Čtvrtfinále druhé nejvyšší hokejové soutěže staví proti našemu klubu po roce opět Přerov, který se sem probojoval po předešlém triumfu v tzv. „Hanáckém derby“ s Prostějovem. Vypjatou sérii z minulého roka máme jistě všichni v živé paměti. Hned na začátku dvoj.. tedy čtyřreportu, ale nutno podotknout, že ta letošní byla z obou stran fanouškovsky slabší, než ta loňská. Slabší na výjezdy, slabší na choreografie, slabší na pyrotechniku a i na atmosféru jako takovou. Koneckonců ani na tom ledě to nebylo zdaleka tak vypjaté, jako loni.

Choreografii chystáme na jeden domácí a jeden venkovní zápas s tím, že doma se budeme znovu pokoušet o něco na oko jednoduššího, ale ve výsledku mnohem složitějšího, sami tušíme, že je to pro nás nejspíš až příliš velké sousto… Už se nám ale nechce něco malovat X hodin a pak to prezentovat položené na sektoru. Ten efekt pokaždé jako by se vydělil dvěma. Zatím jsme nenašli způsob, jakým bychom mohli vytahovat chorea před náš sektor tak, jako se to dělá jinde a tak si musíme poradit jiným, daleko složitějším a nejistým způsobem. I proto bylo letos těch prezentací méně.

Rok založení klubu mezi dvěma vavříny vytahujeme obdobně, jako vzpomínku na F. Vacovského – za pomoci konstrukce z poslepovaných tyčí.  Celé je to však daleko větší a těžší, konstrukce, která už je sama o sobě těžká jako svině, se ohybá, horko těžko drží, ale nezbývá než jít do toho po hlavě. Nakonec vše nějak dopadá a ač to mohlo dopadnout mnohem hůř, nejsme spokojení, vytažení je chaotické, konstrukce nedrží ideálně, no….

Záhy začíná první utkání a z tribun je cítit obrovské odhodlání, kotel šlape na plné obrátky , stejně tak i okolní tribuny a řekl bych, že je to rozhodně nejsilnější třetina téhle sezóny, postupem času  pak vysoko prohráváme, ale nakonec naši borci dokáží otočit a miláček publika Kondor vystřelí první vítězství Motoru v sérii, valíme se dolu k zábradlí jako fanoušci v Jižní Americe. Během zvratu je atmosféra stále výborná, plná bouřlivých momentů. V ten den jsme předvedli podporu takovou, jako bychom měli předvádět stále. Tlačili jsme ze sebe chorály a pokřiky, když to bylo nejvíc potřeba a vítězství nám bylo odměnou. Kéž by to tak mohlo vypadat pořád.

I druhý zápas pokračujeme v nastoleném trendu. I když jsme na tribunách o něco málo slabší než předešlý den , stále je náš výkon velice slušný a hodný vyřazovací části. Tentokrát se  opticky prezentujeme nanejvýš mávačkmi. Připisujeme nakonec i druhé vítězství. Co říci po dvou zápasech? Pro začátek se nám ne tak úplně povedla prezentace, také může zamrzet, že jsme, ač nechybělo mnoho, nedokázali vyprodat náš svatostánek. A také, že se nám u vchodů znovu objevily papírová tleskátka, na druhou stranu, měl je na zimáku jen málokdo. Výkon kotle byl opravdu velice slušný a velice kvituji také aktivitu okolních tribun v čele s LG!

Hosté se objevují na našem zimáku při obou zápasech ve velmi podobných sestavách, je jich méně, než loni a je to znát. Sice profandí zápas, víc slyšet jsou však jen v pauzách domácího kotle. Po prvním zápase pak probíhá menší roztržka pod jejich sektorem, ale není to nic, co by stálo za více jak jednu větu.

Tolik k domácím zápasům, do Přerova jedeme za stavu 2:0. Už předtím kontaktujeme Přerovské podniky a některé dokonce nás. Jsou to ty samé podniky, ve kterých jsme trávili čas i loni a díky maximální spokojenosti nemáme nejmenší důvod cokoliv měnit. Také posíláme velké díky do klubu „Porto“, jež pro nás po domluvě otevřel své brány.

V den zápasu naskládáme do busu sebe, náčiní, menší plachtu, tisíce piv a a jiných alkoholů a kolem půl 11 vyjíždíme od zimáku. Cesta není kdovíjak rychlá, D1 ucpaná a tak když dorazíme na místo určení, stihneme se akorát ubytovat, něco málo sníst a záhy už pochodujeme přes celé město na místní stadion. Ona cesta pro nás není ničím novým, nenavádíme se přístroji moderní techniky tak, jako loni. Nějakou dobu jdeme úplně sami, za náměstím nás ale přebírají policejní antony. Těm mizíme z dohledu pomocí triku z arzenálu Májských a Vltavských, takzvané finty „blafák za panelák“. Před stadionem procházíme kontrolou a šacování střední důkladnosti, sekuritka je stejná jako loni a je úplně v pohodě, až na vyjímky.

