OHODNOŤTE KVALITU FANDĚNÍ BĚHEM TOHOTO ZÁPASU:

Pomocí pěti hvězdiček můžete ohodnotit jak výkon samotného kotle, tak i ostatních tribun! Pokud zvolíte hvězd pět, znamená to nejlepší výkon kotle/ostatních tribun, naopak jedna hvězda = propadák na tribunách.

[yasr_visitor_multiset setid=0]

Litoměřice vs Motor

První utkání na ledě Litoměřic nabídlo vyhrocenou a emotivní atmosféru, čas uběhl jako voda a je povinností vyrazit do Kalich Arény podruhé . Polovina sezóny je za námi a výjezdové počty stále opadají. O důvod víc se kopnout do zádele a vyjet. Zpočátku to vypadá opět na docela slušnou výpravu. Mimo tiradičních autařů měl vyrazit také tranzit, nakonec se však bohužel neplní a ještě jedno auto přibývá do počtu.

To však není můj problém. Tak, jako na Kladno, totiž cestuji opět po vlastní ose. Ponejprv si tvořím svůj vlastní železniční fahrplán, když ho ale na nádraží pro jistotu ověřuji, je mi hozen na hlavu, hodná paní za okýnkem mi sepíše nový a já nasedám do soupravy jménem Albert Einstein a alespoň jedinkrát v životě si tak přijdu chytrý. Pokouším se dospat dlouhou noc, jenže v kupé se mnou sedí vietnamec a pořád tak slídivě kouká, že ze strachu o holou řiť oka nezamhouřím.

Na hlaváku přendám peněženku ze zadní kapsy do přední, vystoupím, utíkám Trunxovi, nakoupím si nějakou tu zdravou výživu v BurgerKingu a sedám na expres směr Hradec K. Cesta, protože je tak rozkouskovaná, utíká rychle, pozoruji krajinu, do uší mi zní pecky z osmdesátek a zanedlouho jsem u posledního přestupu v Lysé. Jelikož mám dorazit se značným předstihem, už se vidím na pozdním obědě/ brzké večeři v Litoměřické Budvarce. Pro jistotu se ještě ptám na nádraží, zda ten onen vlak, na který hledím jede tam, kam chci a je mi kladně odpovězeno. ¨

Pak sedím asi půl hodiny ve stojícím vlaku a už jsem opravdu nasrán, ale moje nasrání nikdo nesdílí, tak co je špatně? Ptám se průvodčího a zjišťuji, že stejným směrem jednou dva vlaky, rychlík, který odjel před půl hodinou (!!!) a osobák, ve kterém sedím. Tak si cestu, na které stavíme v každé pr* krátím tichým nadáváním sobě, drahám, tvrdému sedadlu a čemu se naskytne. Nakonec dorážím na hokej tak akorát, takže žádná Budvarka. Nasazuji svižný krok, na náměstí ještě trefuji a pak mě napadne jít po našich samolepkách, které jsme vylepili minule po městě. A to si piště….že jsem se ztratil. Po minutách běhání v temných a většinou slepých uličkách si konečně vysluhuji zlatého bludišťáka a jsem u stadionu.

Kupuju lupen za 70,-, pokračuji do vchodu, sekuriťáci, kteří vypadají, jako by si odskočili do Litoměřic z Poznaně, mě nijak nešacují a jsou maximálně v pohodě. Přicházím do sektoru, který zdobí kompletní vlajkosláva. Hned na začátku spočítáme ty, kdož přijeli. Je jich 38, později doráží ještě 2. Takže 40. Od začátku se naše fandění nese spíše v duchu pokřiků, či kratších chorálů. Často se také snažíme komunikovat verbálně s domácími hráči, hlavně tedy s jedním. Hádejte, s kterým. Buben nemáme, do chorálů se tleská, nebo se jeden z nás čas od času zhostí rytmického mlácení do sedačky. Ale fandíme poměrně obstojně. Rozhodně lépe, než domácí, ale k nim později. Po první třetině vedeme 1:0

O přestávce jdeme opět zkusit nějaké ty šmakulózní pochoutky. Nutno říct, že občerstvení v Kalich Aréně, to je prostě paráda. Vychutnáváme si klobásy jak světlé, tak klasické, obě výborné, chléb, křen, okurka, super, super, super. O druhé přestávce dáváme druhé kolo a ta klobása je snad ještě lepší. 55,-, ale za kvalitu si rádi připlatíme. 9/10 – letos nejlepší, pokud se nepletu. Párek v rohlíků je sice tak trochu retard, ale stane se, chuťově také není špatný. Ještě se oblízneme a vracíme se do sektoru.

Také ve druhé třetině se naše fandění nese v podobném duchu, pojďme se tedy podívat na domácí. Od minule je to změna k horšímu. V sektoru je tisíc bubnů, na které bubnují malé děti, fandí se zřídkakdy. I počet vlajek se zúžil. Velká a zároveň i jediná tribuna kolem se nepřidává, nejaktivnější lidé z Litoměřic se věnují tréningu bojových sportů za oknem. Když se situace na ledě přiostřuje, domácí vstávají ze sedadel, mávají rukama a všeljak pokřikují. Pokřik „jebat Mountfield“ je jim odpovědí. V druhém dějství se stav na ledě neměnil, ani ten Vašíček pořád nezkrásněl.

Jak už bylo řečeno, poctíme občerstvení svou návštěvou ještě jedenkrát a ještě jedenkrát říkám, že jsme vážně nadšení, já však začínám pomalu, ale jistě tušit, že nebudu moci zůstat až do konce. Nicméně naposled scházíme dolu do sektoru a snažíme se stále fandit. Motor ještě navyšuje a trochu si oddychneme, protože dnes máme docela dost štěstí. Tyčka, kterou však nastřelili domácí, teď nevím ve které třetině, když Gába vyjel z brány a přišli jsme o puk, štěstím nebyla. Náš gólman to měl vypočítané.

Je deset minut do konce a já si pomalu balím fidlátka a ač mi to rve srdce, zdravím se s ostatními a odcházím. Za běhu sleduji onlajny a na čas dorážím na nádraží. Sleduju projíždějící nákladní vlaky a zase začínám být nasrán. Klidně jsem mohl vydržet alespoň do konce třetiny. Mé rozhořčení ještě zesiluje pohled na naskakující skóre Litoměřických a následné vyrovnání.

V Kalich Aréně se prodlužuje a atmosféra by se dala krájet. V následných nájezdech jsme úspěšnějším týmem, Rok Pajič vystřeluje bonusový bodík navíc. Fanoušci si užívají vítěznou děkovačku a lezou na plexisklo, přičemž stihnou ještě pozurážet domácí mančaft, jeho hráči, frustrovaní reagují podrážděně a dokonce se po jednom z nich oženou hokejkou. Po tomto incidentu rozhněvaný řidič automobilové posádky málem bourá, ale máš smůlu, Rousku, nenaboural.

V Sobotu se hraje velké utkání se Slávií, tak se vykašlete na anděla, který letí každý rok stejně, a pojďte všichni na zimák, uděláme si svoje vlastní peklo!