Přestože čtvrtina je již za námi, utkáváme se s Duklou poprvé v tomto ročníku kvůli odloženému zápasu. Někdo výjezd na Duklu považuje za to nejlepší, co mu výjezdová sezóna nabídne, pro mne je to však jen a jen řadový výjezd, je sice fajn, že je to docela kousek, ale už mi to asi nemá co nového nabídnout. Skoro i váhám, jestli report nenapsat předem, ale byla by to jedna velká ztráta času…

Z jihu Čech se vydává trojice autobusů, cesta je neobvykle pomalá, s mnoha zastávkami a na místo činu dorážíme jen pár minut do zápasu. Přijíždíme až k sektoru. Sekuritka, mimo to, že v ní figurují stále stejné tváře, se trochu obměnila. Jsme šacováni, ale ne nějak přísně, někomu snad konečně došlo, že když budeme chtít, proneseme si sebou i kyj, nějak si to stejně uděláme.

K mému zklamání je stále otevřen i dolní oblouk, přestože tento počet lidí by se vešel pouze do horního. Motoráků je znovu několik stovek, i když od minule počet znovu trochu prořídl. I sektor domácích je slušně nahuštěný. S vjezdem hráčů na led prezentuje Dukla svou choreografii, která spočívá v dvoubarevné plachtě s nápisem „Jihlava“, přičemž každý jeden díl doplňuje jedna race. Choreo fajn, nic složitého, vypadá to dobře, ale strhávám Nebelvíru aspoň tak 100 bodů za to, že naprosto totožné choreo vytáhl Prostějov v utkání s Havířovem.

Naše fandění je vedeno dvěma spíkry, z nichž jeden třímá toto pomyslné a v jeho případě tak napůl funkční žezlo vůbec poprvé a odvádí velmi dobrou a těžkou práci. Jsem až překvapen, jak lidé dnes k fandění přistupují a jsem docela spokojen. Čím to je, že čím méně lidí sem přijede, tím je to vlastně lepší a lepší? A i když dostáváme dva slepené góly, vlastně se to na nás nijak zvlášť neprojevuje. První třetina se odehrává v oparu z několika rací od úvodního chorea. Ale v žádném případě to neodsuzuji, naopak, hře to nevadilo a požírači hokeje tyto ztížené podmínky nějakou dobu vydrží.

O první přestávce se většina odebírá ven. V tu dobu se ještě nic neděje. Venku není hajzl, což je docela k pláči a já znásilňuji svá ústa Ježkem.

Ve druhé třetině pokračujeme v našem celkem dobrém výkonu a odměnou je nám kontaktní gól na 1:2. Po něm je odpálena 1 světlice a nějaké strobo. Od té doby se prezentujeme ještě o něco lepším výkonem, také domácí nejsou pozadu a atmosféra na stadionu je znovu víc než dobrá. Konečně druhá přestávka, co? Stejně jste tady kvůli ní, tak jak je ctěná libost…

Druhá přestávka začíná úplně v klidu, jako ta první, pak se ale objevují náznaky, že ani my Jihlavským příliš nevoníme a začínají provokovat přes plot. Není divu, že pak jeden z Jihočechů chytá jihlavského krypla skrz plot a začíná malá strkanice, která nakonec vyeskaluje až do docela solidní mely. Jihlavští dělají ramena za plotem, letí nějaké pivo, nějaká menší pyrotechnika, Jihočeši se snaží probít skrz plot ale nakonec je jim odpovědí jen slzný plyn, náběh policie a nakonec i několik zadržených.

Na již zpacifikované Motoráky jsou najednou členové sekurity velcí a přísní a několik z nich zadržují venku, či vykazují ze stadionu a nakonec některé i předhodí policii. Nyní má tento útvar složený z žen, cikánů, dementů a Třebíčáků v čele s mindráčkem (kteří jsou mimochodem jejich jedinou slušnou a normální součástí) pocit, že vyhrál. To samé, co platí o Pardubicích a perníku, o Budějcích a hospodách, o Varech a rusech a o Češích a pivu, platí o Jihlavě a o dementech. Sezónu co sezónu se v tom znovu a znovu utvrzuji.  K vidění jsou např. i takové bizarnosti jako potyčka ženské části ochranky mezi sebou..

Domluva mezi policií a securitkou navíc připomíná komunikaci mezi blbým a blbějším, kdy jedna strana zákona neví, co nařídila ta druhá a naopak. Výsledkem toho všeho je zavření vchodů pro hosty před začátkem třetí třetiny, kdy fanouškům nikdo není schopen vysvětlit důvod tohoto nařízení a nikdo vlastně tento příkaz nevydal, ale musí se dodržet. Díky neschopnosti domluvy a totálnímu chaosu mezi strážci zákona a místního zimáku se po několika minutách Motoráci na zimák stejně dostávají a pokračují v podpoře borců na ledě. Tam už se bohužel skóre nemění a klub ověnčený komunistickými tituly si připisuje 3 body do tabulky. Následuje děkovačka, na obou stranách zahoří pyrotechnika, u domácích tato aktivita probíhá bez problémů, naopak do sektoru hostů nabíhá vepřová hlava s hasičákem, který kvůli jedné světlici kompletně vystříká do stojících Motoráků a nadělá daleko více škody, než užitku. K inteligenci místní ochranky už toho bylo napsáno dost, tato akce to vše jen krásně podtrhla.

Krátce po této akci si obrovskou černou kaňku připisujeme také my, fanoušci. To když z davu přiletí jedna ze světlic na led a jen o pár centimetrů mine jednoho z hráčů. Neskutečná demence jedince, která se neměla nikdy stát a v žádném případě za takovým počinem nestojíme! Byl to zkrat jedince, který si výběr hlavního jídla špatně rozmyslel a tak obdržel jako pozornost podniku dezert v podobě několika lívanců, za které by pochválil i pan Pohlreich.

Po zápase by v případě normálního města a výjezdu následoval odjezd domů, ne však v Jihlavě. Několik fanoušků zůstává stále v rukou „zákona“ a tak se rozhodujeme, že přečkáme noc na nepřátelském území a počkáme na kamarády do rána. Posíláme tedy domů autobus s ženami, raněnými a pracujícími a čekáme na zadržené. Noc je dlouhá, dělíme se na dvě části, z nichž je jedna připravena se propít a protančit do rána a druhá chodí po hospodách a non-stopech. Obě dvě skupiny zažívají neskutečné zážitky a v místních podnicích jsou svědky několika těžko uvěřitelných situací. Když nám pak ve 4 ráno uprostřed náměstí jeden z jihlavských joudů sdělí, že Motor neexistuje, jdeme už fakt do kolen…

V neděli dopoledne jsme konečně doma…

Ať žije Motor!

Autor: Seveřen, doplnil KZB