Doplňujeme sektor, v němž už postávají desítky našich, věšíme zástavy, spíkři lezou na plot a vyčkáváme začátek. Domácí se slézají do kotle velmi pozvolna a když přichází úvodní vhazování, nijak zvlášť plný není. A plný není ani náš sektor, na druhou stranu, je teprve čtvrtek. Už od úvodu je atmosféra na vysoké úrovni a gól v síti Přerova je vodou na náš mlýn, naše fandění se ještě stupňuje.

Dál se na úvod jedné z třetin se tasíme se zmíněnou plachtou a před ní vytahujeme jednoduchý nápis. Na plachtě je bez spojení „ULTRAS MOTOR“, které již nepoužiíváme, vyobrazeno logo z předešlých let. Pod plachtou je odpáleno strobo a sekuritka vkráčí do sektoru. Celý konflikt je řešen víceméně v klidu a objevuje se v něm jen jediný krypl v oranžové vestě.  Zbytek zápasu je poctivě odfanděn z obou stran, ale jak už jsem zmínil výše, do lonských kvalit to má daleko. Nejen pro menší počet fanoušků na obou stranách. Připisujeme i třetí vítězství.

Od Přerovského zimáku jdeme pěšky zpátky, po cestě odhazujeme to, co jsme nestihli vyblikat na stadionu. V tu dobu dostáváme echo, že se po městě pohybuje banda 20-30 lidí oděných do černa. Existuje varianta, že jde o nás, ale existují ještě dvě další, které jsou dnes večer pravděpodobnější. Ano, dnes večer očekáváme atak soupeřů… a ne jedněch. Zatím se ale držíme plánu. Policejní antony se nás drží jako klíště a doprovází nás až k hotelu. Zatím se zkrášlujeme než půjdeme na večeři a následně si trochu zadiskotriskovat. Z hotelu se trousíme velmi pomalu a když před ním stojí nanejvýš 10 lidí, skutečně přichází atak soupeřovo bandy, před kterou se ti, kdo stojí v tu dobu před hotelem dávají na útěk a volají ostatní, ti vyskakují z hajzlů a sprch, vybíhají z hotelu ven polonazí, policie mezitím rozhání velkou bandu soupeře a zdá se být po všem.

Ano, naši utelki do hotelu, nic nenamítáme, neskrýváme, nejsme Ultras Mora, vládci Hané. Dle slov těch, kteří v inkriminovanou dobu stáli před hotelem, bychom při čelním střetu obou band rozhodně tahali za kratší konec i kdyby tam byli všichni. Paradox je, že ještě několik hodin po akci si nejsme jisti, s kým jsme vlastně měli tu čest.. . Víc se k událostem tohoto druhu v průběhu noci vyjadřovat nehodláme, neděláme to v 90% případů a nedělali bychom to ani tentokrát, pokud by konkrétní akci nenadhodili sami domácí na naše fórum.

Večer trávíme v oblíbené hospodě a noc, která je velmi bujará a pestrá v již zmíněném Portu. Ráno zazní budíky a 7987 promile alkoholu si vybírá svou daň při plnění zásadního úkolu – vyklizení hotelu, za zavřenými dveřmi se dějí zvěrstva, někteří z nás opouští hotel v absolutním komátu, jiní vyskakují z oken na longboardech, a jen velmi úzká společnost opouští zázemí jako jedinci lidem podobní. Chystáme se napravit o pár metrů vedle. Jenže mnozí z nás se vehementním napravováním dostávají zpět na večerní vlnu.

Na zimáku jsme při druhém zápase zpočátku jen sotva použitelní. Tentokrát dorazí Motoráků o něco víc, mnozí však volí raději sezení nad sektorem – to má i své plus, několikrát za zápas můžeme rozjet plnohodnotnou odpovídačku. Fandění v zápase, který po sléze vyhráváme, je o stupínek slabší, než předchozí den a to nejen z naší strany. Domácí ochoze vypadají odevzdaně, emoce vyvolávají akorát bitky na ledě a atmosféra se z obou stran stupňuje až s přicházejícím koncem zápasu, kdy už je téměř rozhodnuto.

Závěrečná siréna znamená nejen konec zápasu, ale i série, kterou jsme i přes počáteční zaváhání ukončili tou nejkratší možnou cestou. A ač to byla série fanouškovsky slabší, jsem si na 99% jist, že ve stejnou dobu se zajímavější neodehrávala. Oba kotle děkují svým hráčům, domácí, pro které letos sezona skončila pak objíždí stadion a děkují také nám. Poté se vrací zas naši vychutnají si s námi i druhou děkovačku. Skládáme se zpátky do autobusu a hladoví a vyčerpaní, přesto spokojení s vracíme na jih Čech a vezeme postup.

Udělali jsme první, těžký krok. A jen společně můžeme udělat i další. Tak na shledanou třináctého.

Spolu za velkým snem!

Foto: Jan Gebaur, převzato z www.hokejprerov.cz, Motoráci

Autor: Seveřan