Č e s k é   B u d ě j o v i c e – K lednímu hokeji tak jako ke každému sportu neodmyslitelně patří diváci. Někteří chodí do ochozů arén pouze jako pozorovatelé. Jiní však navštěvují sportovní stánky s jasným cílem – vytvořit co možná nejlepší atmosféru a nastartovat tak hráče k lepším výkonům. A právě do této kategorie se řadí fanoušci ze skupiny říkající si B12. Na otázky nejen ohledně tvorby choreografií odpovídali členové skupiny Lukáš M. a Roman H.

---

 

Lidé se asi stydí fandit, smutní členové skupiny B12

Vaše skupina si říká B12, kolik máte členů a jak vůbec vznikl název?

Lukáš: Skupina má asi deset členů, avšak aktivně se nás zapojuje tak okolo pěti.

Roman: Už ani pořádně nevím, jak skupina vznikla, ale na „zimáku“ se angažujeme asi třetím rokem. Název vznikl podle našeho oblíbeného nápoje – dvanáctistupňového Budvaru.

Kde se vzal nápad vytvářet v Budvar aréně choreografie?
L.: První myšlenka se zrodila asi tak před třemi lety, kdy atmosféra v Budvar aréně začala jít poměrně dolů, takže jsme jí chtěli nějakým způsobem oživit. Sešlo se pár lidí, co o to měli zájem, dohodli jsme se, jak to asi bude fungovat a funguje to doteď.

Výroba choreografií určitě není levná záležitost. Kde berete finanční prostředky?
L.: Ze začátku to bylo velice složité, protože jsme všechno financovali pouze ze svého. Podle toho to také vypadalo a úroveň prvních choreografií nebyla příliš valná. Poté jsme se rozhodli založit transparentní „choreofond“, kam mohou přispívat i lidé mimo naší skupinu.

R.: Nechali jsme vyrobit i samolepky s motivy našeho klubu a výtěžek z jejich prodeje jsme pak opět použili na tvorbu choreografií.

Byly finanční dary na „choreofond“ dostatečné nebo jste počítali s větší podporou?
L.: Z počátku to docela šlo. Objevil se dokonce i člověk, který nám poslal 2500 Kč, za což mu stejně tak jako ostatním přispívatelům velice děkujeme. Účet je, jak jsem již řekl, transparentní, takže se kdokoliv může podívat, jak s dostupnými financemi hospodaříme. Momentálně na účtu zbývá asi 800 Kč, které necháme opět na příští sezonu.

R.: Za celou sezonu jsme i s prodejem samolepek vybrali kolem 8000 Kč. Nejvíce se vybralo poslední zápasy před play off, kdy jsme začali obcházet stadion s kasou. Na náš „choreofond“ mohou lidé samozřejmě přispívat i během letní přestávky. Číslo účtu je 2200095939/2010 a budeme vděčni za jakoukoli podporu.

Jak dlouho vám přibližně trvá výroba choreografie na zápas?
L.: Většinou je vytváříme přibližně v pěti lidech, takže to časově náročné je. Většina z nás navíc studuje, někteří pracují, takže je někdy obtížné najít si dostatek času.

R.: Výroba nám zpravidla zabere jedno odpoledne. Někdy se však protáhne i na dvě. Začneme třeba v sobotu odpoledne a v neděli dokončujeme. Obtížné je také najít prostory pro výrobu. Nejprve jsme začínali u kluků ve sklepě, kde to bylo velmi náročné. Později jsme se přesunuli do Gerbery, kde nám vždy vyšli vstříc. Ideální samozřejmě je, pokud je hezké počasí a můžeme využívat venkovní prostory.

Pokoušeli jste se vytvořit i nové pokřiky a chorály, ty se ale moc neujaly, jak si to vysvětlujete?
L.: Návrhy chorálů jsou na našem webu www.ultrasmotor.wz.cz, ale bohužel se ani jeden neuchytil. Plánujeme se na to znovu zaměřit během letní přípravy, kdy necháme normálního fandění a budeme se snažit naučit fanoušky nové věci.

