Co se týče domácích zápasů, počty lidí v hledišti už mírně upadají. Vyprodanou Budvar Arénu by asi na pondělní zápas proti soupeři z Ústí nad Labem čekal jen málokdo. Po sobotním výjezdu ( škoda více komentovat ) se scházíme v Masných a překvapivě panuje celkem optimistická nálada. Nastříháme papírky s textem nového chorálu, který bychom dnes chtěli zkusit a vzhůru vstříc hokejovému večeru.

Nějakou dobu stepujeme dole v kotli u zábradlí a sledujeme, jak se plní, nebo spíš neplní zimák. To samé platí o kotli. Celková účast je dnes bídná – myšleno oproti nedávným zápasům, jinak netvrdím že bychom na řidší tribuny nebyli zvyklí, přeci jen to, že jsme xkrát vyprodali stadion je krása, ale že to není navždy, s tím je smířený každý. Momentálně se mi nad tím nechce moc přemýšlet, i když dnes by se to přímo nabízelo, ale žádná euforie netrvá věčně..
Vyvěsíme všechny vlajky, co máme a kotel jde na věc. Zůstali vesměs lidé, kteří fandí, takže s tím by dnes problém být neměl. Ani toho nového chorálu se nebojím, protože právě tito se novým věcem nebrání a prozatím vše, co jsme se pokusili zařadit, jsme také zařadili, časem se to vypilovalo a je to dobré.

Opět však přijel soupeř jen pro kluky na ledě. V hostující ohrádce se řadí asi 4 nijak se neprojevující fanoušci Ústí a my znovu ostrouháme. Achjo. V sobotu pak přijede Šumperk, to bude to samé no a po nich už Meofans. Chystají k nám autobus, takže se docela obávám, co to s námi udělá. Fandí se docela obstojně, vytrvale, někdo se snaží víc, někdo míň, ale alespoň tu pusu všichni otevřou. Působí to na mě tak, že už to do toho playoff tak nějak doklepáváme, nebo je to tím, že drtivá většina domácích zápasů se teď hraje v týdnu? Protože když pominu Havířov, na kterém to nebylo zlé, sehráli jsme poslední sobotní zápas doma 5.12. a když se nad tím zamyslím, někdy od té doby se mi zdá, že to je horší a horší. Sveďme to prozatím raději na tento fakt..

O druhé třetině, přesto že situace na ledě to dlouho nedovolí, nakonec zkusíme nový chorál. Známá melodie, pár slov a chytlo se to vážně docela dobře. Chorál, který jsme si půjčili od DIF, nebo třeba z Kolína na melodii známé písně „Heaven is a place on Earth“ tedy potrénujeme jen krátce a ve třetí třetině už pak zní docela dobře. Není to poslední, s čím chceme letos přijít, ale nebudeme předbíhat. Na kostce svítí milion vsítěných gólů a ve třetí třetině už si můžeme jen užívat zápas a jeho blížící se vítězný konec. Motoráci v kotli se rozhodují nějakým způsobem oživit sektor a tak se nejprve jedna skupinovka mění v mávačku a po ní i ostatní, do toho ještě vlají ty klasické a přesto, že ty velké dnes chybí, do konce zápasu vlaje nepřetržitě každá vlajka, která je po ruce. Sektorovky na tyčích nevypadají úplně standartně, ale alespoň nějakým způsobem ožívá sektor, alespoň něco se tam děje. Děkovačka pak udělá klasickou tečku za zápasem a tím také hokejový večer končí.

Kadaň vs Motor

Skoro jsme zapoměli, že už je zase hokej a tak na poslední chvíli dáváme horko těžko dohromady alespoň jedno auto. V den zápasu naložíme buben a vlajky, megafon však nikoliv. Řekl bych že ta třicítka statečných si na severu poradí i bez něj. Nejsme žádní tvrďáci, cestu do Kadaně nám zpestřují tóny šmoulích hitů a jim podobné treky vycházející z autorádia. Nebudu už se zmiňovat o tom, kde jsme po cestě stavěli, spěchali jsme a zastávka byla vlastně asi jen jedna. Hádejte kde.

