Protože již dopředu víme, že šance zaplnit autobus padá, domlouváme se alespoň na naplnění dvou automobilů. Den před výjezdem se situace zase mění a díky tomu, že z pátka na sobotu napadá sníh, vyrážíme jen jedním autem v pěti lidech. I přes hrozby meteorologů je cesta poměrně suchá a řidič tedy může plynový pedál sešlapávat až na podlahu.

Do noty nám opět hrají oblíbení interpreti, jejichž sláva pominula minimálně před patnácti lety, ale nás stále nepřestali bavit. Po hodince cesty stavíme v Ondřejově před Pelhřimovem na oběd, který je dobrý, ale ještě lepší, minimálně podle dvou fanoušků, je pohled na obsluhu místního hostince. Hodinka v lokálu uteče jako voda, vydáváme se zpět na cestu. V autě panuje klasická výjezdová nálada, při které se bavíme přechylovýním různých slov podle vzoru Budwies, což samo o sobě zní dosti divně, ale v autě to zábava byla nadmíru vynikající.

Na dálnici místy trháme rychlostní rekordy a na skok se zastavujeme i na Rohlence. Po krátké zastávce již míříme do Prostějova, ale volného času je stále až přebytečně moc. Při pohledu na ceduli s nápisem Vyškov se v hlavách rodí geniální plán, že se pojedeme podívat do ZOO… Skutečně tak konáme a po zaplacení lístků se jdeme koukat na zvířátka.

Po hodince vyrážíme do cílové destinace. V Prostějově chvíli bloudíme, nakonec však k zimnímu stadionu přijíždíme. Jedeme klasickou cestou ke vchodu hostujících fanoušků, kde jsou však zavřené dveře. Na ty klepeme a mlátíme, aby si nás všimla ochranka, které od nich z druhé strany stojí asi tři metry. Ti nám po několikaminutovém přehlížení říkají, že nás tudy pustí, ale musíme si dojít koupit lístky k domácím pokladnám.

Na stadion se dostáváme deset minut před zápasem. S úvodním buly začíná 36, bez vlajky a po sektoru roztahaných, Motoráků fandit. Využíváme takový mix pokřiků, které prokládáme pár chorály. Hlasitost našich popěvků si nedovolím hodnotit, protože akustika prostějovského zimáku zkrátka není moc dobrá. Na ledě se hraje od první minuty velmi tvrdý a vyrovnaný mač. Ze začátku má hodně práce zvláště Ondra Bláha, který doslova čaruje.

Ve druhé třetině se borci v modrých dresech poprvé prosazují, gól dává David Kuchejda. Ten na svůj přesný zásah z úvodu druhé třetiny dokáže vzpomenout ještě jednou, ve 35. minutě vedeme již 2:0. Během druhé třetiny fandíme o trošku lépe než v té první, na konci zkoušíme i nový chorál, jak jsme hlasití však skutečně posoudit objektivně nemohu.

Od začátku třetí třetiny jsme nuceni spolehnout se pro udržení rytmu pouze na vlastni ruce a i přesto, že Motor vede 3:0, se moc nefandí. Těžko říct, co se to na ledě vlastně stalo, ale Prostějov během patnácti minut zápas dokáže srovnat. Po góle na 3:3 pár vteřin před koncem většina z 2413 fanoušků na stadionu spouští obrovský rachot. V domácím sektoru hoří několik kusů pyrotechniky a hlasitá je i odpovídačka “Táhneme na hokej“ s protější tribunou. V prodloužení gól nepadne, jde se do nájezdů. Ty dvěma povedenými blafáky rozhoduje kapitán Pepa Straka. S hráči si dámě děkovačku a opouštíme stadion. Po nasednutí do auta vystřelujeme rovnou na silnici, jež nás navádí rovnou k dálnici D1.

Po cestě zpět kecáme o všem možném i nemožném, krátce stavíme i na Rohlence a jelikož zpět jedeme přes Tábor, jsme nuceni nedodržet náš slib o návratu za servírkou do Ondřejova. Do Budějovic dojíždíme kousek po jedenácté a většina z nás jde další výjezd na Moravu zapít. Do Jukeboxu pálíme osvědčené hity, padne pár fantastických hlášek a zhruba po druhé hodině ranní se rozdělujeme. Někdo domů, jiní na další hostinskou štaci.