Stejně jako spousta dalších fanoušků, i v našich řadách se najdou jedinci, kteří bedlivě sledují fanouškovskou scénu napříč celým světem nejen hokejových táborů. Když se čtveřici Motoráků naskytla příležitost být součástí fotbalového zápasu mezi veleznámými týmy Rapidu Vídeň a Ajaxu Amsterdam, neváhali ani minutu a vydali si na nedaleký trip za hranice naší republiky…

Po shlédnutí losu 3.předkola ligy mistrů vzniká v našich hlavách myšlenka, vycestovat do nedaleké Vídně k fanouškovskému šlágru Rapid vs Ajax, tedy Vídeň vs Amsterdam. Druhý jmenovaný tým je znám svými početnými výjezdy po celé Evropě, domácí jsou tradiční ozdobou rakouské ligy jak na trávníku, tak v ochozech. Nakonec se jednohlasně shodneme na tom, že tuto příležitost si nemůžeme nechat ujít, i když je jasné, že vzhledem k tomuto výletu nebudeme moci druhý den vycestovat za Motorem do Plzně, což je jediné mínus tohoto výletu, které si však vynahradíme výjezdem do Tábora.

Lístky si zajišťujeme s předstihem pomocí internetového prodeje, zájem o ně je enormní a webová stránka Rapidu je častokrát mimo provoz. Naštěstí lze vstupenky zakoupit pomocí Vídeňského „ticketportalu“ a 4 dny před samotným utkáním už máme lístek v ceně 26 euro ve svých rukou. V den zápasu dorážíme do Vídně s dostatečnou časovou rezervou, auto parkujeme přímo před Ernst-Happel-Stadionem, kde momentálně Rapid odehrává svoje domácí zápasy, jelikož jejich tradiční stadión byl zcela zbourán a je ve výstavbě nový.

Pomocí metra se dopravíme do centra Vídně, kde hodláme trávit zbývající čas do výkopu. Centrum města nabízí hned několik památek, kterými se mohou turisté kochat. Nechybí také dlouhé bulváry s luxusními značkami. V centru Vídně potkáváme několik fanoušků v dresech Ajaxu, ale také plno zakuklených osob, nejedná se vše o fanoušky hostů, ale o nespočet zahalených žen v burkách..

Přibližně tři hodiny před začátkem zápasu se pomalu vracíme před stadión, na kterém se bude večerní bitva odehrávat. Jeho okolí už je plné fanoušků v zelenobílých barvách, osobu bez klubového symbolu byste tu hledali marně. Skupinky zde posedávají na kamenných fotbalových míčích a popíjejí plechovkové piva z nedalekého obchodu, v rukou fanoušků zahlédneme nečekaně i náš milovaný Budvar.

Před jednotlivými vstupy už také „vyrostly“ stánky s fanouškovskými předměty, ať už je to fanshop oficiální, či krámek místních ultras. Výběr fanshopů je obrovský a s českými poměry asi nesrovnatelný. Mezi spousty motivy na tričkách, mikinách či dalších kusech oblečení si zde vyberou jak muži, tak i něžná pohlaví. Stejně jako domácí fans, dáme jedno plechovkové před stadiónem a pomalu míříme do útrob Ernst -Happel-Stadionu.

To už se u vstupů tvoří dlouhé fronty, ta nejdelší je k vidění hodinu a půl!! před začátkem zápasu u vstupu do kotle. Před samotným vstupem na stadión proběhne lehké šacování a průchod turniketem, poté už míříme na svá místa. Ty máme ve čtvrté řadě od hřiště a navíc nabízí luxusní výhled jak na fotbal, tak na oba dva kotle fanoušků. Domácí kotel se nachází za jednou z branek a téměř celý se zaplní už dlouho před úvodním hvizdem. Poprvé o sobě dá vědět při příchodu hráčů Ajaxu na trávník během rozcvičky, kdy se z tribun nese ohlušující pískot, na druhé straně se ozývají také hosté, kteří právě dokončují ovlajkování svého sektoru a vítají své hráče.

Před výkopem stihneme ještě navštívit místní bufet, který nabízí pivo za 4,10 euro + 1 euro zálohu na kelímek. K zahnání hladu si lze dát párek v rohlíku nebo klobásu/karbanátek v housce. Po kousnutí jednoho nevalně chutnajícího piva si můžeme začít užívat dění na tribunách. Místní hlasatel čte sestavu hostů, tu však přes pískot už zaplněného fotbalového stánku téměř neslyšíme, naopak vyvolávání domácí jedenáctky přeslechnout nelze. S nástupem hráčů na hřiště se domácí prezentují celotribunovým choreem, který se skládá z fóliových vlaječek v barvách klubu – jednoduché, ale vzhledem k velikosti a počtu vlaječek velmi povedené. Po úvodním hvizdu se prezentuje také na 800 hostů, kteří odpalují několik kusů pyrotechniky a příjemně tak provoní místní tribuny.

Od začátku zápasu se hraje v bouřlivé atmosféře, kterou nikdo z naší čtveřice ještě neměl šanci zažít. Chorály obou táborů se nesou vzduchem a celkově je z toho hukot jak ve včelím úlu. Domácí fanoušky každou povedenou přihrávku svého mužstva kvitují potleskem, při rohovém kopu přes 43 000 fanoušků vždy povstane a žádá si gól. V domácím kotli po celý zápas také visí a vlaje nespočet vlajek s nejrůznějšími motivy, stejně tak v kotli druhém.

Hosté z Amsterdamu rozjíždí ve svém hojně ovlajkovaném sektoru párty v jejich tradičním stylu, kdy nemalou roli hraje skvěle ovládaný buben a i přes početní nevýhodu jsou velmi slyšet, novou energii do žil jim jistě vlévá i fakt, že po prvním poločase vede jejich tým 2:0. Poločasovou přestávku trávíme v nekonečné frontě na wc, čekání v ní nám zabere celých 15 minut. Během pauzy stihneme padnout do oka zřejmě místní zlobivcům, kdy k nám přiběhne fanoušek od pohledu radikálnější a ptá se, zda-li jsme přicestovali s Ajaxem, po sdělení, že jsme hokejoví fanoušci z Česka se pro ně ale nejspíše stáváme nezajímavými a chlapec odbíhá zpět.

Druhý poločas je na hřišti v režii Rapidu, po snížení na 1:2 se atmosféra šplhá zase o kousek výš. Rozjetý Rapid nezastaví ani červená karta a i v deseti hráčích se jim podaří vstřelit vyrovnávací branku. V tu chvíli je stadión na spadnutí, společně s kotlem teď ve stoje bouří opravdu každý, kdo přeje domácím. Během celého zápasu také nárazově sedící fanoušci stojí a fandí, zatímco za nimi sedící fanoušci neřeknou ani slovo o tom, že nevidí na hru – u nás něco nepředstavitelného.

Utkání končí nerozhodně 2:2, 43 200 diváků poděkuje hráčům za bojovnost, kotel vyzve fanoušky cestující na odvetný zápas aby vyjely v zeleném a tím utkání končí. Nám ještě nějaký čas zabere vymotat se ze zaplněného parkoviště a můžeme zamířit do milovaných Budějc. Tento výlet nám ukázal pro nás zatím jen z internetu známou tvář fanouškovského světa. Světa, ve kterém jsme kolikrát byli jako v Jiříkově vidění, a to jsme jen přejeli hranice…