O zápase s Prostějovem toho bylo všude možně i nemožně napsáno víc než dost, odborníkům na tu „pravou“ sportovní atmosféru a případným konfidentům tak nebudeme zbytečně poskytovat další prostor k nesmyslné diskuzi a zaměříme následující řádky k zápasu následujícího kola. V neatraktivní pondělní termín vyrazili Motoráci do ještě o chlup méně atraktivní Kadaně.
Nabízené místo v autě na pondělní výjezd předešlý večer ještě odmítám, ráno si ale řeknu „že co doma,“ a dvě hodinky po obědě již stojím na srazu a v počtu pěti kusů odjíždíme směrem na sever. Přesto, že jedeme s dostatečným předstihem a o začátek utkání nemáme strach, cesta pro pražském okruhu nám dává jasně najevo, že strachovat bychom se měli. Odhadovaný čas příjezdu na navigaci v jednu chvíli ukazuje, že dorazíme nejdřív tak v desáté minutě.
Když míjíme Kadaň, vyprávím že tudy jsem projížděl na jiný výjezd včera vlakem. Všichni v autě se mě nepochopitelně ptají, že proč jsem tam nepřespal a druhý den tu hodinku vlakem nedojel. Fakt nevím, jebat. Pro mě platí pravidlo že cesta je cíl a proto se kolikrát po těch stadionech i jezdí.
I přes všechny zádrhele na cestě a několik zastávek přijíždíme včas, kupujeme lístek za 50 korun a přes úplně nulovou kontrolu přicházíme do sektoru hostů, který je umístěn za hostující střídačkou. V tom se nakonec formuje 37 lidí, víceméně známých tváří, a začínáme fandit. Hráče na ledě podporujeme spíše formou jednodušších pokřiků, o to víc je to ale na stadionu slyšet. Na druhé tribuně se v místě ohraničeném páskou pro fanklub Trhačů nachází pouze železná konstrukce na buben, jinak nikdo jiný.
Co se týče hokeje, tak zhruba ve třinácté minutě inkasujeme branku a u posledního celku tabulky, který nemá ani bod, po první periodě prohráváme. Nevěřil jsem že něco takového jde, ale je to tak. O přestávce jdeme ven na klobásu, kterou ve stánku pomáhá připravovat tak dvanáctiletá holčička s jakýmsi obojkem na krku. Zkrátka dětská práce = levná práce. Klobása je dobrá, ale zasloužila by si označení Rocco Siffredi. Při kousnutí stříká úplně všude a nejde jí dojíst v klidu a bez umazání.
Přicházíme zpět na stadion, začíná druhá třetina. Optická převaha našich hráčů je jasná, ale stále ne a ne vstřelit gól. To se nakonec daří v 35. minutě, kdy srovnává Vlasta Dostálek. Co se týče tribunového dění, tak pokud nefandíme my, je na stadionu při hře hrobové ticho. Ovšem hned co se píšťalka rozhodčích rozezní, místní DJ si plete hokej s diskotékou. Kdyby se na zimáku během přerušení ještě vypínala světla, jdu vysílat kolmice na bar a hledat taneční parket.
V poslední části hry se stále snažíme dohnat kluky za vítězným gólem, ale čas utíká a my si začínáme připouštět, že nejsme daleko od toho, abychom byli první, kdo Kadani daruje alespoň bod. Naštěstí ten námi nesčetněkrát přivolávaný gól dává dvě minuty před koncem Venca Nedorost a všem padají balvany ze srdce. Hráči přijíždějí na děkovačku, ale na žádné extra křepčení to dneska není. Zkrátka poděkujeme za tři body, které dle mě byly povinností, a odcházíme směrem ke Kauflandu, kde máme zaparkované auto.
Cestou zpět se podle zavedených pořádků pouštění hudby k poslechu ujímá část posádky ze zadních sedadel. Na jedné z benzínek za Prahou ještě uvádíme tamní obsluhu do rozpaků (škoda věkového rozdílu cca. 30 let v náš neprospěch), poté si cestu domů zajížďkou trochu prodlužujeme, ale to už je úplně vše co v pondělí stíháme. Do Budějovic přijíždíme kolem půlnoci a naše cesty se pomalu rozdělují.
Sepsal: TomasBudweis
Napsat komentář