První domácí zápas, to už je u nás na jihu pojem. Je předem dané, že se na něj půjde znovu pochodem, nikdo o tom ani nepřemýšlí, pro některé je pochod demonstrací počtu fans, demonstrací toho, že Budějce jsou „město hokeje“. Ani tenhle pokřik, který se dnes nese halou, když je vyprodáno, z počátku neznamenal, že v Budějcích hokej táhne, že na ligové zápasy chodí tisíce lidí, ale to, že hokej do Budějc patří.

POCHOD

Je to ale hlavně vzpomínka na nedávno minulou dobu, vzpomínka na to, jak jsme pochodovali městem, abysme ukázali, že o náš hokej nechceme přijít a i když nás tenkrát nebylo tolik, jako dnes a nebyl to zrovna pochod, co hokej zachránilo, v našich očích je symbolem pádu a znovuzrození. Možná, že z atmosféry na něm to už dávno není cítit, ale je událostí, která by měla právě ony časy připomenout. Abysme nezapoměli, čím jsme byli, protože to je i přes nevoli mnohých neodmyslitelně naší součástí a dělá to z nás v podstatné míře to, čím jsme. A že jsme z protestu a pochodu za záchranu mohli vytvořit tradici a společnou událost všech příznivců dnešního Motoru.

Už na začátku loňské sezóny padl nápad, že by se trasa mohla pozměnit, že již není důvod projít kolem radnice (i když o několika bych věděl) a mohli bychom změnit trasu tak, abychom symbolicky prošli kolem slepého ramene, kde náš hokej začal. I když panují trochu obavy, jestli už trasa pro lidi nebude příliš dlouhá, jednohlasně jsou všichni pro. Když pak přijde rozlosovaní a v kolonce prvního domácího zápasu svítí oblíbený soupeř z Jihlavy, nachvíli se zaraduji, pak ale vzpomenu, že se s rozlosováním bude ještě hýbat a ač nás to všechny neskutečně s*re, první domácí zápas odehrajeme s Mostem a ještě k tomu ve středu. Rozhodujeme se, zda v tomto termínu má smysl pochod vůbec uskutečňovat, ale vždy jsme vyráželi před prvním domácím a už to nechceme měnit. Víme, že to bude chtít hodně úsilí na propagaci pochodu ale je to něco, s čím jsme ochotni se smířit.

Během léta a po něm probíhají asi dvě schůzky s vedením, kde je nám sdělena myšlenka a později podoba úvodu prvního domácího utkání. Nápad se nám fakt líbí, myslím že u nás nikdo nikdy s ničím takovým nepřišel a cením to, že je to nápad originální, i když některé momenty z něj je třeba vyřadit.

S blížícím se datem 14.9. začíná propagace, po městě jsou vylepeny stovky plakátů, půjčujeme si dva hráče Áčka, aby s námi natočili pozvánku, a o slovo se pak hlásí i některá média, což však není v konkrétně naší režii. Od toho všeho si slibujeme, aby na pochod došlo alespoň tolik lidí co loni, aby náš počet nebyl klesající ale alespoň stejný, protože jak už bylo řečeno, je to s Mostem a ještě středa. Od té doby lepíme plakáty ještě na výjezdu do Edenu a později do Třebíče. Fejsbůková událost slibuje účast asi tří stovek lidí a tak jsme víceméně spokojeni.

V den zápasu má filharmonie zkoušku v Metropolu a chceme se sejít právě zde, protože zkouška na zimáku už je pro nás, vzhledem pochodu, příliš pozdě. V Metropolu však není nikdo schopen říct, kde konkrétně zkouška probíhá a dokonce tvrdí, že dnes naplánovaná zkouška není, když se osobně ptám, zdali neprobíhá v zadní části, je mi znovu odpovězeno záporně, bohužel s dost přesvědčující jistotou, a tak nezbývá než počkat na zkoušku na zimáku. Ta je ale až ve tři a nakonec se ještě o něco zpozdí, což se dalo předpokládat. Komunikujeme a plánujeme s filharmonií úvod večera a možná, že to plánování mělo být delší a podrobnější, ale je už dávno po půl, pochod už se pomalu připravuje a my musíme upalovat tam. I proto pak měla souhra s filharmonií některé malé mouchy, které vznikly naší vinou.

