Po dvou domácích výhrách v úvodních zápasech čtvrtfinálové série se výhoda domácího prostředí převrátila na stranu Havířova, na horkou slezskou půdu se vydal také nezanedbatelný počet fanoušků z jihu Čech.

Nalazení se na výjezdovou vlnu začíná u hrstky Motoráků již den před samotným odjezdem, kdy pod rukama kreativních fanoušků vzniká choreografie, plánovaná k odprezentování v hostujícím sektoru „Gascontrol Arény“ v jednom z víkendových zápasů. Následující ráno pak v rozmezí dvou hodin vyráží na cestu napříč zasněženou republikou dva autobusy společně s dalšími desítkami fanoušků Motoru. Ani jeden z autobusů nenaplnil svojí maximální kapacitu, počet volných míst v obou vozech se téměř rovná počtu účastníků výjezdu. Tento fakt sice nedosahuje ani z 1% ostudy, jakou si svým počtem uřízli havířovští během našich domácích zápasů, přesto je na pováženou, že lidé, kteří jsou ochotni vycestovat během sezóny na „nudný“ zápas do Benátek nad Jizerou se mávnutím ruky vybodnou na dvoudenní výjezd v jedné z nejdůležitějších částí sezóny, navíc na půdě soupeře, který oponuje slušnou fanouškovskou silou jak na tribunách, tak mimo ně…

Po zkušenostech z předešlých výjezdů vyráží první z autobusů s velikou časovou rezervou, díky které se naskytuje dostatek času k naplnění plic v případě kuřáků, plná břicha v podobě kvalitního obědu zase přinášejí uspokojení v řadách gastrosexálů. Poslední zastávka před příjezdem do nejmladšího města republiky plní roli ubytovací, kdy nás vítají v tu dobu pro nás ještě zcela neznámé a klidné ulice Vítkovické části Ostravy.

Příjezd k havířovské hale probíhá stejně, jako ve všech předešlých výjezdech do této destinace, autobus je za dozoru policie odstaven přímo u vchodu do hostujícího sektoru, u něj nás kromě známých tváří z ochranky, pánů s kamerami a štěkajících komisařů rexů čeká také milé překvapení v podobě vlastního výčepu a občerstvení, což je pro některé jedince již nyní největší výhra dne. Přes šmátrající ruce ochranky se na schody hostujícího sektoru ke třetímu čtvrtfinálovému zápasu nakonec dostaví okolo 150ky Motoráků, pokud mě zklamala neúčast v autobusech, tak toto číslo je pro mě naopak pozitivním překvapením.

Podobný, leč nejspíš o něco nižší počet aktivních fanoušků se staví na protější stranu tribuny, na které sídlí domácí kotel. Oba tábory spouští svojí podporu od úvodních minut zápasu, domácí nakopne rychlá vedoucí branka, radost na tribunách se ale zásluhou šikovných rukou V. Nedorosta po chvilce srovnává. První třetina je nakonec vyrovnaná jak na počet gólů, tak také na počet optických prezentací, které jsou oběma ekipami odprezentovány téměř ve stejný čas. Na havířovské straně se do kolmé pozice vztyčí les obouruček, Motoráci už po několikáté sázejí na nadsázku a z bublající vody vytahují nad hlavy tři desítky pikadorů, doplněných o transparent pod sektorem.

Ten zdobí zábradlí až do poloviny prostřední části zápas, kdy uvolňuje místa jihočeským zástavám, další vlajky, tentokrát ty, které plní roli mávací se objevují nad hlavami fanoušků příkladně po čas celého zápasu. V této části hry následně strhávají hráči Motoru průběh zápasu na svojí stranu, obdobná situace pak nastává také na tribunách, kdy jsou to právě jihočeši, kteří jsou na ochozech těmi aktivnějšími a troufám si říci i hlasitějšími, nad stále více uvadajícími domácími.