R.: Všechno jsou to takové delší chorály. Pokřiky jsme nevymýšleli, těch je dost. Lidé jsou však líní učit se nové věci. Natiskli jsme dokonce texty, které jsme rozdali v kotli. Z těch si ale bohužel lidé udělali pouze vlaštovky a házeli je po sobě jako malé děti. To je pak těžká práce…

Uvažovali jste i o nějakém pokřiku či choreografii, do které by se musela zapojit celá hala?
L.: Takový pokus už tady také byl. Bylo to velice snadné – kotel začne řvát „celá hala odpovídá“, poté začne „České“ a hala by měla odpovídat „Budějovice“. Nakonec to ale dopadlo tak, že jedna půlka kotle řvala „České“ a druhá „Budějovice“ a zbytek haly mlčel.

R.: Zkoušeli jsme to asi desetkrát, ale bohužel se to neuchytilo.

Proč myslíte, že například v Brně, kde opravdu fandí celá hala, to jde, ale tady je většinou vše na kotli a ostatní se zapojí jen velice zřídka?
L.: Podle mě je to dáno sortou lidí, co sem chodí. Lidé se asi stydí zafandit. Kamkoliv se podíváte do zahraničí, tam je to úplně jinak než v Česku. Tady je opravdu akorát Kometa Brno, která je ale stejně pouze evropským průměrem. U nás si zkrátka přijdou jen „chlápci“ zanadávat na fotbal, odejdou domů a tím to pro ně končí. Jinde ve světě tím sportem ale žijí pořád, ne jen na zápase.

R.: Nezbývá mi než souhlasit. Je to asi mentalitou lidí u nás. Fandí se tady pouze, když se vyhrává. Zažil jsem zde i dobrou atmosféru, ale většinou pouze když se vede o více gólů.

Když se nedaří, většina lidí naopak začne pískat, čímž tým patrně moc nepodpoří… 
L.: Pískání určitě neuznáváme. Nevím, jak by mohlo pískání pomoci hráčům vyrovnat. Tím se nic nevyřeší. Tým by se měl podporovat, i když zrovna nevyhrává. Nejsme přeci kapela, aby jsme pořád vyhrávali. (smích)

Po nevydařeném play off se hodně rozebírala právě atmosféra domácích zápasů, která asi nebyla ideální. Myslíte si, že hráči mají nastartovat diváky nebo diváci hráče?
L.: Já si myslím, že to nejde takhle říct, asi od každého něco. Zřejmě je ale pravda, že nejdřív by se měli snažit diváci vyburcovat hráče. Pak už se to nastartuje a oni by nám svým výkonem měli chuť do fandění vrátit. Při letošním play off však nefungovalo ani jedno.

R.: Kromě výjezdu do Liberce, bylo letošní play off z naší strany opravdu tragické. Nepodařilo se vytvořit tu správnou atmosféru. Už jen tím, že nebylo vyprodáno! Před několika sezonami bylo v základní části 6x za sebou vyprodáno a letos jsme byli bohužel rádi, když přišlo 4500 lidí. Když jsme hráli v minulých letech čtvrtfinále s Libercem, tak celá hala skákala s pokřikem „kdo neskáče není Motor“ a teď? Lidé bohužel pouze sedí a mlčí. Bylo by suoer to změnit.

V kuloárech se spekuluje o přesunu kotle do jiného sektoru, jaký je na to váš názor?
L.: Já jsem každopádně pro! Přemístění někam nahoru by bylo ideální. D4, D3 nebo klidně do rohu na C7. Já beru vše, co je nahoře.

R.: Přesun kotle by byla určitě ta nejlepší věc, která by se tu dala udělat. U stávajícího kotle je největším problémem plexisklo, od kterého se všechny pokřiky odráží, a není pak slyšet nic kromě bubnů.