Nedělní nudu se rozhodli dva Motoráci zahnat výletem „za nepřátelskou linii“ do Hradce Králové, kde místní kočovníci hostili brněnskou Kometu. Přinášíme tak první špionážní report v novém roce.

Do Hradce se vydávám společně s dalším Motorákem, nedělní cesta za další hokejovou kulturou začíná nákupem jízdenek, kdy paní u kasy nějakou tu dobu vysvětlujeme, jakým vlastně chceme jet vlakem, vyhledává nám jakési složité spoje, no prostě komedie už na začátku našeho výletu. Když konečně dostaneme jízdenky, které chceme, nasedáme do vlaku, hodiny ukazují za pět minut dvanáct.

Bez problému si ve vlaku sedneme a navlečení v zimních bundách díky nefunkčnímu topení vyrážíme směr Praha. V Praze máme nějaký ten čas na oběd, tak sedáme do „Šalandy“ na Hlavním nádraží. Když se podíváme na ceny, které opravdu nejsou lidové, měníme lokál a přesouváme se do blízkého fastfoodu. Před odjezdem stihneme ještě jedno pivo v Potrefené Huse a jdeme „radši“ s předstihem na vlak jedoucí do Hradce Králové.

V Hradci vystupujeme hodinu před začátkem zápasu, a tak nemáme čas si nějak důkladněji projít město, míříme tedy rovnou směr Fortuna Aréna. V okolí zimáku se mezi sebou mísí fanoušci Hradce i Komety, ale také několik aut strážců zákona. Do útrob stadionu se dostáváme nějakou půlhodinu před začátkem, jdeme tedy najít svá místa. Když docházíme k svým místům, ihned se obracíme a jdeme hledat jinam, moc bychom toho totiž neviděli. Prozatimní volba padne na sektor na stání, přímo vedle sektoru pro hosty.

Zápas začíná a oba tábory se pouští do fandění. Sektor domácích je narvaný k prasknutí a může čítat okolo tisíce hlav, naproti stojících hostů může být okolo stovky. První, celkem nezáživná třetina končí, na obou stranách je to zatím takové nemastné, neslané, jdeme tedy radši na klobásu. Hala působí moderně, na každém rohu stánek s občerstvením, dětský koutek, nebo přímo Fortuna, výběr všeho možného je tu opravdu velký. Kupujeme klobásu, já volím bílou, kamarád pikantní. Na bílé klobáse si opravdu pošmáknu, křenu nebo chlebů si můžu vzít kolik chci, nemám moc výhrad. 9/10! Kamarád volí klobásu pikantní, jeho hodnocení není už tak optimistické, přišla mu vevnitř studená, dává 7/10.

Ve druhé třetině najdeme konečně lepší místa k sezení a můžeme tak lépe posoudit kvalitu supportu obou táborů. Oba tábory jsou vedeny jedním spíkrem, hosté oproti daleko početnějším domácím nemají příliš šanci. Dolní jádro Modrobílích se snaží fanděním bavit, horní polovička oděna v především v dresech se asi přišla jen podívat na hokej. Hosté s sebou překvapivě nedovezli žádnou z jejich klasických zástav. Domácí prohrávají a tak to ani u nich není tak slavné, pohledově se do fandění může zapojovat maximálně polovina nabitého sektoru, na druhou stranu volí hodně zpívané chorály a jedou jeden třeba 5 minut v kuse, což se mi osobně líbí.

Také u domácích to s vlajkami není nikterak slavné, registrujeme pouze jednu, nepříliš dobře viditelnou vyvěšenou vlajku. Další vlajky, které se u domácích objevují, jsou pak vlajky národností, konkrétně USA, Kanady, Lotyšska, Slovinska a Slovenska. Druhá třetina končí výsledkem 2:1 pro Kometu, atmosféra bohužel stále nenaplňuje moje očekávání, s kterými jsem přijel a radost mi tak zatím pouze dělá právě příznivý stav pro Kometu, na kterou mám vsazeno.

Se začátkem poslední periody Kometa odskakuje soupeři na rozdíl dvou branek, na tribunách se mezitím domácí pokouší odpovídat s ostatními tribunami, výsledný efekt ale není zdaleka takový, jaký by v zaplněné hale mohl být. U domácích fanoušků se v kotli objevuje také první a jediná prezentace dnešního zápasu, v podobě transparentů nalepených na černé plachtě, podobný styl prezentací je u hradeckých zřejmě velmi oblíbený, objevuje se totiž několikrát za sezónu.

Hradec snižuje na 2:3, fanoušci se probouzí a najednou je to pořádnej rachot. Konečně!  Kromě kotle ožívají také ostatní tribuny, lidi kolem nás tleskají, odpovídají, snaží se hráče s etiketou sýra na hrudi dovést za vyrovnáním. To k jejich radosti opravdu přichází, a zbytek zápasu se odehrává za bouřlivé atmosféry, hostů si v tu chvíli příliš nevšímám, ale asi se není co divit. Sedíme hlavně v blízkosti domácích a od hostů v jejich počtu není moc co očekávat a logicky hrají na tribunách druhé housle. Zápas dospěje do prodloužení, v něm si bonusový bod připisuje Kometa.

Zpáteční cestu vlakem nám „zpříjemní“ několik nečekaných příplatků za jízdenky, které navíc řešíme platbou v eurech.  V hlavním městě ještě narážíme na fanoušky Plzně, vracejících se z Třince, náhodně se vynoří jeden z Motoráků, který se vrací z koncertu a do našeho krásného města tak přijíždíme už ve třech.

Pocity z návštěvy zápasu „za nepřátelskou linií“ mám všelijaké, od hostů jsem čekal o dost víc, od domácích do třetí třetiny určitě také. Vzhledem k tomu, že se potkaly dva fanouškovsky nejsilnější tábory v extralize, panuje z atmosféry celkově spíše zklamání.

Špion: Kmotr