Ti bohužel opět ničím extra nepřekvapili a jejich představení přineslo už po několikáté v řadě spíše zklamání a být momentálně tím, kdo přišel v jejich premiérové sezóně první ligy s nápadem označit se za „krále ligy“, hanba by mě fackovala při každém pohledu na poloprázdný „kinder“ kotel v takto prestižním zápase. Stav na ledě i v hledišti k naší radosti vydrží až do závěrečného hvizdu, výhra o 3 góly pak neznamená nic jiného, než mečbol v sérii na straně Motoru a ochozy havířovského zimáku tak můžeme opouštět s uspokojivým pocitem dobře odvedené práce na ledě i hledišti.

Po zápase se cesty fanoušků různě rozcházejí, jeden autobus míří společně s několika auty zpět na jih Čech, druhý autobus pak nabírá směr Ostrava a její noční život. Bystré oči Motoráků i přes policejní doprovod od zimáku až k ubytovně spatřují podezřelý počet aut, držící se autobusu až do naší cílové zastávky, po vystoupení z autobusu a lehkém průzkumu přilehlých ulic je už každému z výjezdníků jasné, že naše okolí je pod přísným dohledem domácích fanoušků a náš pobyt zde nejspíše neproběhne v klidovém režimu.

Naše tušení se nedlouho poté naplňují v jednom z přilehlých restaurantů, kdy jsme slovně konfrontování nejprve zástupcem jedné z havířovských skupin, (ne)uvítáni jsme následně také od velkého počtu osob v symbolech Baníku. S vědomím, že Ostrava pro nás dnes není městem, ve kterém bychom mohli v našem počtu chodit v nočních hodinách hrdě po ulicích, se následně cesty Motoráků rozchází. Někdo volí možnost popíjení na ubytovně, jiní se i přesto vydávají na další noční dobrodružství do ulic a barů hornického města.

Následující den se s ranní kocovinou a velkou ostražitostí Motoráci vydávají do sympatické hospody v blízkém okolí, která se nakonec stane azylem až do dalšího odjezdu směr Havířov. Poklidné sezení a usrkávání česnečky se postupně svrhává v pijácké slavnosti, do kterých se následně zapojuje i obsluha restaurace a napomáhá tak šroubovat účet do tisícových částek. Ani v den zápasu však není naše přítomnost přehlédnuta a po celý čas pobytu v šenku jsou naše aktivity z povzdálí monitorovány bojechtivými jednotlivci z řad domácích…

Čas do začátku zápasu se nakonec nachýlí ke konci bez dalších komplikací a chvilku před 17. hodinou se společensky i fyzicky znavení Motoráci objevují na stejných místech zimáku jako předešlý den. Počet fanoušků v hostujícím sektoru je poloviční, velká část z nich by se už navíc raději viděla v autobuse domů. Podpora hráčům je tak z naší strany dnes spíše sporadická, první dvě třetiny se přesto alespoň na jakési ospalejší úrovni podaří odfandit. Slovy Zdeňka Pohlreicha by se dalo naše dnešní představení shrnout větou „nic o čem bych psal domů“.  Výraznější rozruch přinese na tribuny až neúspěšný pokus o změnu majitele jedné z domácích vlajek, po kterém se několik jihočechů ocitá, naštěstí pouze na pár okamžiků, v rukou zákona.

Poslední třetina čtvrtého čtvrtfinálového zápasu se pak naplno odehrává v konečně solidní domácí atmosféře, kdy kotli havířovské zvěře výrazně napomáhá zbytek tribuny, který byl minulý zápas překvapivě tichý. Domácí stihnou ještě odprezentovat povedenou plachtu a 10ti leté děti svlečené do půl těla, které tvoří jednu z nejaktivnějších částí kotle zvěře, mohou slavit zaslouženou výhru.

Odjezd z Havířova probíhá bez jakýchkoliv komplikací, dvoudenní trip, který nakonec jeho účastníkům nabídl více vzrušení mimo zdi stadiónu, nežli na něm, končí pro vyčerpanou třicítku fanoušků hodinu po půlnoci.

Ať žije Motor!

Sepsal: KZB