Ještě než odpálíme v pondělí do Mostu za naším milovaným klubem, stihneme v klidu slupnout chutný oběd, koupit šáňo a pak už si to štrádujeme k zimáku, kde máme sraz s ostatními. Vytáhneme ze skladu vlajky a jak byl sklad před nedávnem uklizen, vyplavaly na povrch různé artefakty z dávných dob. Pro ty, co dnes budou v Mostě s námi tedy bereme malé překvápko.

Přes obvyklé zastávky a krátké bloudění kolem Prahy už směřujeme k cíli. Po cestě ukazujeme spoustu míst, kam se podívat, nežereme totiž jen hokej a fandění, jsme také docela velcí romantici, řidič se však na naše plány moc netváří. Pak už dorážíme do Mostu. Prší, navíc se za chvilku hraje a tak rychle uháníme na zimák. Zde už stepuje většina výpravy, mimo jiné také početná výprava PMF. Stojíme tak trochu na dvě půlky, které oddělují schody, ale dá se. Zbytek zimáku je opět beznadějně vyprodán. Fandíme , ale pak přichází studená sprcha v podobě dvou gólů do naší sítě…

Po cestě jsme toho nesnědli nikterak moc a tak se o přestávce vydáváme ven ke grilu, zde už postává hlouček Motoráků s klobásou v ruce, nijak zvlášť se však neolizují. Jeden říká 5/10, dává mi ochutnat a já toto hodnocení ještě srážím o bod dolů, klobása je teplá jen navrchu, zevnitř je studená, skoro až s podivem, že do toho je ještě připálená, což se sice stane ale chuťově také nic zvláštního, proto 4/10. Hladoví se tedy přesunujeme do bufetu vevnitř, zde je k dostání třeba langoš, kus pizzy, ale taky šampón a mnoho dalších předmětů. Dávám si langoš bez kečupu, ale stejně dostávám langoš s kečupem, takže přesně jak jsem předpovídal.

S mastnou hubou od kečupu se vracím do sektoru, nějakou minutku už se hraje a navzdory skóre jsou v sektoru stále jen ty nejpozitivnější vlny. Bavíme se průměrně hlasitým fanděním, chvíli fandíme švédsky, chvíli italsky, pak se bavíme hitem o pečivu, chlebu a čtyřech rohlíkách no a nakonec se také dočkáváme gólu. Trefa číslo 10 000 je na dosah a šáňo ležící v kufru už se samo od sebe obvazuje takovou tou ozdobnou hovadinkou. Nedlouho na to už se konečně stává to, na co dnes všichni čekáme a Pepa Straka jako správný kapitán dává DESETITISCÍ branku! Do vzduchu letí zbytek langoše a slavíme pokřkem 10 000 gólů v rytmu moonlight shadow.

O druhé přestávce jdeme pro flašu a pro chystanou oldschool prezentaci. Jeden z nás pronáší lahev pod bundou, sice to vypadá hodně nenápadně, ale nakonec se ukazuje, že by jsme nejspíš protáhli i protiletadlové dělo. Začíná poslední dějství, rozdáme si černé fólie a za řevu „Bokroš ven!“ vytahujeme několik let starý transparet „POHŘEBNÍ SLUŽBA ERNEST BOKROŠ“. Absolutně však vylučujeme, že by tato srandaprezentace měla jakoukoliv spojitost s přítomností, je to opravdu pouhé okénko do minulost.

Odlehčené atmosféře uvnitř sektoru dnes tato prezentace úplně odpovídá. Nemůžeme se přeci brát tak vážně. Někomu možná ano, ne však nám, kazí náladu fakt, že most nakonec znovu odskakuje a vyhrává. Skromný kotlík mosteckých si děkuje s hráči, my mezitím lezeme k plexi, abychom předali kapitánovi symbolický dar za trefu číslo 10 000, ten si nás však bohužel nevšiml a zkleslí hráči mizí do kabin, na poslední chvíl nás zaregistroval P. Kolmann a trochu váhavě k nám dojíždí, předáváme dar, Petr děkuje a pak už si jdeme každý po svých.

Někdy se vyhrává, jindy zas ne a pokud si někdo z vás pamatuje slova oficiální hymny : „…výhra či prohra, my fandíme dál..“, tak vězte, že přesně tak to je. U zimáku zamáváme ostatním a ještě se jedeme na chvíli kochat nahoru na Hněvín. Naše návrhy na další výlety jsou řidičem zamítnuty. Neprozradil nám totiž, že má v plánu ještě hodinu kroužit kolem města, potom už chápeme, že kvůli této hodnotné projížďce není čas na ostatní. Po cestě domů zakousneme hnusnou sváču a když tak projíždím ohlasy fanoušků po zápase, je mi už vážně na blití.
Rosol ven? Bělohlav ven? FANOUŠCI ÚSPĚCHU VEN !!!