Série se přesunula do Přerova za stavu 1:1 a ani zde nechyběla početná výprava Motoráků, lépe řečeno tak početná, jak jen to situace dovolovala, výjezdu však předchází spousta zařizování…

Jakmile vyšel najevo čtvrtfinálový soupeř, v Přerovských penzionech a ubytovnách začínají zvonit telefony o 106, naši skupinu se nechce nikomu ubytovat a hovory končí většinou buď větou “jsme z Budějc” a když ne, tak vzápětí potom slovy “je nás tolik a tolik”. Přece ale nakonec pořídíme v penzionu jménem Labuť. Pak už jen vymyslíme program a odpočítáváme dni do dvoudenní jízdy.

Když je na odpočtu číslo 1, tvoříme ještě nějaké výjezdové prezentace a po pár hodinách spánku už stepujeme u zimáku. Vyzvedneme mávačky a všechny megafony, protože lepší jich mít víc, než míň a pádíme směr Přerov. Nechybí samozřejmě zastávka na Rohlence, kde se sic pozastavuji nad nesmyslným systémem místní kuchyně, ale jinak mi chutná. Cesta je klidná, všichni si šetří síly na zápas…Než dorazíme na místo, stihne si jeden z nás ještě vyhodit koleno, před městem nás staví orgán, u zimáku odevzdáme kolegu saniťákům a hurá se ubytovat na druhou stranu města. Vůbec poprvé vidím z Přerova něco jiného, než zimák a jsem příjemně překvapen. A co víc, z ubytování jsem přímo nadšen, až je mi skoro líto, že zde strávím tak jednu sprchu a dvě hoďky spánku, mezitím se čas chýlí neúprosně k začátku zápasu a tak nastavujeme GPS a skrze Přerov hledáme cestu k zimáku….

Konečně, ba i s dostatečným předstihem jsme na místě, první prezentaci hážeme do chlívku pod schody a celí natěšení věšíme kompletní vlajkoslávu. Sektor už se velmi slušně plní, jsou přítomni delegáti vlastně úplně ze všech fanouškovských skupin, které existují okolo okřídleného M. Na plot lezou dva spíkři a jeden vlajkonoš. Působíme celistvě, v malém sektoru se smáčkne hodně lidí. Bude to lepší než posledně? Horší? Uvidíme…

Tentokrát nečekáme na domácí, až se vymáčknou a začínáme fandit jako první, pak se přidává i protější kotel a v hale je velký rachot. Také domácí sedící mají po ruce občasně nějakou tu tleskací hovadinu, sic jich není zdaleka tolik, ale v.akustice Přerovského zimáku je zvuk dost pronikavý. Když se k domácím přidává i okolí, jsme za plexisklem téměř bez šance, i tak ale nic nevzdáváme. Za mohutného pískotu vyjíždí naši borci na led a skrze vysoké fajry z koncertu Rammstein také domácí. Jak už jsem říkal, díky bohu, že alespoň to nás zatím nepotkalo.

Při nástupu domácích hráčů se na jedné z podélných tribun objevuje domácí choreografie, kdy nad hlavy vytahují hezky malovanou plachtu, kterou po stranách doplňují vlaječkami. Od začátku utkání pak v Meo aréně panuje nadprůměrná atmosféra, ke které z velké části přispívá zaplněný hostující sektor.

Choregorafie se ze začátkem druhé třetiny objevuje také v právě zmiňovaném sektoru hostí, přítomné Motoráky zakrývá plachta, na které je vyobrazena postava vetřelce, na plotě plachtu doplňuje transparent „Budějčtí vetřelci“. Na ledě Motor otáčí skóre ve svůj prospěch, což je voda na mlýn už tak skvěle fandícím Jihočechům. Po celý čas zápasu se daří do fandění zapojit celý sektor, repertoár je navíc rozmanitý a chorály se daří držet dlouhou chvíli. Velmi hlasitě fandí také domácí, kteří ale poměrně doplácí na úzký repertoár pokřiků.

