Základní část se neúprosně chýlí ke svému konci, letos to vážně nějak uteklo, než se však pustíme do posledního domácího zápasu, ohlédneme se v pár odstavcích zpátky za výjezdem do Benátek nad Jizerou.

Benátky x Motor

Tam se vydáváme ve dvou autech bez jakéhokoliv fanouškovského náčiní krom dvojice zástav a protože vyjíždíme s dostatečným předstihem, ani trochu nespěcháme. Jediný, kdo by snad měl strach, že nestihneme dorazit včas, je obsluha táborského mekáče, kde jsme bohužel tak často, že by vlastně bylo i zvláštní, kdyby nás tu neznali.

Ve studených Benátkách jsme v cuku letu, dorážíme dobrou hodinu před zápasem, přesto nás však monitoruje pořadatelská služba a její mobilní složka nás eskortuje k zimáku. Nakoupíme lístky a jdeme si krátit čas do místní hospody, která je až na paní hospodskou, milovnici pořadu Objektiv úplně prázdná. Za pomoci kapinky alkoholu se alespoň na moment zahřejeme a když je nějakých 15 minut do zápasu, opouštíme poslední vytápěný objekt a jdeme vstříc následujícím dvoum hodinám mrazu.

Ač nedávné mrazy v naší zemi byly opravdu vydatné a tak bychom měli být zvyklí i my jižané, v těchto končinách se se zimou pereme velmi, velmi těžko. U vchodu nás překvapí připravenost sekuritky, jsme šacováni, borců je docela hodně a tváří se nějak přísně, krom omrzlin jsme ale na zimák nepronášeli vůbec nic.

Za trojicí zástav se v sektoru schází něco přes 70 Motoráků a tak je v podstatě i škoda, že je fandění takové, jaké je. Naprosto se omezujeme jen na pokřiky a to ani nekomentuji jejich častost. Jestli padly za zápas tři, nebo čtyři chorály, možná to přeháním… no bída. Nebýt nás 70, domácí by možná konečně byli doma, i se svým nekonečným mlácením do bubnu a sektoru vévodícím týpkem v mikině ACAB.

Náladu dokáže vylepšit místní občerstvení a velice dobrá klobása, která rozhodně patří do top 3 nebo 4 na prvoligových zimácích. Je na výběr mezi červenou a bílou a skutečně je jedna větší než druhá. Jejich velikost a kvalitu pečlivě zaznamenáme a abychom zvýšili kvalitu našich recenzí, necháme se při zaznamenávání sami zaznamenávat nezávislou inspekcí. 8/10.

Všechny třetiny jsou žel bohu stejné, občas nějaký ten pokřik, ale tím to z naší strany končí. Popravdě ani nemám chuť o tom psát. Co by za to dali jiní, kdyby jich bylo 50 na výjezdu ve stejném koutu republiky a nás je 70 a nefandíme. A nehážu to na ostatní, i já toho byl součástí. Vím, všechno to zní hrozně negativně, ale takhle nad tím uvažuju až s odstupem času, uvnitř sektoru během zápasu byla nálada naopak velmi pozitivní a lidově řečeno, byla to docela „prdel“. To, že je na tamním ledu slyšet z hlediště úplně vše se nám velice líbí a podle toho náš projev v tento den vypadá. Ne, nemusíme to pokaždé brát vážně. Jen mám obavu, že se tyhle odfláknuté výjezdy promítají do domácích zápasů a to je špatně… Jo a vyhráli jsme.

Motor x Havířov

Den posledního domácího zápasu v základní části začíná vytvořením nového rekordu, kdy se nás v Masných schází 17 v jednom boxu. Posilníme se pro tento slavnostní moment několika kruhy a jdeme si užít poslední zápas, kdy více méně o nic nejde. Nečekáme vyprodáno, a ač je to trochu smutné, nečekáme ani žádné hosty. Ale lidí by i tak mohlo/ mělo být dost.  Není v plánu žádná prezentace, hloupostí jednoho z nás v kotli nebudou viset ani zástavy Motor a Budějce. Vše je dnes polovičaté.

Překvapivě je ale fandění z naší strany na začátku docela slušné, jen škoda, že nám chybí jakýkoliv soupeř na ochozech. Na doby, kdy k nám Havířovští jezdili ve slušných počtech, jsme vzpomínali loni, letos vzpomínáme, jak k nám jezdili alespoň v nějakých počtech. Pýcha a pád. Jak se na ledě zvyšuje náš náskok, stupňuje se i náš projev. První třetina je z naší strany opravdu obstojná, na ledě to zatím vypadá na jednostrannou záležitost, ale…

Ve druhé třetině Motor znovu polevuje a odměnou jsou mu dva góly, hosté začínají dotahovat, ochozy přestávají fandit. Ono ne že by to předtím bylo něco extra, ale teď to začíná být bída. To bohužel odnáší prohozený spíkr ve druhé třetině, který se marně snaží vyhecovat chcípající kotel. Znovu si tak bere slovo gauč a zachraňuje tak sektor za vlajkami při jeho neaktivitě.

Ve třetí třetině se zaplať bůh trochu probíráme, ale pořád je to hrozně málo. Hala sama si rozjede mexickou vlnu a nám nezbývá, než se přidat. Na jednu stranu je super, že jsou okolní tribuny samy o sobě takto aktivní,na druhou stranu je mi stydno, že za nás musí dělat naši práci. Však se sami podívejte, jak se momentálně fandí v našem slavném kotli. Přijde vám to v pohodě?

Zápas nakonec končí a ochozy slaví první místo, děkují si s hráči. Když bych ale vzpomenul na uplynulou základní část z hlediska toho, co bychom měli plnit my, fanoušci, do zpěvu mi dvakrát není.

Letos byly reporty z domácích zápasů jen občasnou záležitostí a tak toho hodně nebylo řečeno. Hodně okolo toho, jak se fandí, tedy vlastně nefandí. Pojďme si nalít čistého vína, letos je to z naší strany slabé. Mluvilo se o tom hlavně na začátku sezóny, nyní už jakoby si všichni zvykli na to málo, co předvádíme. Mezitím, co se o fandění na našem zimáku pořád jenom mluví v pozitivech, pořád je v různých rozhovorech podsouvána atmosféra a všichni se plácají po zádech, jaká je to paráda, stojí to za hovno. Je nejvyšší čas sáhnout si do svědomí, probrat se.

Teď už půjde o všechno, půjde daleko o víc, než mnohým z vás dochází. Tak snad jsme celou sezonu šetřili energií právě na to.

Spolu za velkým snem!

Autor: Seveřan