Už v Budějcích je mi jasné, že žádná výjezdová sláva to asi nebude, ale i tak se naše partička nasouká do jednoho auta a výjezd je zahájen.

Cesta z Budějc do Pelhřimova trvá cca něco přes hodinu a vypadá to tak, že do Vsetína dorazíme o “ 5 hodin dříve“. Po necelé půlhodině nastupuje na scénu tankodrom a válečná zóna v podobě D1, takže se vše vrací do normálu. I Přes veškeré nástrahy naší nejdelší dálnice dorážíme na Lapač s časovou rezervou.

Kupujeme lístky do sektoru na stání a ze zvyku věsíme náš jediný malý kapesníček na dolní zábradlí, v tu chvíli si ale uvědomujeme, že vedlejší část sektoru na sezení dnes bude vyhrazena pro domácí fans a tak vlajka zaujímá své místo na zábradlí nad vchodem. Příjezdem našich hráčů začínáme náš support již ve vyhrazeném sektoru pro hosty, bohužel část přítomných Motoráků zůstává v sektoru, dnes vyhrazeném domácím a raději řeší bůhví co s místní security. Z naší strany nic kvalitního, ale co chcete vytvořit za bouři s osmi Jihočechy. Celkem se nás schází 21, ale jak už jsem naznačil… Jen osm v sektoru. V první třetině padly dva góly – po jednom na každé straně.

Přestávky trávím se svým kolegou hlídáním vlajky, nervujeme se nakonec zbytečně a ze strany Vsetína se dočkáme jen pěveckého zremixovaného vystoupení od Gigi d’Agostina. Od místních si také vysloužíme otázku, proč nás přijelo tak málo. Důvodem je třeba termín a vzdálenost. Doufám, že příští sobotní výjezd do Vsetína, bude mnohem masivnější. Pokud mám hodnotit atmosféru na dnešním utkání, tak tu vytváří pouze domácí a není vůbec špatná. Samozřejmě všechno může být lepší a vědí to všichni, kteří přišli na zápas. Domácí často používají úderné pokřiky a chorály, jejichž melodie jsou známé především z podpory fotbalových zápasů „Lvíčat“, proběhne také celostadionová odpovídačka „My se vrátíme… Tam kam patříme!“, která zní opravdu dobře.

Na Lapači není moc oblíbený „srdcař Havlbrodu“ Lukáš Endál, který si během zápasu vyslechne několik přátelských pozdravů ze strany Ovcomrdů.  Jeho odpovědí domácím vlajkonošům je pak vítězná branka v poslední třetině, za kterou je odměněn, společně s dalšími hráči Motoru, poctivou valašskou pivní sprchou. Stav zápasu se už nikterak nezmění a jihočesi si tak připisují cenné tři body. Krátce hráčům zatleskáme, balíme vlajku, spolujezdci dají cígo a vyrážíme směr Budweis, jehož hranice překračujeme krátce po dvanácté hodině a já se můžu věnovat své „milované škole“…

Sepsal: Mladej