o sobě pomalu vědět pokřiky či chorály.

My však chvátáme do sektoru, abychom jej stihli ovlajkovat, než se lidi znovu nacpou pod zábradlí. To se nakonec víceméně i zdaří. Zatímco se plní sektor, snažíme se znovu najít ideální pozici pro řízení veškerého fandění, poštěstí se však jen jednomu ze spíkrů, což je prostě problém. A to už je takovou první předzvěstí našeho špatného fandění. Stadion je zaplněn, dokonce bezmála vyprodán, na čemž budou mít jihočeši tipuji tak 1/3 podílu. Objevují se totiž i na druhé straně v sektoru na sezení a právě tam jich podle mě patří daleko víc, než jich tam momentálně sedí.

Začíná zápas a atmosféra z naší strany je zatím celkem solidní, ale ne všichni se na tom podílejí stejnou měrou. Protože v první třetině nepadl gól, je ideální říct, že nechápu, proč někteří lidé vůbec jezdí na výjezd a jdou si stoupnout do kotle, když na druhé straně si mohou v klidu sednout. V kotli je spousta takových, co za zápas neotevřou hubu a neotevřou a neotevřou, nezvednou ruce, odmítají vůbec vzít do ruky vlajku a odmítají se fandění aktivně účastnit. Jsou to většinou takoví, co jedou jen na play-off a že je to v Praze, tam se vyfotí, zanadávají si, že hrajem hovno a jedou domů. Nejsem někdo, kdo by říkal, že toto je fanoušek a toto ne, ale chtělo by to trochu soudnost, když odmítám fandit, jdu si sednout, netuším, proč a z jaké pohnutky do toho kotle vůbec vlezete. Jestli máte potřebu se ukazovat doma na fotkách, že jste stáli tady a tady, tak si to příště radši vymyslete. Když si vzpomenu na dvojzápas v Přerově, chce se mi brečet.

V druhé třetině dostáváme nadílku tří kousků a už tak nic moc fandění jde ještě dolů. Jeden ze spíkrů se na konci druhé třetiny po doslova hysterické scéně psychicky zhroutí a dlouhé minuty mlčky odsedí na schodech. Dnes toho už má dost kdekdo, zejména ti, co se snaží. V mnohých částech kotle se objevují jedinci, kteří se snaží hecovat lidi kolem sebe, takoví zasluhují uznání, přestože se situace nijak nezlepšuje. O přestávce zavzpomínáme na konec druhého domácího zápasu a hle..

Ve třetí třetině se konečně zlomí situace v kotli. Nikdo už nemá sílu hecovat chcíplotiny okolo sebe a tak kdo chce,fandí, kdo ne, tak se fotí,nebo stojí,nebo něco. Je nám to jedno. Zbytek zápasu jsou aktivní fanoušci odhodláni si jej užít a také se tak stává, i když třetí porážka je už nevyhnutelná a od vyřazení nás bude dělit jen jedna výhra soupeře. Nepřestáváme však věřit… Po konci zápasu probíhá na úrovni pásky oddělující sektory menší strkanice, do sektoru nabíhá pár těžkoodděnců,celkem nic zvláštního se však neděje.Po zápase někteří jedou domů,někteří přespávají a popíjejí v místních hospodách, druhý den se pak vydávají na čumendu do Ďolíčku…

Nedokážu si představit, o kolik fanoušků míň dorazí na čtvrtý a možná poslední zápas, dnes jedeme do Prahy s jednou jedinou myšlenkou a to užít si jej za jakéhokoliv stavu, po vzoru včerejší třetí třetiny a možná poslední třetiny doma. Myslím si že ti, co vůbec v noci spali, vstávali ráno s nadějí, ale hluboko uvnitř cítili, že letos je to naposled. Na chlup stejnou cestu popisovat nechci, Andrej o tom hnízdě prostě pořád nic neví, při příchodu do sektoru v Edenu pak vidím změnu – byl nám podstatně zmenšen, údajně kvůli včerejšímu incidentu. Takto je nám sděleno sekuritkou (sluší se říct, že sekuriťáci jsou v obou zápasech maximálně slušní a féroví, víc takových!), spíš jsem ale nabyl dojmu, že Slavie dnes hodlá postoupit a proto si za každou cenu udělá domácí atmosféru. Jaký by asi tak mělo efekt zmenšení sektoru, když hned za páskou tak jako tak stojí slávisté? Někdo na to sice nadává, ale já vím, že tam budeme víc napresovaní a pomůže nám to.

Lidé stojí, kde se dá, takže visí jen jedna menší zástava, protože jiné by nebyly vidět, některé se objevují na tyčích. Je fajn, že tentokrát už stojí v sektoru i mnohem známější tváře a naopak těch neznámých, o kterých jsem se zmiňoval výš, výrazně ubylo. Vše nahrává tomu, že to dnes bude o něco lepší jako včera a taky že ano. Jasně, Přerovu, kde nás sice bylo „jen“ asi 200, ale fandili jsme všichni, se to vyrovnat nedá, ale lepší než drátem do oka. Celý zápas se fandí celkem dobře a konstantně a v průběhu je pořád víc a víc jasné, že letos je to opravdu naposled a ač to rozhodně nebyl ani zdaleka náš fanouškovský vrchol, který letos přišel nejspíš v již zmiňovaném Přerově, myslím že jsme za sezonou udělali docela pěknou tečku.

Abych furt nemlel jen o nás, Slávisté se rozhodně nenechávají zahanbit a o domácí prostředí docela zdatně bojují, volí proto úderné pokřiky a v některých chvílích jsou hodně slyšet, tuším v obou zápasach se prezentují nějakou tou jednodušší choreografií, postup do baráže pak slaví několika kousky červených rací. Doma je jejich kotel docela slušný, venku je to však opačně. Ano, řekněme, že „fanoušci placení klubem“ (nemám pocit, že by je samé tento titul nějak zvlášť trápil, vzhledem k tomu, v jaké sestavě jezdí na výjezdy) u nás nic moc nepředvedli, kde ale byli ti ostatní, co chodí do kotle doma? Vždycky mě baví, jak ti, co neudělali nic nadávají na ty co udělali „něco“, ať už jakkoliv. „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“ je bohužel heslo mnohých. No, ne že by mě to nějak trápilo, jen mě ten dost markantní rozdíl zaráží, ale zpět k nám…

Poslední minuty sezony shrnu pozitivně ne proto, že jsou poslední, ale protože pozitivní jsou. Už je v podstatě hotovo, nálada je čím dál víc uvolněná, už se fakt jen bavíme. Do fandění je v poslední části hry zapojena také druhá část Motoráků, kteří sedí na protější tribuně a i za rozhodnutého stavu se napříč Edenem nese klasická odpovídačka, kterou známe z domácích zápasů. Za zpěvu hrdých jihočechů pak sezóna končí. Dlouhé minuty děkujeme s hráči, kteří věřím, že dělali, co se dalo a ať už to letos dopadlo jakkoliv, vyslouží si děkovačku, která trvá dlouhé, dlouhé minuty. Pak už se tuto sezonu naposled balí vlajky, megafony a naše hlasivky putují na zaslouženou dovolenou, Motoráci opouštějí naposled v této sezóně hostující sektor…

Tak už to prostě chodí, jak ve sportu,tak i v životě, jednou se něco povede, dvakrát zas ne, návrat mezi hokejovou elitu se proto ještě odkládá, ale ať už to bude trvat jakkoliv dlouho, jednou se vrátíme!

Hoši, děkujem!