Základní část 1. národní ligy se pomalu chýlí ke konci a Motoráci na únor mají naplánované čtyři sobotní výjezdy. Během toho prvního se představili v dalekém Frýdku-Místku.

V kombinaci nevalného zájmu a cesty přes celou republiku se během sobotního dopoledne vypravují alespoň dvě automobilové posádky, které doufají že uvidí zisk prvních bodů na frýdeckomísteckém stadionu. Cesta autem rychle utíká, nese se ve znamení vyprávění historek z předchozích výjezdů a otevírání moku se zlatým hrdlem. Po několika ujetých kilometrech na dálnici se rozhodujeme ozvláštnit si výjezd změnou místa obědu. Košem dáváme námi známé Rohlence, sjíždíme z dálnice a zastavujeme ve městě Vyškov.

Za prvních pět minut ve Vyškově nacházíme zhruba dvacet sázkovek a heren, otevřená restaurace, kde by se hladovějící Motoráci mohli najíst, jaksi chybí. Pokračování hledání hospody se odehrává na náměstí, kde se chceme zeptat místních kam máme jít. Ani to však bohužel nejde a to z důvodu, že na celém vyškovské návsi krom nás nikdo není. Po několika minutách strádání projde osoba, která nám doporučí hospodu s dobrým jídlem a výborným pivem… Pivo bylo tak výborný, že ho někteří z nás ani nedokázali dopít a o jídlu se toho moc pozitivního taky moc napsat nedá. No co už… Radši sedáme do auta a napojujem se zpět na dálnici. Cestou na řidičovo flashce objevujeme hit řadící se na nejvyšší místa naší hitparády a o zábavu pro zbytek cesty je postaráno.

Kousek před čtvrtou odpolední přijíždíme do garáží vedle haly Polárka, máme tak spoustu času na nákup lístků a prohlédnutí okolí stadionu. Ten z venku vypadá hezky, překvapí mě však svým poměrně miniaturním rozměrem. Pomalu se přemisťujem do sektoru, vyvěšujeme vlajky, sledujeme rozbruslení a čekáme na úvodní vhazování. Utkání začíná, v sektoru B3 určeném pro hosty se schází 74 Motoráků, jedním z nich je i formulový závodník Niki (K)Lauda. Na protější tribuně se formuje kotel Slezanu, který čítá něco kolem 25-30 hlav, přesto je jedním z mladíků rozeřváván pomocí megafonu, což působí dost vtipně a komicky.

Motor jde do vedení 2:0, fandění z naší strany není špatné, i když absence bubnu je hrozně znát a naše představení tak brzdí. Na svůj počet jsou celkem hezky slyšet i domácí, kteří zpívají docela dost chorálů a jejich fandění tak má docela fajn úroveň. Fandit se zde dá i během přerušení, protože hudba je z reproduktorů pouštěna opravdu potichu. Ale až tak opatrně potichu, že se to dá přirovnat k situaci jako když si doma chceš pustit pornáče, ale máma vedle v pokoji kouká na zprávy a ty nechceš být prozrazen… Celkově, i když jde o nové hokejové prostředí, fanoušek tu netrpí přehnaným řvaním moderátora do mikrofonu, pouštěním reklam nebo otravnou hudbou. Vše je tu nastaveno tak nějak s mírou.

Hráči během prostřední třetiny přichází o náskok, neproměňují nařízený nájezd a domácí hráči tak otáčí na 4:2, k bodům z Frýdku je teda znovu dosti daleko. Ochutnáme místní klobásu, která není nikterak dobrá. Na stravu dnes máme vyloženě smůlu… Během poslední periody na 4:3 snižuje Roman Vráblík. Hráče se ze sektoru za střídačkou snažíme na poslední minuty co nejvíc vyhecovat, k čemuž se přidává i Gábič a začíná mlátit rukama do mantinelu. Ani podpora přímo ze střídačky nepomohla a výsledkem 4:3 pro domácí tak celé utkání skončilo. S hráči se krátce rozloučíme, sbalíme vše potřebné a po menším bloudění opouštíme Frýdek-Místek.

Cestou zpět raději nic inovativního nevymýšlíme a k posezení u pozdní večeře vybíráme Rohlenku. Od Brna do Budějc se kromě sněžení nic zajímavého neudálo a tak si smutek z prohry a snížení náskoku nad Vary kompenzujeme opětovným přehráváním objevu dne – songu Den D od Diamond Cats. Do svých domovů přijíždíme kolem první hodiny ranní.

Autor: TomasBudweis