Poslední výjezd základní části zatáhl Motoráky do většině z nich oblíbené lokality, tedy do Jihlavy. Tentokráte se nedaří vypravit speciální vlak a tak se na výjezd vydává v uvozovkách “jen” pár autobusů. Naše přípravy na výjezd nejsou nikterak velké, máme v plánu jen jednu věc, ta je však z devadesáti procent zhacena sekuritkou, tajnými, měšťáky, státňáky. Víc už nechci upřesňovat, tak zpět na začátek…

Naše výprava nasedá do dvou tranzitů, auta a vydává se do kraje, který dal jméno jednomu z druhotřídních salámů. U benziny před Jihlavou míjíme velkou výpravu, která je již střežena několika policejními vozy a prozatím nepozorováni vnikáme do města prošpikovaného příslušníky bezpečnostních sborů . Vyskakujeme kus od zimáku, většina míří do hospody u náměstí a hrstka jde koupit lístky. Pak se znovu sejdeme u aut a po skupinkách se vydáváme na zimák. Kolem něj to vypadá opravdu až směšně , policejní vozy krouží kolem HZS, u vchodu je zaparkováno několik antonů a napříč parkem (nejen tam) jsou rozmístěny desítky a desítky policistů.

Po vystátí dlouhé fronty jsme šacováni, někdo nepříliš, ale já osobně třeba opravdu velmi důkladně. Pořadatelé chvíli váhají, zda otevřít dolní část sektoru, a nakonec jej také otvírají. V horním sektoru je na první pohled přetlak, ale ve skutečnosti by se ta část zezdola nahoru určitě vešla. Situace je teď fajn pro někoho, kdo přijel na pivo a párek, ale pro ty, co se snaží o neutuchající podporu průser. Bez iluzí o funkčnosti megafonů po celý zápas se staví dolů dva spíkři. Dole visí všechny zástavy , máme jednu velkou mávačku, jeden buben a toť vše. Vpravo se objevují měšťáci a ostří naší skupinu, to samé lidé od klubu dole, nahoře a tak dále…

Už na začátku nefandí všichni, spousta neznámých tváří odstojí zápas stylem “mám v píči”. Gól od gólu v naší síti je to jen horší a horší, víceméně už fandí jen ti co chodí doma kotle. Chce se mi zvracet, když si vzpomenu na ten pohled do rádoby “kotle”, kde fandí možná půlka lidí. To se projevuje samozřejmě i na repertoáru, protože si neděláme naděje, že by lidé uměli ty nejnovější chorály. Tak alespoň těmi bez slov se snaží spíkři udržet náš tábor nad propastí velké hanby.
Na začátek druhé třetiny se prezentují domácí malovanou plachtou, na které je tank maskovaný v barvách Dukly a nepovedený znak našeho klubu. Ani domácí na tribunách nikterak neoslňují, často dobrovolně páchají sebevraždu pomocí trumpety a repertoár je dnes asi stejně rozmanitý jako ten náš.

My se prezentujeme až do konce v podstatě pořád tou samou bídou, dění na ledě nehodnotím. Ke konci rozjíždíme nové chorály, na to protistrana odpovídá chorálem o neexistujícím klubu, který nikdo z nás doteď nepochopil, ale přesto na něj čekáme celý zápas a když přijde, je to paráda. Motor neexistuje! Celá hala tleská do rytmu tohoto nesmyslu, pak odpovíme a brzy na to zazní poslední hvizd zápasu. Hráči děkují oboum stranám, v našem kotli vzplane jen několik světlic, strobáč a šestice domácích šál, v jejich kotli pak jedna naše.

Policie nás pak dlouho drží v oploceném výběhu, mezitím je na naší straně jeden zadržený. Odcházíme dolů kolem zimáku a zde střetáváme shluk domácích stále zpívajících nesmysl roku. Vězte, že ze sekundy na sekundu najednou Motor existoval…Naházíme náčiní zpátky do aut a jdeme si krátit čekání na zadrženého kamaráda do mekáče. To vše za doprovodu dvou velkých antonů. Kolem desáté konečně opouštíme město, nasraní a unavení. Dnes nevyšlo vůbec nic…

Foto: Lukáš Jakubec Photography, hcdukla.cz