Po čtvrtečním vysokém vítězství s Prostějovem čeká Motor pondělní utkání na ledě Litoměřic. Tohle utkání může mít pro Motoráky speciální náboj, protože jak známo, Litoměřický hokejový klub se nechal zaprodat pánům z MTF. A tak vyrážíme na sever na další hokejový výlet.

Přesto, že jsme vyrazili docela brzo, cesta nám pro nenažranost posádky trochu trvá. Do Litoměřic dorážíme kolem páté hodiny, už dávno totiž máme spadeno na kroužek v místní Budvarce, jedna posádka tedy míjí stadion a míří přímo do hospody, zatímco druhá kupuje na zimáku lístky a dál pokračuje stejným směrem. Nutno říct, že místní Budvarka je o poznání hezčí, než ta naše a přestože se nám v ní líbí, čas se nachyluje k začátku zápasu a my musíme odejít.

Vracíme se ještě k autu pro zástavy, čímž ztrácíme druhou skupinu a naslepo se trefujeme na stadion. Chytáme se malé skupinky fanoušků, kteří vypadají, že jdou také na hokej a společně narážíme na problém, že jsme se dostali k jakémusi VIP vstupu. Nakonec dorážíme ke správnému vchodu s ostudným pětiminutovým zpožděním. Procházíme s nulovou kontrolou kolem na zimák a hned rozjíždíme pokřik o jebání jisté firmy, která nám leží v žaludku, přičemž máváme na přítomné publikum zástavou s přeškrtlým Béďou. Řekl bych, že maximálně tak polovina publika vůbec tuší, o co vlastně jde. Pár míst od nás ale sedí postarší muž, který si s námi pak vyměňuje názory až do samotného konce zápasu. Průměrné fandění pak provází Motor až do konce první třetiny.

O přestávce chutnáme klobásky a pivo. Příjemným faktem je, že na stadionu čepují deseti i dvanáctistupňový Budvar. Naopak klobáska se s tak pozitivním ohlasem nesetkala a od našich gastroexpertů dostala možná i nadsazených 5 z 10ti. Vedle stánku je stadion ozdoben dvěma malovanými znaky. Na jednom je znak hokejového klubu, na druhém pak známý obrázek chlapce s prakem a pod ním nápis HCS ULTRAS.

Na druhou třetinu se přesunujeme do dolní části sektoru, věšíme 3 vlajky a připravujeme jednu ze dvou velkých mávaček, také se objevuje malá vlajka Motor on tour. Motor začíná tuhle část hry za nepříznivého stavu (2:1) a tak se jej snažíme dohnat k vyrovnání. V tom si ale všímáme osoby ve VIP lóži, která za oknem sleduje zápas a která nám silně připomíná plesnivé podsvinče p. Krásného. Z kotle hostů okamžitě létají nadávky, gesta, převěšujeme vlajku s Béďou tak, aby byla z VIP hezky vidět, a pokřik ze začátku první třetiny znovu ožívá. Nakonec si ale všímáme, že jsme se spletli a vůbec to není ten, kdo jsme mysleli. Motor pak otáčí zápas a vstřeluje 3 góly, fandění se samozřejmě o něco zvedá, ale pořád je to od nás spíše průměr, chorály a pokřiky se od nás dnes dost opakují, možná proto, že dnes nefunguje žádný „spíkr“ a fandí se spíše spontánně. Průměrné fandění pak přetrvává po celý zápas. Druhá třetina končí za stavu 2:4.

O přestávce si všímáme domácích rádoby fanoušků, kteří nasraně odcházejí ze stadionu směrem do města. Tenhle pohled je fakt k pláči, Litoměřice prohrávají o dva góly s celkem, který je letos favoritem celé ligy, vyhráli první třetinu a jsou rovnocenným a nepříjemným soupeřem a jejich fanoušci nad nimi lámou hůl a odcházejí. Pro někoho je holt výsledek víc než bojovnost, předvedená hra..

