Domácí: Po povedenému sobotnímu výjezdu nás hned v pondělí čekal domácí důležitý zápas s Jihlavskou Duklou. Po dvou prohraných zápasech si  do  Budvar arény našlo cestu 3771 diváků což je na první ligu opět nadpůměr. Náš kotel je zase zaplněný do posledního místečka.

Od první minuty se začíná fandit, ale je to takový průměr.  Na ledě  se hraje docela rychlý hokej nahoru dolu. K vidění jsou šance na obou stranách, ale i přesto jdou hráči do kabin za stavu 0:0. Po přestávce se naše fandění zvedá a je to hodně znát. Střídají se chorály s pokřiky a ženeme naše hráče za prvním gólem, který nepřichází takže stav je pořád 0:0 i po druhé třetině. Také ve třetí třetině se snažíme hráče dohnat k prvnímu gólu a tím rozhodnout  zápas, ale to se nedaří. Do prodloužení máme výhodu přesilové hry, kterou po  krásné nahrávce Aleše Kotalíka proměnuje Antoním Melka a v našem sektoru probíhá obrovská radost při které se rozsvítí jeden červený oheň. Hráči si užívají klasickou děkovačku a pak se vrací z kabiny, co už bude po vyhraném zápase asi tradice. Zatančí s námi Kiwi dance a odjíždějí do kabiny.

Hosté: Z Jihlavy k nám zavítalo 98 fanoušků, kteří si po celý zápas fandění užívají a přispívají k výborné atmosféře. Takle dobře se tu neprezentovali snad žádní extraligový fanoušci.  I když jejich hráči prohrávají tak jim poděkují za výkon a opouštějí zimák.

POD ČAROU

My jsme ti poslední, kdo by chtěl někoho moralizovat, ale to co se děje v kotli (a hlavně mimo stadion po zápasech) v poslední době nás rozhodně nenechává klidnými. Pokud si někdo myslí, že tohle chování má něco společného s mentalitou ultras, bude v sobotu hodně rychle vyveden z omylu. Víc se k tomu netřeba vyjadřovat, tyto záležitosi by se měli řešit interně a k tomu nejspíše brzy taky dojde..