16.kolo WSM ligy nabídlo souboj Motoru s Litoměřicemi, které tuto sezónu spojily síly s hradeckým Mountfieldem a zápasy s tímto soupeřem tak dostaly nový náboj, což se náležitě projevilo jak na ledě, tak na tribunách.

Na zápas s Litoměřicemi se vzhledem k událostem během prvního vzájemného střetnutí (report zde) neobvykle těšíme, zároveň se však obáváme o dnešní atmosféru, po ruce dnes bohužel nemáme ani jednoho ze dvou klasických spíkrů. Do sektoru dorážíme téměř s úvodní buly a naše obavy se pomalu začínají naplňovat.

Fandění chybí jakýkoliv řád, o hlasitosti nemluvě – neskutečná bída.  Na ledě to navíc žádná skvělá podívaná taky není, což bohužel plno lidem chuť do fandění nepřidává. Ze zmaru se megafonu chopí fanoušek, který má s touto činností pramálo zkušeností, ani jemu se ale nedaří kotel vyburcovat k lepšímu výkonu. Přesto velký palec nahoru za odvahu a snahu něco s atmosférou udělat, není to lehká pozice.  První třetina je tak jednou naší velkou ostudou, hlavně sektor D4 by se měl za předvedený výkon na tribuně v první třetině chytit pořádně za nos. Třetina končí nerozhodně 1:1.

Během přestávky rozbalujeme svůj provizorní stánek aka vietnamská tržnice a vydáváme trička „Fanatici z Jihu“ ostatním fanouškům. Stále je spousta nevyzvednutých triček, v  sobotu do Edenu trička nepovezeme a tak prosím využijte možnost vyzvednutí během dalšího domácího zápasu, nebo se ozvěte na mail info@motoraci.cz a lze se domluvit na jiném způsobu předání.

Přestávku také vyplňujeme vášnivou diskuzí o tom, jak to dneska stojí za „velké hnědé nic“ a hecujeme staronového spíkra, který během minulých sezón tuto funkci už několikrát plnil, aby znovu vylezl na zábradlí. Ten naštěstí volání vyslyší a od začátku třetiny si bere dirigování jihočeských fanatiků pod svou taktovku. Pár ostřejších slov, které vylezou z megafonu konečně probírají spící fanoušky a tribuny začínají ožívat. Tomu všemu přihlíží sedmička hostů, kteří se usadili ve svém sektoru a v této pozici jsou za jednou vlajkou po celý zápas spíše diváky.

Zajímavé dění se odehrává také na ledě, kde se značně přiostřuje, za tvrdý, ale čistý hit je do šaten poslán čerstvý reprezentant Rok Pajič. To už se halou nesou emoce v plném proudu, svojí chvilku slávy si poprvé užívá pro nás velmi známý Rousek. Ten se stejně jako během prvního zápasu na ledě chová jako pohlavní orgán a tak je jím i několikrát nazván, k nevoli na jeho osobu se přidávají i fanoušci mimo kotel. Protože Tomáš patří k našim věrným čtenářům, už teď se těšíme na další jeho vzkaz v diskuzi. Na ledě je to mezitím, především zásluhou pruhovaného, slušná bramboračka, jeho výroky několikrát zvednou celou halu na nohy.

Support ze sektoru za bránou je na rozdíl od první části už na dobré úrovni, halou se nesou tradiční chorály a povzbuzující pokřiky. V obou sektorech vlají jak malé, tak velké mávačky, zábradlí dnes zásluhou naší blbosti zdobí pouze dvě vlajky. I když Motor prohrává pár minut před koncem o dvě branky, z tribun se nenese žádný pískot či bučení, ale povzbuzující potlesk. Super! Víra v obrat se vyplácí a dvě minuty před koncem velký bojovník Vláďa Škoda vyrovnává na 3:3. I přes dvě přesilové hry prodloužení gól nepřinese a na řadu přichází samostatné nájezdy, v nichž zásluhou Kondora mladšího bereme bonusový bod navíc.  Děkovačka  je pak hodně veselá, dnešní vítězství bylo velmi ubojované, ale o to cennější.

Ať žije Motor!

Foto: Pavel Pubal, motoraci.cz