Škoda, že neviděli, jak ve třetí třetině Litoměřice vsítí dva góly a vyrovnávají tak zápas. Teď se domácí kotel trochu probouzí z neustálého řezání do bubnů. Takže teď trochu k domácím. Kotel se nachází na dobrém místě, nahoře uprostřed tribuny, může ho tvořit zhruba dvacítka fanoušků, stojících ve dvou řadách. V jedné jsou bubeníci a v druhé za nimi fanoušci, jako správní kališníci drží tuto formaci celý zápas, často používají pár malých a jednoduchých mávaček, které tvoří na poměry docela pěkný efekt. Při gólech pak vytahují větší sektorovku. K fandění dokonce používají megafon, v horní řadě kališnické formace ho drží jakási zpěvačka a opravdu do něj vyloženě zpívá. Ve světlých momentech byli domácí docela slyšet, nesmyslné řezání do bubnů však strašně kazí celkový dojem. Dost to připomíná Benátky. Po vyrovnání vybíhá se vztyčenými prostředníky z horní řady starší pán a uráží nás, vysmívá se. Otáčím se na kolegu a ten kroutíc hlavou říká, že to je jeden z těch fanoušků, kteří při zápase dělají ramena a po zápase nás budou plácat po zádech. K tomu ještě později. Na ledě zatím pracují emoce a z Motoráckého kotle do plexi létají různé předměty a to už začíná trochu bystřit místní sekuritka.

Přichází prodloužení a po něm nájezdy, které prohráváme (po vybrečeném opakovaném prvním nájezdu, kdy Gába vyjel z brány a skokem vypíchl puk soupeři, který až potom jakože upadl, což Motoráci těžko rozdýchávají a znovu metají do plexi vše, co je po ruce). V tom se z tribuny domácích vynořují desítky šašků a chtějí se nám vysmívat, jediné, co nás však zajímá, je poděkovat našim borcům za vybojovaný bod! Při tom ještě stíháme urážet domácí farmáře, hlavně tedy Rouska, který asi zapomněl, kde ho naučili hrát hokej a vztyčuje prostředníček směrem k hostujícím fans. V tuto chvíli už se rozzuření hosté opravdu snaží nabíhat k ledu, vše ale uklidňuje sekuritka a krátké děkovačce balíme náčiní a odcházíme ze stadionu, když v tom potkávám onoho muže, o kterém jsem psal výše a děje se přesně to, co předpověděl můj přístojící kolega. Borec mě plácá po zádech s tím, že prý jsme byli dobří, když se ale nesetká s pozitivním ohlasem, vzteká se jako malá holčička, div ho nepřejelo auto, když s brekem přecházel silnici. To už máme znovu spadeno na místní Budvarku a zamíříme do ní zpět, občerstvíme se a míříme domů na jih. Po cestě ještě přichází již tradiční výjezdová pokutka, nečekaně za ignoraci dopravního značení.

Na závěr napíšu něco, co mi leží v žaludku už dlouho. Klub jako takový před sezonou jasně vyhlásil, jaké jsou jeho cíle. Jasně jsme vyhráli první dva zápasy a jakoby si fanoušci začali myslet, že celou sezonu neztratíme ani bod. Když jsme prohrávali, naše fandění šlo hodně dolů a často bylo ticho. Ano, Motor se loni dostal do baráže, a kdyby jí letos nevybojoval znovu, byl by to pro většinu fanoušků neúspěch, letos si klub nechtěl alibisticky klást malé cíle a tak vyhlásil útok na extraligu, ale ne pro to, aby fanoušci dávali najevo kritiku po každém klopýtnutí. Nedávno jsme pochodovali městem, abychom zachránili hokej. Nedávno jsme byli na spodku první ligy, když se Motor znovu rozjížděl. Najednou jsme favoritem na postup. Takže Motoráci, trochu pokory, rychle se pojďte vrátit nohama na zem, celá sezóna je před námi!!