Uháníme na pochod a když jsme někde na úrovni mekáče, vychází z konce Lannovky zástupy Motoráků. Stoupám si na lavičku abych si průchod těch asi tří set lidí natočil a ti kolem mě pochodují se vztyčenými vlajkami a konec zástupu se pořád a pořád neblíží. Počet lidí na pochodu mi až skoro vyráží dech, může tu být bez přehánění jednou tolik lidí, co obvykle. Ještě, než půjdeme dál, připomněl bych, že pochod je právě tím, co zmiňuji v odstavcích nahoře, jestli má sloužit k nějaké propagaci, tak jedině našeho klubu a jeho fanoušků. Ne k propagaci nějaké zasrané banky nebo spořitelny nebo co. Vy, co jste byli na pochodu budete vědět, o čem je řeč, nerad bych to dál rozebíral.

Motoráci tedy vyráží v počtu cca 600 za slunečného středečního odpoledne z konce Lannovky a od začátky až do konce o sobě dávají vědět množstvím starých, nových, či staronových chorálů. Jsou to fanoušci českobudějovického klubu, kdo je nyní terčem zraků a zájmu místních médií.

Pochod je řízen jedním komínem a dvěma spíkry, z nichž jeden má spíše podpůrnou funkci a běhá kolem pochodu a hecuje ty, kteří jsou v zadnějších částech. Dav o několika stech fanoušků by se dal v jednom člověku nabudit jen velmi těžko. Za zpěvu chorálů se jde skrze Lannovu třídu, náměstí a Krajinskou se dostáváme na místo určení, tedy na Slepé rameno, zde je odpáleno několik rací a jde se dál kolem řeky nejbližší cestou k zimáku, na železném mostě je pak pochod oficiálně ukončen.

Z pěti pochodů, které se tu uskutečnily po událostech v létě 2013 to byl vůbec ten nejpočetnější a tak si pro další sezónu nedávejme žádné cíle, jako udržet stabilní počet, pojďme atakovat hranici 1000 lidí, věřím, že když budem chtít, dokážeme to. Když může na zimák v ani ne stotisícovém městě dojít přes 6000 lidí na běžný ligový zápas, když 4000 z nich koupí permanentku, když jsme na venkovní zápas schopni vyjet po tisících, můžeme dokázat i tenhle tisíc na pochodu. Můžeme těch tisíců dokázat i víc. A je jedno co hrajeme za ligu, co máme za výsledky, protože 90% těch, kteří se v extralize perou o tituly, nám tohle může akorát závidět.

ZÁPAS

Jak už bylo nastíněno v první části reportu, scénář k zahájení nové sezóny máme v rukou už delší dobu a víme tedy, že letos nás nečeká ohraná laser show a další nesmyslné efekty, ale vcelku zajímavá spolupráce kotle s jihočeskou filharmonií. Ještě před samotnou slavnostní chvílí a zahájením zápasu jsou u vchodů Budvar arény doprodány kapesní kalendáře vyrobené speciálně pro pochod a tento zápas, po 600ks se jen zaprášilo a choreofond se na začátek sezóny alespoň z malé části doplnil. Děkujeme všem, kdo jste si tento fanouškovský artefakt zakoupili.

To už jsou ale na ledě nachystáni pánové a dámy fidlikáči, kteří společně s napěchovaným kotlem rozezní zimák Motoráckými chorály. Především druhá část, kterou představoval chorál „Řve tribuna, řve stadión“, se nadmíru vyvedla a sklidila bouřlivé ovace z ostatních tribun. Jsme rádi, že vedení ani tentorkát nezapomnělo na názor fanoušků a s dostatečným předstihem s námi ochotně celou tuto záležitost konzultovali, výsledekem je spokojenost na obou stranách.

Povedené zahájení sezóny se přeneslo na tribuny i pozbytek celého zápasu, kdy byste těžko hledali delší hluché místo ve fandění. Vystřídá se kompletní repertoár chorálů, zazní i některé „old school“ záležitosti, opticky kotel po celý zápas reprezentuje velký počet nárazově vlajících mávaček. Nadměrnou aktivitou oplýval nejen opravdu skvěle zaplněný kotel, ale také tribuny na sezení, které si několikrát odpověděly už tradičně právě s kotlem, několikrát ale také sami mezi sebou.

Na ledě je to, i přes několik nepřesností na hokejkách, jednoznačná záležitost a 5308 diváků, dorazivších do útrob zimáku si může například prozpěvovat o tom, kterak pátá právě teď odbila. Halou se ještě stihne několikrát prohnat „ola mexicana“ a domácí premiéra může být ukončena a prohlášena za úspěšnou.

Ať žije Motor!