Kvantita nerovná se kvalita. I tak by se dal krátce shrnout výjezd k 43.kolu WSM ligy, kdy Eden zaplnil už celkem tradičně velký počet Motoráků. Výkon jak na ledě, tak v hledišti byl však daleko za očekáváním.

Že se do Prahy vydá opět velká masa jihočeských fanoušků, bylo jasné už dlouho předem, kdy je zveřejněna informace o vypravení speciálního vlaku. Dopravu do hlavní města po kolejnici volíme také my, avšak s hodinovým předstihem před odjezdem „speciálu“. První zklamání dne přichází ještě před odjezdem, když se nás před budovou schází ostudných 12 kusů, větší počet by dnes dali snad i dočasní, nevalně vonící, obyvatelé nádražní haly. Zanedlouho rozhodčí průvodčí pomocí píšťalky zavelí odjezd vlaku a dvě kupé Motoráků se v nezvykle klidné atmosféře začínají přibližovat ku Praze.

Hlavní město nás vítá lehce po poledni, teplota venku není nikterak vysoká a tak je plán jasný, nakoupit lístky a zapadnout do nejbližšího podniku. Nákup lístků probíhá bez problémů, cestu do nedalekého lokálu si část sportovně nadaných Motoráků zpestří střelbou na bránu s následným měřením rychlosti střely. Některé pokusy ukazují hodnoty, za které by se nemusel stydět ani Zdeno Chára, v dobách kdy hrál tak za dorostence, jiné vypadají asi tak, že fanoušek místo ukázkového zakončení ukázkově končí na zádech.

Čekání na začátek zápasu je pak kráceno degustací pochutin z jídelního lístku v jednom z místních podniků, kdy jsou navíc pokrmy fanouškům servírovány z rukou pohledných servírek. To už se prostor před Edenem pomalu zaplňuje dalšími fanoušky Motoru, kteří přicestovali jak speciálním vlakem, tak po vlastní ose. Před vchodem na zimák probíhá očekávané šacování, i přes velký počet ošahávaných jde tato procedura rychle. S sebou nevezeme žádné zástavy, choreopomůcky ani jiné vymoženosti a tak jsme ušetřeni výslechům a nepříjemným pohledům místní dámy, která má securitku pod palcem.

Na zimáku je k vidění přesně to, co jsme očekávali. Na ledě hráči v pohledných retrodresech, na tribuně nabitý prostor, vyhrazený pro hostující fanoušky, kde jen probití se davem do dolní části sektoru je záležitostí téměř nemožnou. První pokřiky a pokusy o chorály se začínají ozývat pár minut před úvodní buly, naplno se fandění rozjíždí s dopadem puku na led při vhození úvodní buly. Hlasitost je logicky k velkému počtu Motoráků vysoká, ruku v ruce tomu jde výborná akustika stařičké haly. První část hry provází fandění méně organizované, kdy častokrát repertoár vychází pouze z dění na ledě, nebo zkrátka podle toho, kdo co rozeřve. Na ledě jsou jasně lepším celkem domácí, kteří jdou zaslouženě do dvougólového vedení.

Přestávku si většina Motoráků krátí venku, kde se naplno ukazuje, jaké složení dnes na výjezd přicestovalo. V mase hostujících fanoušků se najde až příliš těch, kteří mají vůbec problém s tím, udržet rovnováhu a k vidění jsou tak v nejrůznějších polohách. Je to už takový „fenomén“ výjezdů typu Jihlava či právě Slavia, kdy je velká část hostů tvořena svátečními výjezdníky, pro které vrchol celého dne spočívá v tom, vylejt se už po cestě jako váza. Co pak s takovými jedinci v sektoru? Po celou sezónu lítá z úst nejednoho fanouška to tajemné slovíčko „extraliga“. Uvědomujete si, že v takovémto stavu by vás minimálně na třetinu extraligových stadionů ani nepustili? Osobně doufám v to, že do play-off dostaneme nějaký, pro tyto fanoušky výjezdově, neoblíbený tým typu Havířov, kam nás zavítá mnohonásobně méně, na tribunách toho ale ukážeme mnohem více.

Na druhou třetinu doráží pozitivně naladěný tradiční spíkr společně s fungujícím megafonem, který vlévá novou energii do fandění. I jemu je ale po chvíli jasné, že dneska to žádná hitparáda nebude a úsměv z tváře pomalu mizí i jemu. To už zábradlí zdobí část vlajek, dnes v zastoupení pouze skupinových.  Hostující podpora je tak od druhé třetiny alespoň zčásti organizovaná, celá masa Motoráků však naplno fandí pouze při hromadných tleskačkách, klasické chorály už takovou sílu nemají.  Úroveň fandění nezvedá ani dění na ledě, kde Motor po celý zápas tahá za kratší konec provazu. Toto by ale výmluva rozhodně být neměla. Nemá cenu dále rozepisovat hostující fandění, to se až do konce zápasu nese ve stejném duchu, vzhledem k obrovskému počtu příznivců Motoru na tribuně tedy v spíše podprůměrném měřítku. Pokud bychom dnešní celkové představení na tribunách porovnali s předchozími v Edenu, tak vychází jasně jako nejslabší.

„Podpořit“ Motor přicestovalo nejspíš také několik vesnických balíků, kteří nesmyslně zahazují během druhé přestávky ledovou plochu kdejakou věcí, kterou naleznou po ruce. Dá se pochopit, že nějaké to pivo přiletí na led v průběhu hry a emocí, ale házet bordel jen tak z nudy, navíc během přestávky?! Toto ani naše, dle některých zakrnělé, ultras mozečky nepobírají…

Přítomni ve svém sektoru jsou samozřejmě po celý zápas také domácí, ty si měli na začátek zápasu připravit Argentinu, výsledek jsem bohužel neviděl a netroufám si tak hodnotit. S fanděním jsou na tom, i přes nepříliš velký počet aktivních fanoušků poměrně dobře a častokrát se hlasitostí přiblíží daleko většímu davu hostů. Po zápase odpalují několik slabších pochodní.

Hráčům i přes prohru a slabý výkon zatleskáme, hodinu po zápase opouští vlakový speciál s necelými 400 fanoušky oblast Vršovic. Zmiňovaná dvanáctka, doplněná už o dalšího fanouška tráví ještě dalších 60 minut prozkoumáváním místních zákoutí a dalším vlakovým spojem poté dává sbohem nejen této části Prahy.

Ať žije Motor!