Třetí výjezd nové sezóny zavedl Motoráky na sever Čech, konkrétně do Kadaně. Cestu napříč republikou absolvovala za svým klubem necelá šedesátka fanoušků, v následujícím týdnu pak byl na programu další domácí zápas. Hráči oba dva zápasy zvládli a do tabulky přidali 6 bodů, jak to bylo u nás, fanoušků?
Kadaň vs Motor
Před sezónou jsem si dal jasný cíl – během této sezóny dohnat resty z těch minulých a vyjet za Motorem do zbývajících destinací, které jsem v rámci první ligy dosud nenavštívil. Jednou z nich je právě zmiňovaná Kadaň a proto už po zápase s Mostem sonduji v řadách klasických výjezdníků zájem o sobotní výlet na sever. Moje nadšení a zájem o tento výjezd sdílí jen hrstka fanoušků a nakonec se daří dát dohromady pouze jedno auto. V tomto skromném počtu tedy krátce po sobotním poledni vyrážíme na 265 km dlouhou cestu.
Na místo dorážíme přibližně 10 minut před začátkem zápasu, v okolí místního zimáku už se pohybují nám známé tváře a další fanoušci se symboly Motoru, počet domácích fanoušků se šálou či dresem bych napočítal na prstech jedné ruky. Vstup za 50,-, kontrola žádná, důchodový věk pořadatelů, poměrně útulný zimák, takové jsou moje první dojmy po příchodu do útrob místního svatostánku. Zlehka obhlídneme místní gastronomii, v sektoru pro hosty vyvěsíme trojici vlajek a s vhozením úvodní buly začínáme s dnešním hlasovým projevem.
Fandění je dnes spíše takové odpočinkové, bez nějakého většího řádu a zaměřené spíše na úderné pokřiky. I tak to ale v pohodě stačí na vytvoření domácí atmosféry, sektor pro hosty se navíc nachází asi metr za naší střídačkou, hráči nás tak slyší bez problému, stejně tak my můžeme netradičně slyšet pokyny trenérů směrem k hráčům. V první třetině jde Motor zásluhou Kondora do vedení a my můžeme spokojeně jít koštovat místní klobásu a pivo. Klobása dělaná venku na grilu chuťově dobrá, navíc s doprovodným programem v podobě dvou vylitých týpků, kteří mají přípravu a výdej klobás na starosti. Ani u stánku s pivem nuda není, u pípy stojí totiž klučina, který točí zřejmě poprvé v životě a tak jsou k vidění těžko uvěřitelné kousky. Už jsem jenom čekal, kdy vytáhne naběračku a pivo bude rozlévat stylem jako kuchař Kachna z legendárního seriálu Hospoda.
Před začátkem třetiny se místní hala setmí, chvíli si nejsem jist, jestli jim náhodou nevypadl proud, nebo je to třeba ekonomické opatření za účelem šetření. Po chvíli ale z repráků začne hrát hymna mistrovství světa a halou projíždí laserové paprsky. V tu chvíli nevím, jestli se tomu smát nebo brečet, protože v kontrastu s prázdnými tribunami a celkovým zázemím to působí přinejmenším „zvláštně“. Tak trochu v tom cítím program à la Chomutov, ani zde totiž nechybí hlasitá hudba v každém přerušení, světelné efekty a další zbytečnosti. Průběh fandění je ve druhé třetině téměř totožný s tou první, za pomoci jednoho bubnu a s omezeným repertoárem ženeme Motor za druhým gólem. Ten nakonec přichází a 55 Motoráků v sektoru pro hosty může být i nadále spokojených.
O druhé přestávce postáváme před halou, hustě prší, a za námi přichází jeden z domácích fanoušků. Chvíli tápeme, co nám může chtít, už od pohledu mu musí být jasné, že nejsme ten typ fanoušků, kteří by s ním chtěli měnit šály, odznáčky a nevím co dalšího. Fanoušek nám ale místo toho všeho sám od sebe začne popisovat místní scénu (jestli se to tak vůbec dá nazvat) a chvílemi vypadá, že by si to radši šel hodit za roh, než pokračovat v těchto aktivitách. Docela překvapující informace z jeho úst je ta, že místní, jako jejich bývalá farma, silně nepřejí extraligovému Chomutovu a cítí k němu jakousi nenávist. Právě dva fanoušci Chomutova v dresech jsou dnes na tomto zápase přitom přítomni. Když už jsem nakousl domácí fandy – na zimáku během zápasu se jich v kotli schází nějakých 20-30 kusů s jedním velkým bubnem a sektorovou vlajkou. Na dálku nějaká aktivita, včetně fakáčů směrem k nám, vidět byla, jejich fandění k nám ale slyšet není, těžko tedy hodnotit jejich repertoár.
V poslední části hry domácí snižují na rozdíl jednoho gólu, víc toho ale naštěstí nestihnou, neskutečné se stává realitou a Motor vítězí na venkovní půdě! Děkovačku okořeníme jedním intenzivným stroboskopem a s nulovou nadějí skandujeme jméno trenéra Stavjaňi. Světe div se – náš pozdrav nám opětuje! Neskutečné, nevídané! Kdo nebyl, neuvěří.
Motor vs Frýdek – Místek
Domácí premiéra nové sezóny klapla téměř na výbornou, týden na to zavítal do města hokeje nováček z Frýdku – Místku, se kterým se Motor utkal vůbec poprvé v historii. Už před začátkem zápasu je vidět, že dnes to taková paráda jako minule nebude. Fanoušci se do kotle trousí pomalu, spoustu aktivních lidí přichází až v první minutě, vlajky nevisí ani nevlají – celkově bída s nouzí. Sami si takovýmto lehkovážným přístupem hážeme klacky pod nohy a je jedno že přijel „pouze“ Frýdek a ne nějaký tradiční rival. Pokud chceme nadále patřit ke špičce na naší hokejové scéně, měli bychom a musíme ke každému zápasu na tribunách přistupovat stejně!
Kotel oproti zápasu s Mostem značně prořídl, i tak je ale slušně zaplněný. Fandění je od začátku nemastné, neslané, lidem jakoby se dneska nechtělo pořádně zařvat, první dvě třetiny jsou tak na naše poměry hodně utrápené. Atmosféru v hale zvedají až góly v síti soupeře a obrat vývoje zápasu ve prospěch hráčů s okřídleným emkem na hrudi. Alespoň poslední třetina tak napravuje naše dnešní renomé.
Ať žije Motor!
Napsat komentář