První liga nabrala na obrátkách a poslední zářijový den nás čekal v rámci 9. kola opět výjezd na Moravu. Tentokráte do Přerova, se kterým se Motor utkal úplně poprvé v historii.

Před zimákem se scházíme okolo jedné hodiny odpolední v počtu sedmi lidí, pro přepravu do přerovské MEO arény volíme devítimístné Ducato, které osedlal jeden z fanoušků. Ještě než opouštíme Budějce, nabíráme dalšího fanouška, v našem “Bobíkovi“ tak zbývá jen jedno volné místo. To však obsazuje Motorák čekající v Třeboni, jsme tedy plní.

Strategie týmových inženýrů je jasná, více než tři sta kilometrů dlouhou trasu dělíme pouze dvěma zastávkama v boxech. Ta první probíhá klasicky v Jindřichově Hradci, kde si do telefonů zvěčňujeme naši italskou raketu. Ta druhá probíhá v Brně, kde jeden z fanoušků krom možnosti ukojit své chuťové buňky věří štěstěně a pouští se do boje s ruletou. Po dlouhých minutách kvalitního boje se vítězem stává stroj s kuličkou.

To už ale pokračujeme v cestě dále. Ačkoliv jedeme plně naloženi, bílé Ducato se vybičuje k těm nejlepším výkonům, jak co se rychlosti, tak i zkoušky brzd týče. Zhruba půlhodiny před utkáním konečně přijždíme k přerovskému zimáku. Parkujeme u pole, které vypadalo, přímo jako ze snu příznivců třetího poločasu.

Kupujeme si lístky za 70,- Kč a jdeme zaujmout místo v našem sektoru, jež je připraven za jednou z branek. Prohlížíme si útulný stadionek, zdobíme zábradlí samolepkami, vyvěšujeme vlajku Motor a jdeme vstříc stánku s pivem. V útrobách zimáku se čepuje místní Zubr, který je po chuti poměrně dobrý a hlavně, stojí pouhých 15 korun. Nemilým překvapením je placení padesátikorunové vratné zálohy na tvrdý plastový kelímek. Tímto ne moc často vídaným jevem je zamezeno pohazování odpadků po zemi a házení piv na led, nebo na fanoušky hostí. Na vratné zálohované kelímky si však budeme muset brzo zvyknout i v Budvar areně, jak v poslední zprávě kvitovalo vedení Budějovického klubu…

Zápas v MEO aréně začíná, nás se v sektoru sešlo čtyřicet, fandit však přijela bohužel jen polovina, a tak s fanoušky domácích svádíme nerovný boj alespoň pomocí úderných pokřiků. Právě MEOfans se schází v rohu na druhé straně haly. Nad jejich sektorem visí vlajka MEO pride of Přerov. Fandí od první minuty téměř nepřetržitě, avšak v našem sektoru jim není téměř vůbec rozumět. Srozumitelná častokrát bývá pouze odpovídačka kotle se zbytkem stadionu. Krom našich pohledů do domácího sektoru si také všímáme, že na hokej dorazilo poměrně dost občanů, jejich pleť je poněkud tmavší, než ta naše.

První třetina skončila 0:0, o pauze někteří stojí ve svém sektoru, někteří jsou zlákáni levným Zubrem a další míří ochutnat místní klobásu. Ta stála lidových 28 korun. Velikostně však odpovídala ceně. Přesto byla chuťově výrazná, bez chrupavek s dvěma krajíci čerstvého chleba a výběrem mezi hořčicí a kečupem. Známka 6,5 z 10 se jeví spravedlivě.

Začíná druhá třetina, my se snažíme dál fandit, avšak pomalu propadáme skepsi, že přes mantinel nejsme slyšet ani na ledovou plochu. Dvakrát to testujeme vyvoláním jména našeho brankáře, který nám ale nemávne. Říkáme si, že středeční trip na Moravu byl zbytečný, když nejsme ani slyšet ani deset metrů před sebe. Nevzdáváme to, po dalším “sejvu“ Davida Gábu znovu vyvoláváme a tentokrát nám pozdrav oplácí. Z toho máme obrovskou radost, kterou nám však dvacet vteřin před koncem druhé třetiny kazí přerovský Šťastný, jež při vlastním oslabení uklízí kotouč do naší branky.

Ve třetí třetině, při vedení Zubrů začíná ožívat drtivá většina z 2 154 diváků, v hale je chvílemi pořádný rachot. Devět minut před koncem naši prohru stvrzuje brankou na 2:0 Goiš. Utkání končí, my sdělujeme hráčům, že s nimi budeme vždy a ve skupině, pohromadě, odcházíme k dodávce.

Do té nasedáme a opouštíme Přerov. Cesta po dálnici utíká poměrně rychle, několik výjezdníků cití v kostech výhru při hazardu, a tak v Brně znovu scházejí schody do herny. Sny o zlaté horečce se po pár minutách “hraní na piáno“ ztrácí, můžeme tedy jet k našim domovům. Podstatnou část cesty se hlavně zadní část Ducata hádá o střeleckém umění Davida Lafaty, aneb nekonečný příběh “Komu to ty dva góly tenkrát vlastně dal“.

Na druhé zastávce, už podstatně blíž domovu, probíhá poměrně velká demence, kdy se část posádky válí po zemi a do toho rozlévá kávu. Vše se tak děje kvůli geniálnímu nápadu, díky kterému jsme “vyvařili“ asi 150 kaček. Po umravnění už dojíždíme do Českých Budějovic. Před zimákem vystupujeme přesně čtyřicet minut po půlnoci. Ačkoliv jsme na stadionu domácí nepřekřičeli a Motor žádné body také nezískal, výjezd, alespoň co se zábavy týče, snesl velmi přísné měřítko.