Do zápasu je asi hodina a to už parkujeme u zimáku. Vytahujeme velkou mávačku, na kterou jsme konečně sehnali slušný prut a ta je okamžitě jsme středem pozornosti. Přichází starší pán a ptá se nás jak to dnes bude. Odpovídáme 1000:0, přijeli jsme vyhrát. Před zápasem ještě zatáčíme do místní špeluňky, tam je ale beznadějný fulhaus a tak jdeme brzy na zimák. Kontrola žádná – alespoň v tomto směru si tam na nic nehrají. Vyvěsíme jen jednu vlajku, ke které se později přidává i druhá PMF. Jedna sektorovka je pak na tyči po vzoru minulého zápasu doma. Než začne zápas dojde do kotle nějaká třicítka Motoráků, no přesně jak jsme tipovali, samozřejmě taky stejní lidé, které jsme tipovali.

Atmosféra zápasu je na unavenou středu celkem ucházející. Souboj malých kotlů s bubnem na obou stranách šperkujeme pár chorály ale v malém počtu volíme spíše údernější hurá pokřiky, abychom byli slyšet. Časem padá první branka, což nám trochu přidává na hlasitosti, to už si ale začíná brát slovo místní trouba za mikrofonem.O přestávce přichází jeden z nás s hláškou, že venku čekají nějací jakoby zahalení, odění do černé. Je to zvláštní, ale nikdy nevíš, někdo projistotu zůstává u vlajek. Nakonec opravdu potkávám týpka v černých hadrech a šátkem přes ústa, pochybuji však že by tento outfit měl původ v nějakém aktivnějším fanouškovství, ten bych viděl spíše v nějakém naruťáckém ninjovství nebo tak něco, nevím, nerozumím.

Pak už stojíme v sektoru a bliká nám do ksichtu nějaká disko pí**vina, achjo, ta Kadaň, to je fakt takový malý Chomutov, do toho ještě ti „Trhači“, ten hlasatel. Póza za pózou. Když se rozhlédnu po zimáku, přirovnal bych to třeba k Šumperku, co do typu zimáku atd.. Já jen že tam je to daleko sympatičtější, upřímnější a hlavně víc české. Atmosféra je v podstatě pořád stejná, dáváme góly, Kadaň stále vyrovnává, Trhači za stavu 2:2 křičí, že je to 2:0, ale už se tomu nijak moc nedivím. Snažíme se zabavit svým fanděním, do toho občas něco zahulákat na střídačky, nebo si zavlát mávačkou.

Druhou přestávku trávíme povětšinou v sektoru, nejdřív vidíme domácí kotel z druhé strany, jak směrem k nám cosi gestikuluje, na to odpovídáme dětem a sluníčkářům nepřístupným pokřikem.Atmosféra ve třetí třetině je stále neměnná, zápas nakonec dotahují hoši na ledě do vítězného konce a můžeme si užít děkovačku, kterou osvítí PMF dvěma racemi. Pyrotechnické hrátky tím ale nekončí, před stadionem odpaluje jedna z autoposádek ohňostroj a v ten moment začíná srandy kopec. Z dálky slyšíme kohosi hulákat : „Debilové, táhněte do prdele, kreténi….“

To se vynořují dva zjevně mentálně postižení jedinci v symbolech domácího klubu. Nemůžeme si pomoct a do debaty se zapojujeme také několika slabikami, týpci to směrují k nám a až k nám za neustálých nadávek k nám také přicházejí. Jeden z nich si stoupne až úplně před nás a začíná se napřahovat tak trochu po Segalovsku. V ten moment jsem čekal buďto pořádný daunský granát, nějakou krutopřísnou filmovou hlášku, po které se všichni pokálíme a zalezeme do auta, z úst tohoto agresora však nakonec zaznělo jen : „Zavolám policajty!“
Cesta domů už je úplně v klidu, někdy kolem půlnoci se vracíme k zimáku a ukončujeme středeční hokejový den.