Celkově již pátý výjezd sezony, tentokrát ve sváteční den, zavedl fanoušky do Prostějova, kde hostující Motor změřil síly s domácími Jestřábi.
Autobus na sváteční Prostějov vypisujeme ihned po výjezdu do Třebíče, kam jsme autobus naplnili celkem lehce. Přívětivý scénář se zprvu neopakuje a necelý týden před výjezdem je přihlášeno zhruba patnáct fanoušků. Tento nízky počet se však jako mávnutím kouzelného proutku rapidně zvýší a 28.9. před Budvar arénou postává více jak 35 natěšených Motoráků.
První kilometry cesty v Karose bez otvíratelných okének jsou pro nás opravdovou zkouškou odolnosti, protože řidič ponechává vypnutou klimatizaci. Po pár minutách „grilovačky ve vlastní šťávě“ šofér stiskne tlačítko a z průduchů začne proudit ledový vzduch, můžeme pokračovat v poklidu dál.
Po hodince cesty se každý těší na klasickou zastávku v Jindřicháči. Ta se z důvodu uzavření pumpy nekoná. My jsme nuceni pokračovat dál a svou návštěvou poctít benzínku jinou. Neúspěch z první zastávky nám nesbírá vítr z plachet a krom plánovaných přestávek děláme ještě několik dalších, neboť močové měchýře některých z nás dělají pěkný riot. K prostějovskému zimnímu stadionu však dorážíme včas, přesněji zhruba čtvrt hodiny před zápasem.
Do sektoru vcházíme klasicky bočním vchodem. Kupujeme lístky za 80 korun a jsme šacováni sekuritkou. V sektoru již stojí posádka fanklubáckého minibusu a několik autařů. Náš počet se ve svátek zastavil na počtu 76. Drtivá většina z tohoto počtu stojí v horní části sektoru za čtyřmi vlajkami. Hráči obou mužstev pomalu vjíždí na led. V tento moment fanoušci domácích vytahují téměř celotribunové choreo složené z trikolory, igelitových vlaječek a malby Svatého Václava na koni, které se pojí právě k 28. září.
Kotouč se poprvé dotýká ledové plochy, oba tábory začínají fandit. My jsme dirigováni klasickým spíkrem s megafonem a bubeníkem. Fandíme bez větších mezer, občas máváme desítkou vlajek. I přesto, že Motor venku plní nastolený trend a opět prohrává, dokonce o dvě branky, dofandíme první třetinu tak nějak stejně, dle mě trochu nadprůměrně.
O pauze ve stánku kupujeme pivo Litovel za 25,- Kč. Hodnocení klobásy tentokrát vynecháme. Nijak jsem po ní nedychtil. Z loňska si pamatuju, že byla škaredá jak dva pondělky za sebou (4/10) a podruhé tedy štěstěnu nepokouším.
Ve druhé třetině se naši plejeři do hry pořádně obouvají a domácí hokejisty přehrávají. My je ženeme hlavně při přesilovkách údernými pokřiky a často si žádáme gól. Ten přichází v polovině zápasu od Čermáka. Více toho druhá třetina na ledě nenabídla.
V poslední periodě se i přes nepříznivý stav fanděním bavíme nejvíce. Skáčeme za ramena, vytahujeme vlajky, ukazujeme svou obuv se třemi pruhy a překvapeni z teploty uvnitř haly odhazujeme svršky a svlékáme se do půl těla. Motoráci na ledě těsně před koncem utkání inkasují na 3:1 z pohledu domácích. Tak utkání taky končí a hráči přijíždějí na takovou nemastnou, neslanou děkovačku. My vyvoláváme jméno našeho největšího dříče, Davida Kuchejdy, a pomalu opouštíme zimák.
Kdybych měl náš dnešní support hodnotit stejným klíčem jako klobásy, dal bych tak 7,5/10. Fandili jsme po celý mač dle mne konstatntně, zhruba stejně nahlas. Avšak o tom, jak jsme slyšet na druhou stranu, či kamkoliv jinam. si netroufám soudit. V Prostějově jsem nebyl zdaleka poprvé a tak vím, jak s atmosférou zápasu cloumá tamější akustika, která je příšerná a dá se tak s nadsázkou říct, že do Prostějova se jezdí fandit za trest. Z toho důvodu nebudu hlouběji hodnotit support domácích, kterých v nikterak neoznačeném kotli mohlo být třeba 100. Připravené měli úvodní choreo, nápis na podporu mládeže SK PV 1913, párkrát si odpověděli s protilehlou tribunou a na konci zápasu odpálili několik světlic.
Poté, co opustíme halu, postáváme ještě chvíli před autobusem. Této situace využívá jeden z fanoušků, vyleze na betonový podstavec a všem ukazuje, jak perfektně má secvičené pantomimické představení kulturisty, kačera a nebo rockové hvězdy s kytarou. Po této chvilce extrémního umění již všichni viděli asi vše, co bylo potřeba a možná ještě trochu víc. Nasedáme do busu, opouštíme Prostějov. Nálada určitě není pohřební, Motor čeká ještě 44 zápasů, během kterých může získat 132 bodů. Jedna prohra špatnou sezonu nedělá.
Cestou zpět domů již tolikrát nestavíme. Ne, že by se nám nechtělo. Spíš řidič si to naplánoval podle sebe a z hlavy vytlačil, že zhruba čtyři desítky lidí můžou mít chcací potřebu jinou, než on. Krom toho v autobusu začínají první kusy usínat. Zvlášť ti, kteří jdou ve čtvrtek ráno do práce a od vstávání je dělí posledních pár hodin. Někdo na ně používá zbraně v podobě brček, jiní jdou na pouze na ruce. Po boji je většina spáčů probuzena. Až do Budějc tedy panuje bujará nálada. Před Budvar arénu se z pátého venkovního utkání vracíme těsně před první hodinou ranní.
Ať žije Motor!
Napsat komentář