Po letech je tady zase semifinále a my už jsme natřesení, co přinese jak po fanouškovské, tak po hokejové stránce. Dlouhé dny dopředu trávíme přípravou prezentací a mezitím sledujeme internetovou aktivitu Třebíčských a zjišťujeme, že na naší půdu se chystá zavítat něco ke dvěma stovkám hostujících fans. Třebíčtí patří rozhodně do užšího výběru prvoligových táborů. Doma mají dobrou atmosféru, sem tam přijde i nějaká ta prezentace. Na tuhle sérii se tedy hodně těšíme.

V den prvního zápasu se příprava v útrobách stadiónu stíhá s velkým předstihem a tak čas do začátku krátíme popíjením po anglicku na čerstvém vzduchu před halou, do které mezitím proudí velké davy fanoušků.  Po návratu na zimák nelze přehlédnout, že mezi sektory, tedy mezi kotlem domácích a hostí, přibylo spoustu zábran a sekuritka je opravdu značně posílena. Po chvíli do svého rozšířeného sektoru doráží fanoušci Třebíče, věší dvě oldschoolové vlajky a začínají fandit. Jakmile dozní hymna, začíná fandit také nabitý kotel domácích. Od začátku se fandí dobře, víc než dobře, přesto je třeba říct, že zápasy s Benátkami nabídly o fous lepší výkony fanoušků za bránou.  Okolní tribuny si drží svůj výborný standart z předchozích zápasů.

V tradičním čase dostává prostor přichystaná choreografie. Šachovnici z fólií doplňuje malovaná plachta se šachovými figurkami, na zábradlí se objevuje 22m dlouhý transparent „Chceme další vítěznou partii“.  Trošku nás zklamal výsledný vzhled kartoniády, i přesto lze prezentaci hodnotit pozitivně a i v další sérii vyřazovacích bojů se tak daří držet nastavenou laťku.

Po zbytek zápasu se věnujeme naplno fandění, na kterém je znát týdenní pauza a místy je na semifinálové boje až příliš ospalé. Intenzita supportu se na vyšší úroveň vyšplhá s příznivým stavem na ledě a chvílemi tak solidně bouří celá hala. Repertoár fanoušků během zápasu poměrně dost ovlivňovalo dění na ledě, kde se to přelévalo z přesilovek do oslabení a chorály tak ustupovaly povzbuzujícím pokřikům. U Třebíčských je to podobné. Jsou slyšet, je jich dost, avšak repertoár nic moc. Motor ubrání těsný náskok a téměř vyprodaná aréna může slavit první bod v sérii. Hosté se „loučí“ pokřikem o Mountfieldu, stejně jako u Dukly je usměvavé slyšet tohle z úst lidí se šálami „ultras“..

V den druhého zápasu ještě zbývá dodělat jednu z prezentací a tak někteří z nás tráví opět celý den na kolenou s válečkem.  Druhé měření sil připadlo na sváteční datum, kdy naše milované město slaví své 750té narozeniny.  S tímto výročím bylo také spojeno zmiňované choreo, a  tak své rodné hroudě popřejeme velkým znakem města doplněným o vše říkající transparent „750 LET“, kterému sekundují žluté vlaječky s červenými fóliemi, tedy v barvách městské vlajky. Během pěti odehraných domácích zápasů v play-off to byla naše pátá prezentace, na naše poměry tedy vysoký nadprůměr. Zvýšené aktivity si všimli také lidé z vedení klubu, kteří naše snažení chtěli podpořit částkou 10 000,- kč. Některé naše rozhodnutí zřejmě překvapí, ale tuto částku jsme odmítli. Choreografie chceme zanechat čistě fanouškovskou  a na klubu 100% nezávislou záležitostí a věříme, že i mnoho z vás, kteří přispěli v jedné ze dvou choreosbírek má mnohem lepší pocit, když ví, že se svým určitým dílem podílel na prezentaci nás, fanoušků.

Fandění se nese ve stejném duchu, jako předchozí zápas, asi jsme opravdu příliš namlsaní z posledního domácího zápasu s Benátkami, ale fandění v kotli nemá takovou šťávu jako v minulé sérii. Nefandí se tragicky, to vůbec ne… na poměry některých českých stadiónů zřejmě lehký nadprůměr, sami ale moc dobře víme, že to umíme lépe! Celý zápas se snažíme dohnat Motor za otočením zápasu, ale dnes to prostě nejde, Třebíč odskakuje na dva góly, a jak už bývá zvykem, pomyslná křivka atmosféry v BA klesá.

Stále častěji jsou tak slyšet Třebíčští a to by se nemělo stávat. Na druhý zápas jich dorazilo o něco méně, ale úroveň jejich fandění neklesla a zdatně se snaží vzdorovat domácímu kotli. Ani v jednom ze zápasů se nijak neprezentovali, snad jen malou argentinou po gólech. I ve druhém střetnutí několikrát vzplanou emoce mezi oběma tábory, a aréna se tak chvílemi mění na volejbalové hřiště, na kterém si oba sektory několikrát vymění nejrůznější předměty. My fandíme stále, okolní tribuny mezitím lehce slábnou. V polovině třetí třetiny lákáme zbytek haly na výjezd do Třebíče transparentem, který se stal zásluhou znásilňovačů mateřského jazyka slavnějším, než hlavní choreo. Ke konci zápasu naději vykřesá Pepa Straka, atmosféra se zvedá zpět a celé hala se bouřlivě dožaduje vyrovnání, to však přes velký tlak nepřichází. Hráčům i tak poděkujeme za bojovnost a pomalu své síly zaměřujeme na venkovní zápasy.

Třebíčský zimák má výbornou akustiku, na tribunách to bude velký boj. Takže naladit hlasivky a necháme tam všechno. Jedeme fandit, ne na výlet!

Ať žije Motor!