Poslední sobotní termín výjezdu v základní části připadl na daleký Most, do kterého se část Motoráků rozhodla vycestovat po kolejích.

V sobotu v půl desáté máme sraz na vlakovém nádraží, sám nevím kolik se nás sejde, ale přeju si alespoň 15 Motoráků, což se nakonec naplňuje a právě v patnácti lidech vyrážíme směr Praha. Rychle ubíhající cestu, jejíž náplní je také například dozor nad značně společensky unavenou částí Motoráků přerušuje přestávka v hlavním městě, do nějž dorážíme krátce po poledni a máme asi hodinu čas. I během tohoto výjezdu jsme v okolí hlavního nádraží maximálně ostražití, souhrou náhod bychom se totiž mohli potkat s Prostějovskými, kteří mohou potenciálně vyrazit stejným směrem jako my do Kadaně. Nic podezřelého se ale neděje a tak se turisticky kocháme Václavským náměstím, kde právě probíhá menší demonstrace proti novému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi, nedlouho na to se opět přesouváme na vlakáč a odjíždíme směr Most, kam dorážíme půl hodiny před začátkem zápasu.

K místnímu zimáku dorážíme deset minut před zápasem, po klasickém nákupu lístku a nulové prohlídce u vstupu je sektor hostů ověšen jednou zástavou a Motoráci vyhlíží začátek vysoce atraktivního duelu. Bohužel, první třetina je katastrofa jak v hledišti, odkud se ozývají pouze pokřiky a navíc spíše sporadicky, tak hlavně na ledě, kde prohráváme s posledním celkem tabulky 1:0.  První přestávku krátíme ochutnávkou místní venkovní klobásy, která je opravdu moc dobrá, hořčice a křen, chleba kdo kolik chce – 8/10 .

Od druhé periody fandíme už lépe, mění se i obraz hry a zápas díky dvou rychlým gólům Vláďi Škody otáčíme na 2:1. Zvedá se také úroveň a míra fandění, kdy bohužel opět trochu doplácíme na absenci bubnu, jeho funkci tak dnes plní místní sedačky, pomocí kterých vynalézaví Motoráci udávají tóny chorálů.  Do sektoru pro hosty zavítalo celkově 34 Jihočechů, polovina výjezdníků ale bohužel plní spíše roli diváků a do fandění se zapojuje pouze nárazově.

Mostecký stadion hlásí návštěvu  523 lidí , takže taková místní klasika.  Od mé minulé návštěvy ale přibyl nový kotel, který tvoří skupina ,,Supporters from Most“ , což je asi  15 hodně mladých kluků v oranžovo-bílých, o několik čísel větších, dresech. Na protější tribuně je navíc  „oficiální“ kotel místního fanklubu, kde je asi 10 lidí, a jejich největší aktivitou je  mlácení do bubnu. To kotel mladíků se snaží bavit fanděním celý zápas, ale díky blbé akustice nerozumím, co vlastně zpívají. Jediným srozumitelným pokřikem, který se k našim uším doneseme, je pokřik ,, jebat Budějky“. „Těžko“ hádat, jestli by podobné věci řvali, kdyby u nich nestálo asi 10 radikálních fanoušků fotbalového místního klubu, v pozici jakési otcovské ochranky.  Stav na ledě se mezitím otáčí, na pro nás příznivých 4:2,  Most se na odpor už nezmůže a tak je jediným vzrušením na ledě pěstní souboj mezi Mazancem a domácím Micalem. Bitku ukončuje „Mazi“ neskutečným chvatem ala Lukáš Krpálek, nedlouho na to do odkryté klece pečetí naší výhru Kuba Babka.

Děkovačku zpestřuje menší množství pyrotechniky, klasicky poděkujeme hráčům a opouštíme útroby zimáku. Cesta zpět je v režii jednoho z nejvíce společensky unavených Motoráků, který předvádí svá kouzla typu, „jak rozbít nápoj ihned po jeho zaplacení“ a další těžko pochopitelné kousky. Po přestupu v Ústí a lehké večeři v matce měst dorážíme po půlnoci do Budějc. Většina míří do víru velkoměsta, zbytek do svých domovů.

Autor: Bady