Část motoráků bedlivě sleduje počínání Vlajkonošů. (Projekt, spojující aktivní fanoušky napříč ČR k podpoře národního týmu, momentálně zaměřenou na podporou fotbalistů do 21 let). Tato aktivita nám přijde jako krok správným směrem a tak čekáme na vhodnou chvíli, kdy tento projekt podpořit.

V sezoně se nám bohužel kryjí zápasy lvíčat s přípravou na důležité zápasy Motoru, navíc dojezdové vzdálenosti jsou krom Znojma veliké. Koncem sezóny a s postupem lvíčat na Euro však přichází ideální příležitost. Osmička Motoráků po krátkém rozhodování volí poslední zápas ve skupině s ideálním sobotním termínem a doufá, že se kousek za našimi hranicemi  nebude hrát o kýbl nudlí.

Průběh turnaje nám nahrává a tak se osmička natěšených Motoráků schází před 8. hodinou před Globusem, přežije náruživý náběh slevohoničů a po vydatné snídani vyráží směr Polsko. Cesta je dlouhá a pro nás trochu předzvěst příští sezóny, kdy postupem Jihlavy do extraligy a Vsetína k nám, budeme dlouze cestovat ke všem fanouškovsky zajímavým zápasům. Cesta se díky kolonám docela táhne, navíc v solidním vedru. My, znalí pohádky o červené karkulce,  se však vlkem nenecháme překvapit a tak cestu do Polska absolvujeme v různých gymnastických polohách, kdy nám z auta čouhají menší či větší části nohou. Řidiči kolem nechápou, my se však pomalu a bez zdravotní újmy dostáváme po 3. hodině do Tych, kde se odehrává naše skupina.

Posádka našeho auta parkuje na vytipovaném parkovišti kousek od stadionu a vydává se na nedaleké náměstí, kde je sraz Vlajkonošů.  Naše čtyřčlenná skupinka, celá v bílém, je docela nápadná a tak po informacích o aktivitě místních zlobivců v minulých zápasech jdeme s jistou opatrností. Cesta na náměstí je však v klidu, naopak mnoho místních nás zastavuje, dává se s námi do řeči, radí nám cestu a přeje hodně štěstí. Vztah poláků k nám je očividně velmi vřelý.  Na náměstí se dostáváme sice brzy, s hodně velkou rezervou před začátkem pochodu, i tak jsme zklamáni.

Terasy jsou sice plné čechů, ale klasických párkožroutů v dresech, po někom v bílém,hlásícím se k vlajkonošům ani památky. Nejopilejší jedinci rozjíždí dementní klasiky jako Vysoký jalovec atd. Jako nejdementnější se ukazuje stůl vedle nás, který se dostává nejprve do sporu s jiným fanouškem a pak to korunuje pokřikem „ My jsme kurvy z Hradce“. Začínáme být otrávení a nasraní. Naštěstí to už se na náměstí trousí první skupinky od pohledu aktivních fanoušků ze všech koutů republiky. Mezi nimi i posádka našeho druhého auta, která bude v Polsku nocovat a byla se ubytovat v nedalekém hotelu.

Nálada se začíná zvedat. Za chvíli doráží větší skupina našich starých známých rybářů z Prostějova s nimi další a další skupinky aktivních fanoušků. Do prodeje jdou bílá trika Vlajkonošů. Náměstí se začíná bělit. Paráda.  Se zpátky nabytým natěšením se vydáváme na místo začátku pochodu, kde  mezitím trénují v kašně naše olympijské naděje v plavání. Bohužel podmínky u nás jsou takové, že není ani na nájem bazénu a bohužel ani na plavky a tak vyhlížíme začátek pochodu, který je naplánován na půl osmou a vede centrem města až k místnímu stadiónu.

Pochod začíná velkou dávkou pyra, které má dobrý efekt. Pak už se slušně početný dav vydává za vlajkou Vlajkonušů ke stadionu. Pochod střídá výtečná místa, kdy jsme opravdu dobře slyšet s těma slabšíma, kdy zadní část neslyší dobře pokyny spíkra a je jinde než předek. U stadionu jsme s časovou rezervou, stihneme rychlou fotku a vydáváme se dovnitř. Objevujeme se naproti našemu kotli, ale stadion je průchozí a není problém dostat se na druhou stranu. Kotel se začíná velmi slušně zaplňovat, většina podle pokynů v bílém. Pod sektorem se objevuje několik pěkných vlajek. Zápas začíná a kotel vedený třemi spíkry začíná vytvářet velmi kvalitní podporu. My si to neskutečně užíváme, je nádhera být v kotli, kde každý fandí naplno a nemusí se člověk skoro doprošovat, aby vůbec otevřel pusu.  Celý poločas se fandí konstatně, kvalitně, skoro bez mezer. Chvílemi je to opravdu solidní rachot.

Začátek 2. poločasu přináší jednoduché choreo z transparentu „ Společně za Česko“ a fólií v národní trikoloře.  Sice jednoduché, ale účel splnilo a je na místě poděkovat těm, kteří si s tím dali práci. Fandění ve 2. poločase začíná trochu pozvolněji, ale opět se rozjíždí a i přes góly v naší síti nabírá větší a větší grády. Spíkři skvěle dopujou kotel, lidi se hecujou mezi sebou a vše vyústí v naprosto fanatických posledních 10 minut, kdy je to opravdu nefalšovaný fanatismus, o kterým se většině českých táborů může jen zdát.

Přesně takhle to má vypadat, neskutečná energie kolem tebe, která tě vtáhne a nepustí. Člověk si jen smutně zasteskne, že na Motoru 60 procent kotle tu energie jen vysává a otráví všechny okolo. Věřím tomu, že být kotel u nás o půlku neaktivních menší, šel by hodně nahoru. Zápas skončil. Lvíčata prohrála 2:4, kotel však ještě dlouhé minuty děkuje lvíčatům za odvedený výkon.

Před stadionem chvíli vydýcháváme poslední minuty zápasu a pak pomalu míříme k autu v davu českých fanoušků. Žádné podezřelé tváře nepotkáváme a tak se v klidu loučíme s posádkou druhého auta a vyrážíme na dlouhou cestu domů, kterou doprovází klasická řada demencí, díky které dorazíme na jih kolem půl šesté ráno.

Pro nás to byl skvěle strávený den a super zážitek. Na akce Vlajkonošů budem určitě dojíždět i v budoucnu.  Trochu nechápu komentáře na který jsem narazil na internetu. Typu: Akce dobrá, ale já jsem spíš klubista, k repre nemám takový vztah. Vždyť to je taková pí*ovina, přece všichni z nás máme o hodně větší vztah ke klubu než k reprezentaci.  Je to logický při těch stovkách hodin ročně co člověk „vrazí“ do svého klubu a při těch stovkách momentů co s ním zažije. Vlajkonoši jsou přece o tom být tam za svůj národ, reprezentovat ho. Není to primárně o lvíčatech, o klucích, kteří se každé 2 roky mění. Je to o hrdosti, kterou musel cítit každý, kdo tam tu sobotu byl. Takže když už, tak napište, že nemáte takový vztah ke svoji zemi.

Vlajkonoši jsou dobře nastartovaní, dobře organizovaní. Teď je to na nás všech aktivních , aby nás tam příště bylo jednou tolik. Představa, jaký by to byl rachot…

Více o projektu Vlajkonoši se můžete dozvědět na webu www.vlajkonosi.cz

Autor: Kapr

Fotografie: Supporters.cz, Motoráci