Po delší době konečně něco nového. Motoráci zajíždí na půdu nováčka ligy, Frýdku – Místku. Vše začíná nevypravením ani jednoho busu, což je obrovská škoda, ale i tak se na dalekém východě nakonec schází docela slušný počet výjezdníků z jihu.
Cesta bude dlouhá a tak vyjíždíme už před polednem a jedeme v klídku. Někde po cestě před dálnicí dáváme oběd, kdy převážná část volí burgr, jehož konzistenci jeden z hodnotitelů trefně přirovnal k zemlbábě. Tfuj. Pak obě auta pokračují na dlouhý dálniční tah a za tónů cédéčka „hip3c for3v3r“ pomalu ukrajují kilometry slavného tankodromu.
Do Frýdku se dostáváme s dostatečným předstihem, město takové normální, průměrné, hala pak vypadá velmi hezky a moderně, nejen z venku. Zaparkujeme nedaleko sektoru, jdeme pro lístky, jejichž systém výdeje je velmi podobný tomu v Chomutově a skrz nepříliš přísnou kontrolu procházíme do útrob. Zde se skupinky Motoráků občerstvují a nabírají síly po dlouhé cestě, interiér je moderní a pěkný, bufáč máme hned za sektorem. Inu pokračujeme dovnitř, zdejší hala je pěkná, žádná mega kráva, je kam pověsit vlajky, ochoz vyvýšený, osvícené schody…. líbí se. Domácí kotel je přímo naproti nám a tvoří jej pár desítek lidí, vidíme, že mávají našim symbolem a pátráme, kdo o něj přišel. Dozvídáme se, že si pro něj domácí došli ještě před příjezdem většiny jižanů. V klídku věšíme trojici vlajek a vyzýváme domácí, nechť si přijdou znovu, že jsme štědří, nikdo ale nejde, náš symbol mizí neznámo kam.
Borci vjíždí na led, začínáme fandit, v sektoru je nás kolem 70ti a disponujeme jedním bubnem. Ovšem tak, jako to venku bývá, hrajeme zase úplnou píču a ne každý už má náladu za takového výkonu fandit, zvlášť když vezmete v potaz, že na výjezdy jezdí vesměs pořád ti samí lidé. První třetina končí za nepříznivého stavu a víc než fandění se z našeho kotle ozývají kecy směrem na střídačku. A oprávněně. Jsme zdaleka nejlepší výjezdníci v celé lize a tyhle výkony jsou odměnou těm, co se svým milovaným klubem najezdí stovky a tisíce kilometrů, zanedbávají kvůli tomu všechno ostatní. Co naplat, že místní média hráčům neustále křečovitě předhazují, aby chválili fanoušky, když na děkovačku nahodí borci s okřídleným emkem na prsou smutně-vážný ksicht a za pár minut na to je to zas hrozná prdel…
O přestávce se vydáváme za domácími, ale zastavuje nás sekuritka, tak posvačíme v bufáči a čekáme na druhou třetinu. Na jejím začátku se aktivněji vypadající domácí rozlézají po stadionu, jako by chystali akci, trojice z nich se objevuje na vzdálenějším ochozu a trojici hostů se v tu chvíli začne chtít hrozně na záchod. Pronásledována členem security se ona trojice Motoráků vydává na ochoz, kde ve výsledku padne pár ran, a domácí se dávají na útěk. Hosté jsou vyvedeni ven.
Druhá třetina je na ledě stejně otřesná jako ta první, Motor se k lepším výkonů snaží vybičovat necelá osmdesátka hostů, která volí spíše úderné a kratší pokřiky. Samozřejmě několikrát zazní i klasické chorál, ale dnes prostě není nálada ani chuť na to, držet je nějak extrémně dlouho a fanaticky. Světlým okamžikem ve druhé třetině je ukázkový hit Martina Mazance, který končí vysypaným plexisklem. Chvilku, během které probíhá oprava skla, krátíme „kočkováním“ s naproti ležícím domácím kotlem. Ty opět vyzýváme, ať se zastaví ještě jednou, či se zeptáme kolik, že jich dorazí příště na Jih. Domácí kontrují popěvkem o jebání a zdvihnutými fakáči. Když už jsme u domácích, pojďme se na ně, jako na nováčka ligy podívat blíže.
Slezan fans stojí po celý zápas za jednou hezkou vlajkou, fandí od první minuty a mají i celkem rozmanitý repertoár chorálů, většina z nich je však notoricky známá po celé republice, ať už melodií nebo textem. Fandění i přesto, že kotel nemají nikterak velký, je chvílemi hodně hlasité, když se potleskem přidá i zbytek haly, atmosféra je velmi kvalitní. Fandění slezanů lze tedy rozhodně hodnotit kladně a v tomto směru mě osobně příjemně překvapili. Druhou kapitolou domácích je složení kotle a celkové myšlení, kdy drtivou většinu tvoří děti kolem 15-ti let, kteří si dali za úkol, navléknout na sebe co nejvíce teplákoviny, s co největšími bílými krutopřísnými nápisy. Pokud bychom si zahráli na módní policii, hodnotíme domácí velmi tristně. Domácí děti po celý zápas fakují Motoráky, někteří z nich u toho vypadají jako by měli nějaký svalový záchvat a celkově jsou na dálku velkými frajery, ve chvíli možné osobní konfrontace ale během okamžiku mizí, nebo dělají, že neexistují. Pro mě celkově tedy další z táborů na úrovni Dukly, kdy jde převážně o pózu a ne fanouškovský styl života.
Ve třetí třetině se Motor na ledě konečně probouzí a začíná dohánět gólové manko. To vlévá novou krev do žil přítomným Motorákům, kteří jsou v hale Polárka čím dál více slyšet a žádají si alespoň vyrovnávací branku. Ta však nepřichází a tři body zůstávají ve Slezsku. Hráči kromě posledních 20-ti minut nepředvedli absolutně nic, na tvářích některých z nich je po konci zápasů navíc k vidění úsměv. Co k tomuhle říct? Děkovačka se dneska koná tak z půlky, kdy někdo hráčům tleská, jiní se jim snaží promlouvat do duše, další nasraní odcházejí. Prohrát se může, to je jasné a to nikdo neřeší, ale fanoušci chtějí vidět bojovnost! Pokud bychom k zápasu ve Frýdku na tribuně přistoupili stejně jako hráči na ledě, mohli jsme doma koukat u onlajnů.
Před halou čeká na zbytek posádky zmiňovaná trojice gladiátorů, z dálky vidíme blížící se domácí. Jdeme se tedy podívat blíže, co že nám domácí chtějí, ty však opět volí směr domov a rychlým krokem mizí. Na místě zůstává jen pár starších fans a několik zlváštních inviduí, kteří se dušují, jak k dalšímu zápasu vyjedou na naší půdu.. To už se okolí haly hemží strážci zákona, Motoráci tak velí k odjezdu od hezky nasvícené haly a hodinu po půlnoci protínají hranice našeho milovaného města.
Bohužel jsme během zápasu nepořídili žádnou fotku celého sektoru, pokud by měl někdo z výjezdníků takové foto u sebe, rádi do reportu doplníme.
Ať žije Motor!
Autor: Seveřan s doplněním KZB
Napsat komentář