Jako voda uplynula třetí sezóna v „novodobé“ historii naše klubu, tedy lépe řečeno, její základní část. K poslednímu zápasu přijedou na jih Benátky nad Jizerou. Než však přichází hrací den, schází se parta mladíků den před zápasem u zimáku a připravují nějakou tu optickou prezentaci.

Vlastně jsme ani nic neplánovali, jen nám z hodiny na hodinu došlo, že na poslední zápas by se slušelo něco připravit, protože do zápasu je po čertech málo času a druhý den většina z nás vstává, nechceme se pouštět do něčeho velkého. Po jednom se slézáme u zimáku a tvoříme 23 metrů dlouhý transparent, který pak doplní kartoniáda, která nevytvoří nic složitějšího, než =M=. Je nás tak akorát, takže nám práce jde od ruky a v podstatě brzo máme namalováno, jenže….

Transparent ne a ne uschnout, po dlouhých chvílích strávených na schodech u zimáku, vypití několika čajů, sklizení všech věcí a dalších dlouhých chvílích strávených čekáním v sedě, dochází nám trpělivost a balíme nesuchý papír s tím, že ho necháme doschnout vevnitř, když jej ale rozmotáváme uvnitř zimáku, děje se to, čeho jsme se báli nejvíc. Transparent se nám slepuje dohromady, trhá se, až se chvíli rozhodujeme, zda jej úplně nevyhodíme, pak však potlačíme pesimismus v sobě a děláme záplaty na nespočet vzniklých děr s tím, že se to musí dolepit zítra, no nic..

V den zápasu jsem však úplně jinde a je jasné, že pokud vůbec stihnu, tak maximálně dvě třetiny, mezitím, co svištím skrz republikou domů, schází se na zimáku parta lidí, co vše připraví, většina téměř v mdlobách z toho, že stadion je znovu posetý hloupými tleskátky. Dnes se rozhodne o tom, proti komu půjdeme do čtvrtfinále, bude to Havířov, Prostějov, Přerov?.. čert ví, ale ať už to dnes dopadne jakkoliv, v playoff se bude rozhodně na co těšit. První třetinu sleduji u onlajnů, na zimák dorážím ještě o první přestávce, dávám si pivo, klobásu a usedám do rohu naproti domácímu kotli, tedy tam, kde kdysi býval kotel hostí.

Sleduji fandění ale i dění na ledě a třeba podotknout, že bída, která se dnes odehrává na ledě se přenáší na domácí fanoušky. Jsem z toho fakt otrávený. O další přestávce skouknu choreo, které je bohužel rozhodně z těch horších. Kartoniáda, která znázorňuje znak klubu a nějaké zlaté fólie kolem, jakoby zlatý transparent na němž stojí „Jedno písmeno, dvě křídla, tisíce srdcí“. Nebyla to jediná prezentace, která byla v plánu, ještě jsme objednali interiérovou pyrotechniku avšak bohužel, v hale se momentálně nedá zhasnout a bez toho to má téměř nulový efekt, myslím si, že i kdyby jsme měli v plánu je použít, udělali bychom to i po kdejaké prohře, ale po té dnešní ne. Jo a abych nezapoměl, v kotli proběhla sbírka na mávačky, která vynesla téměř 7 a půl tisíce, což je super, vlajky sou už objednané a do play off by měly být ready. Díky všem co přispěli!

Na třetí třetinu se v kotli prohazují spíkři, avšak úspěch tohoto tahu není valný. Pic, pic, pic, najednou je to 0:3 a v kotli Benátek se raduje jeden fanoušek hostů, kterého všichni obdivují, jak přijel sám a co je za srdcaře a on je přitom z Budějc. Z tribun se nese pískot, spousta lidí odchází, je to jako zlý sen. Vždy jsme to odsuzovali, nadávali, řvali „kam odcházíte“, „příště nechoďte“ a vyjádřili sounáležitost s hráči, dnes ne, dokonce ani ti nejzarytější ne, protože to, co se dnes odehrává na ledě…škoda slov. Po několikáté se probouzím ze sna o tom, že hokej se odehrává na ledě. (přeberte si tuto větu každý, jak chcete). Stadionem se nese mohutné „Bojujte za Motor!“. Nakonec dáváme jeden gól, ale málokdo se nějak zvlášť raduje. Zápas končí, čekáme, co bude. Z obou sektorů nás zůstalo jen, pár, ostatní opouští znechucení zimák.

Hvězdy odbruslí ke střídačce, chvíli čumí, někteří mizí v útrobách, kotli zatleská asi 16 hráčů. No to jděte do prdele… To je odměna pro fanoušky, kteří s vámi jsou celou sezónu, kteří za vámi jezdí stovky kilometrů, nasbírali přes milion výjezdových bodů, což v celé hokejové zemi dokáže nasbírat akorát Kometa (1 400 000 v loňském ročníku, daleko za nimi pak Ševci s 580 000 body), koukají se na vaše prohry a příště stejně jedou znovu a znovu. Pojďme prohrávat 50:0 a bude nám to jedno, nechceme úspěchy, body, trofeje, extraligu, peníze,sereme na to všechno. Chceme jen, aby hráči bojovali a ať už byl důvod jakýkoliv a raději ho ani nechci vědět, dnes se na to ani nevysrali, doufám, že něčeho podobného se tady už nikdy, nebo alespoň dlouho nedočkám…

Tak kurva pojďme vlítnout do toho playoff, poprat se o to,jsme s vámi! Na ledě bojovnost, v hledišti chorály!
Po zápase mezitím co do sebe tlačíme bagety v bývalé Delvitě sledujeme dění na ostatních stadionech. Nakonec narazíme na Přerov, tato série bude jistojistě reklamou na hokej, pojďme dostát svému jménu, pojďme fandit, dát do toho vše protože ať chceme nebo ne, možná to letos bude naposled, pojďme jasně říct, že my jsme Motor, nemusíme vyhrát, ale porveme se o to! Tak nashledanou v play off…