Bitvu severu proti jihu nabídlo 31.kolo WSM ligy, to když Motor zavítal na led Slovanu Ústí nad Labem. Na sever Čech dorazilo také 43 Motoráků, kteří se prezentovali celozápasovým fanděním a menší pyrotechnickou vložkou ke konci zápasu.

Severnímu krutému větru se od Budvar arény vydává vstříc posádka v počtu dvou aut, 14ti fanoušků, dvou velkých mávaček, jednoho bubnu a megafonu. Cesta ubíhá příjemně rychle, ručička tachometru častokrát ukazuje k hodnotě, za kterou by se nemusel stydět ani Schumacher během svých mistrovských sezón. Z repráků se do uší linou tóny československých hitů a protože Motoráci měli vždy vybraný vkus, největší prostor dnes dostává „zpěvák“, který se proslavil oblékáním kožichu.

Necelou půlhodinku před začátkem zápasu nás vítá místní zimák, před kterým už popíjí zdejší zrzavý mok skupinky domácích fanoušků. Část z nás vyzvedává lístky na pokladnách, které nám zde zanechal Kuba Suchánek (díky!), ostatní kupují tradičně studentské vstupenky, dnes za lidových 30,-Kč. Vstupem procházíme bez jakékoliv prohlídky, se šacováním si místní ochranka hlavu neláme, což jedině kvitujeme.

V sektoru pro hosty, který je už většině z nás známý, už postávají další fanoušci okřídleného M, kteří dorazili taktéž auty. Zábradlí v sektoru se přímo vybízí k tomu, abychom ho vyzdobili vlajkami, dnes jich visí rovných 7. Ve spodních řadách sektoru zaujímají svá místa speaker společně s bubeníkem. Motorácké chorály se nesou, bídně zaplněnou halou, od první minuty zápasu. I přes nikterak velký počet fanoušků v hostujícím sektoru se nefandí vůbec špatně a hráči naší podporu vnímají. Povzbuzení do našich řad přinášejí dva rychlé góly v síti domácích, kteří sice ihned odpovídají z nájezdu a korigují stav na 1:2, s výkonem hráčů v první třetině jsme ale nadmíru spokojeni.

Po pečlivém přepočítání se náš počet ustálí na konečném čísle 43, což udělá radost některým jedincům, kteří slaví úspěšný tip hostů v naší tipovačce. A tak zatímco jedni slaví svůj životní tipérský úspěch, u druhých propuká radost při pohledu na zdejší gastronomickou nabídku. Při pohledu na klobásy na grilu, vedle kterých se povaluje obrovský špíz, se některým rozzáří oči, jakoby zahlédli fata morgánu. Chuťově klobásy (bílá,červená) potěšily snad ještě víc, společně s těmi z Litoměřic letos nejlepší.

Ve druhé třetině se fandí stále kvalitně, navíc zdejší oblíbenec Rok Pajič přidává uklidňující branku. Domácí kotel, který je zaplněný na jejich poměry asi tak standartně k nám příliš slyšet není, je ale jasné, že fandí po celý zápas. V kotli Ústeckých vlaje několik mávaček, což dává z dálky poměrně hezký efekt. Ne každý z domácích je ale zřejmě spokojen s jejich dnešním výkonem na tribunách, a tak se z ničeho nic během zápasu u našeho sektoru objevuje maník s žluto-modře pomalovaným obličejem a ptá se nás, zda může dnes fandit s námi, protože u nich v kotli ho nechtějí. Než většina z nás stihne pobrat, co že se to vlastně událo, maník mizí neznámo kam.  Ústecký zimák je vůbec plný zvláštních osob a úkazů..

Poslední část hry začnou domácí na ledě tlačit a snaží se zkorigovat stav utkání, kluky na ledě tak povzbuzujeme především k bojovnosti, dostatečný prostor dostávají ale také chorály. Po delší době máme konečně k dispozici velké mávačky, které v malém sektoru vypadají skvěle. V poslední minutě zápasu slavíme gól do prázdné brány z hole Martina Heřmana, samou radostí rozsvítíme sektor čtyřmi Hirošimami.

S hráči si krátce poděkujeme a opouštíme jak zimák, tak samotné Ústí nad Labem. Cesta zpět přináší opět vypalovačky z českých a slovenských luhů a hajů, pán kožichů tentokrát dostává ještě větší prostor, než při cestě z Budějc. Díky našim navigátorským schopnostem máme možnost pokochat se památkami v centru Prahy, s půlnocí nás poté vítá Černá věž.

Ať žije Motor!