Vážení čtenáři, v době, kdy už má místní hokejová veřejnost snad konečně na starosti něco lepšího, než sáhodlouze lamentovat nad odpálením několika světlic a než osočovat a urážet ty, kdo napáchali toto zvěrstvo, přicházíme i my, web, jenž tyto zrůdy v černých bundách zastřešuje s ohlédnutím za posledním výjezdem…

Pohodlně se usaďte, dejte si párek a horkou čokoládu… Byla druhá sobota v novém roce… Motor jel na Duklu…

Jak už bylo řečeno v minulém reportu, zájem o výjezdy začíná klesat. Projevuje se to dokonce i u výjezdů do tak šíleně vzdálených destinací, jako třeba Jihlava. Dá se počítat s tím, že v sektoru pro hosty na HZS se dnes objeví „jen“ (uvozeno pro drtivou většinu českých hokejových táborů) několik stovek fanoušků. Jedním busem jedeme my, další asi 3 vypravuje fanklub, určitě pojede i spousta aut a nebude chybět ani delegace z hlavního města. Cesta je tentokrát nějak zdlouhavá, přesto přijíždíme brzy a tak trochu doufáme, že budeme mít šanci ohodnotit kvalitu domácího pochodu. Když však nějakou dobu před zápasem vyskáčeme z busu, udává se blíže nespecifikovaný incident, jehož následkem soudíme, že je nejspíš už po všem.

Nakoupíme lístky a roztrousíme se po hospodách, samozřejmě za vydatného policejního dohledu. Dlouho nemáme kde zakotvit, drtivou většinu hospod okupují Motoráci, i venku potkáváme výhradně lidi v našich barvách, některé jdoucí na hokej. Jiné vyvolávající hesla o smrti tohoto města, jebání místního klubu ve skupince asi tak třech lidí před branami domácího stadionu.

Po dobu několika posledních výjezdů na půdu dnešního soupeře pokaždé tajně doufám, že se konečně Motorákům uzavře dolní výběh HZS, zadařilo se však až dnes. Pár stovek Motoráků konečně naplní jednu část stadionu, nerozesere se po dvou. Prohlídka u vchodu je důkladná, někteří z nás jedou s tím, že na stadion možná ani nebudou vpustěni,  ochranka však oproti naší poslední návštěvě, ač ta samá, je mnohem víc v pohodě.

Vcházíme do sektoru během oslav jihlavské lidově demokratické historie. Domácí kotel zaplněn docela solidně, ostatně jako vždy proti nám. Domácí vytahují připravenou choreografii, moc se jim nedaří rozvinout plachtu, což v sektoru hostů samozřejmě vyvolá určitou míru škodolibého  posměchu a přiznávám, musím se smát taky. Zároveň mi ale moje svědomí nedovoluje nezmínit naši prezentaci v zápase proti Kladnu. Tahle, ač nedosáhla nějakých obrovských kvalit a i přes počáteční problémy s vytažením, zaslouží malý palec nahoru. Ultra produkce v Jihlavě je momentálně v režii mladých kluků, kteří si říkají Duklafans.  Kam se poděla ta špinavá lůza, která to tam vedla před nimi? Kde jsou Ultras Dukla? Zachraňují stromy? Nebo uprchlíky?

Začíná zápas a oba kotle se vší silou snaží být na stadionu dominantní. Dnes zasluhuje sektor hostů už od začátku pochvalu, fandí opravdu drtivá většina lidí, je to dáno jednotou sektoru. Už během prvního dějství je spontánně odpáleno malé množství pyrotechniky. Xset Motoráků je pod taktovkou dvou spíkrů. Počet domácích je na takový zápas, takovou událost bídný. Přiznám se, že průměrnou návštěvnost zde nějak nesleduji, takže nevím, zda bylo nějak zásadně víc, než normálně a také se nabízí otázka, jak velkou měrou se na tom podílí fakt, že se zápas odehrává před zraky ČT.

Se zkřivenou hubou do sebe pereme nějaké Ježky, o přestávce je všechno v klidu. Druhá třetina je z hlediska fandění horší, odpovídačky na dvě poloviny však dojem zvládnou alespoň o něco vylepšit. I domácí trochu ubrali a tak atmosféra, přestože asi o level níž než v prvé třetině, je stále poměrně vyrovnaná. V hledišti se stále nic zajímavého neděje.

Během třetí třetiny je odpálena další, tentokrát silnější várka pyrotechniky, zanedlouho dáváme vyrovnávací gól, který je oslaven dalším ohněm, zápas se chýlí do prodloužení, ve kterém pak záhy dostáváme fík a odcházíme s jedním bodem. Tentokrát pro změnu přichází větší várka pyrotechniky ze strany domácích, což bylo při takové příležitosti více než žádoucí. Navíc to bylo po zápase, což by asi jakš takš odpovídalo nějakým morálním limitům.

Ale jak už jste si, přátelé, mohli za těch několik let všimnout, každý má své morální limity někde jinde. A my vám ty naše také necpeme, nepranýřujeme ty, za jejichž chování se stydíme zas my… Vždyť i ten Zamazal z toho měl vyloženě prdel…

Po zápase se venku koulujeme se sekuritkou, záhy si o účastnictví ve sněhové bitvě ale říká i složka policejní, která se do ní pouští s bojovým pokřikem „Jménem zákona!“. Pokřik se nám tak zalíbí, že jej přetváříme v chorál, zatímco bitva pokračuje dál. Protivníci ale začínají být neaktivní a tak naposledy pochčijeme zdi HZS, skáčeme do busu a jedeme domů.

Sněhová bitva doznívá ještě na dalších benzínách, kde se policie dokonce rozhodne vzít jednoho z našich sněhobojovníků jako válečného zajatce, plán je ale neskutečným trikem ala Harry Houdini překažen a tak se soupeř nakonec definitivně vzdává a vyklízí bitevní pole.

Tak končí jeden z povedených výjezdů, snad se s mnohými z vás potkáme na tom dalším!

Autor: Seveřan