Hráčům se podaří udržet těsný náskok až do zaznění poslední sirény a necelé dvě stovky jejich příznivců může slavit druhou výhru v sérii. V sektoru se objevuje nějaký ten stroboskop, drobná pyrotechnika byla k vidění už během zápasu. S hráči si krátce poděkujeme a po pár minutách oslav opouštíme zimák.

Za vydatného policejního doprovodu jdeme skrz město zpátky na penzion, tam dáme sprchu, převléknem se za fešáky, vyvoníme se a hurá zpět do města na smluvenou večeři, zde strávíme zbytek večera a když je noc ještě mladá, jdeme zase zpátky (jak ti pitomci) pár metrů od penzionu do zdejšího vyhlášeného klubu jménem Porto. Mnoho z nás už se natřásá v bocích, taneční kreace dnes budou opět nevídané. První část výjezdu se nám povedla, čeká nás ale ještě ta druhá. Scházím schody vstříc hlasité hudbě a potokům vodky, na prahu dveří raději končím první část reportu…

Ráno, mezitím co někteří z nás teprve začínají rozeznávat jednoduché tvary, balíme věci a vyklízíme hotel. Tu a tam někdo spí na chodbě, jinde zase běhají opilá individua, jak je bůh stvořil. Hezky poděkujeme a odcházíme. Žádná další procházka už se nekoná, končíme v první hospodě a zbytek času do zápasu trávíme zde. Ze spořivosti nemrháme zbytkovým alkoholem a navazujeme na noční kolotoč. Sprej na zastavování kolotočů u sebe však nikdo nemá. Za zvuků choralů z různých končin světa do sebe hrneme další porci. Obsluha se netváří, že bychom nějak vadili a tak odcházíme až asi 40 minut před zápasem. Nejprve zkoušíme jít společně jakoby pochodem, po pár desítkách metrů však akci ukončujeme s ohledem na řekněme určitou loudavost mnohých.

Tentokrát už pronášíme na zimák značně víc nějaké té svítivé srandy, choreo hážeme opět do chlívku, na plot nelezou 2, ale hned 4 spíkři, v kotli je snad ještě víc lidí, část značně posílená alkoholem, část zase naprosto čerstvá a připravená na dnešní bouři. Začíná první chorál, který je ještě trochu vlažnější, pak už jde ale hlasový projev víc a víc nahoru a mezitím, co Motor střílí jednu branku za druhou, situace v sektoru se pomalu, ale jistě začíná blížit nefalšovanému fanatismu.

Před začátkem druhého dějství se rozdá choreo, přičemž se v sektoru ještě stihne udát malý mortal kombat, jaký je na našem výjezdu v Přerově už tak trochu zvykem, optická prezentace jej však ukončuje. Je vytažena asi dvoustovka barevných šál a transparent “Budvajz on tůr”, který tak krásně dokresluje všechen mamvpičismus, sálájící ze sektoru.

Pak Motor nastřílí ještě další góly a náš kotel prostě bouří, lidé si užívají fandění, chorály, pokřiky, hecují se navzájem, baví se. Z úst Motoráků se line také jedna novinka, v podobě chorálu na melodii jedné známé pecky od skupiny Abba. Celkově je na tohle všechno super pohled, kéž by to tak mohlo být pokaždé..Přesto je celková atmosféra velmi podobná té včerejší. Náš vrchol ve fandění přichází v poslední třetině, kdy si domácí vybírají slabší chvilku ve fandění a hostující sektor je v tutéž chvíli vyhecován spíkry  k zatím nejhlasitějšímu „Řve tribuna“, které jsme kdy předvedli. Nejeden hostující fanoušek ukazuje svým kamarádům husí kůži. Zápas končí jednoznačným výsledkem, oba fanouškovské tábory děkují svým borcům na ledě za pomoci velkého množství pyrotechniky.

Dvojvýjezd je za námi, jedeme domů s dvěma výhrami ale co hlavně, skvělým výkonem v hledišti, díky všem, co tomu napomohli!

Ať žije Motor!