V páteční předehrávce 27. kola se Motor představil na ledě Havířova. Na zápas se dostavilo 29 fanoušků Motoru, kteří dohnali tým k dalšímu vítězství na slezské půdě.

Kvůli přesunutí zápasu ze soboty na pátek padá i teoretická šance podruhé za sebou zaplnit do Havířova autobus. Nakonec se domlouváme v šesti lidech a plníme jedno auto. Odjezd je naplánován na dvanáctou hodinu, vše jde podle plánu, v tom ale přijde zpráva od člověka, co zařizoval auto, v tomto znění: “Nejedeme, auto nemá kolo.“ Po pár minutách zmaru se rozhodujeme, že pojedeme autem jednoho z fanoušků na letních pneumatikách a přinejhorším to někam zapíchneme do škarpy. Po čtvrthodinovém trápení je oznámeno, že ačkoliv jedno auto kolo nemá, v půjčovně je i druhé, které už má kola všechny čtyři, můžeme tedy vyjet.

Cesta svižně ubíhá, v autě panuje klasická výjezdová atmosféra. Po vjezdu na dálnici zastavujeme u benzínky, kde potkáváme další tři fanoušky Motoru z Prachatic. Pomalu se stmívá, my ukrajujeme další ze čtyř seti kilometrů, blížíme se k cílovému městu. Menší zajížďkou se před K&K pneu arénu dostáváme zhruba 35 minut před začátkem utkání.

Po vystoupení z auta k nám přichází jeden securiťák, pro nás už známý spíše jako Paragán a říká, že v pátek nás nečekal. Právě kvůli této větě tedy nechápu, proč je kolem sektoru hostí několik desítek policajtů, minimálně dva “tajní“ a při vstupu do sektoru jsme kamerováni. Jsme šacováni. Dneska opravdu pečlivě, a při tom nám celou dobu nekompromisně míří kamera do obličeje. Dalo by se říci, že rozsah natáčení spíš patří do pořadu První casting od pana RR, než na hokejové utkání.

V sektoru se stavíme za naši jedinou zástavu Motor, pozorujeme tok fanoušků na tribuny. Nás se schází přesně 29, v sektoru HZ se schází o pár lidí více, než při naší první konfrontaci, v úvodu soutěže. Sektor mají ověšen velkým počtem vlajek. Trochu k nepochopení přesto připadá vyvěšení On tourovky na domácím stadionu. Celkově na zimáku, od prvního zápasu sezony, pár stovek ubylo. Na dnešním zápase s Motorem jich bylo 1.611. Zápas začíná, domácí začínají fandit, hosté pomalu také. V první třetině se rozjíždíme vlažněji. Nedalo se čekat, že v menším počtu a jiném složení lidí předvedeme stejný výkon, jako právě v září, který byl jedním z těch nejlepších na výjezdu vůbec.

Domácí už od první třetiny vzorově využívají pravou stranu a celou halu k pokračování i odpovídání, my používáme většinu pokřiků, zařadíme pár chorálů. Na ledě to v první třetině Motoru moc nejde, během našich přesilových her má více šancí paradoxně Havířov. Dostáváme branku na 1:0. Ke konci třetiny je ostrým faulem sražen Pepa Straka, rozhodčí provádí několik diskutabilních rozhodnutí, domácí publikum dává najevo svůj hněv a rozkouskovanou první třetinu ukončuje siréna.

O přestávce samozřejmě přichází čas na klobásku. Ta je dělaná na grilu, hodně masitá, k dopřání je i dostatečný počet chlebů a hořčice. Klobáska láká i vzhledově, celkových 8,5 z deseti je zasloužených.

Na začátku druhé třetiny je patrné, že trošku prořídl domácí kotel, i tak ale nepřestává fandit. Motor srovnává na 1:1, autorem branky je Kuchejda. To nám dává sílu, trochu pozvedáváme náš support. Druhá třetina je znovu velmi rozkouskovaná, na chvíli se ledové kluziště přeměňuje v boxerský ring. Míša Švihálek i přes roztrhávání rozhodčích posílá havířovského Kotala k zemi, v druhé dvojici od Mazance inkasuje Bohunický. Na bitky dnes remíza 1:1. Při probíhající šarvátce letí jedno pivo z našeho sektoru k mantinelu. Několik domácích diváků je polito. Ti se zlobí, problém se snaží vyřešit i během následující přestávky. Z našich řad je jim však vysvětleno, že pokud si na pomoc nezavolají Komisaře Rexe a Kriminálku Havířov, vytoužené odpovědi se zřejmě nedočkají.

O druhé přestávce moderátor utkání říká: “A teď si dáme čáru.“ Já osobně jsem hodně zvědavý, k čemu se hokejové utkání chystá zvrhnout a co se na ledě bude dít. Nakonec se jedná o soutěž, kdy děti posílají puk z modré na druhou modrou…

V třetí třetině Motor otáčí na 2:1, náš sektor je při vedení našich hokejistů z celého zápasu nejhlasitější. Díky tomu můžeme projet celý repertoár chorálů a doplňovat je pokřiky. Nesmím ani zapomenout zmínit, že po celou dobu utkání se obě dvě strany uráží, my se pak domácích ptáme, kolik jich u nás minule bylo a hlavně kolik jich příště bude. Ptáme se několikrát za zápas, bohužel odpovědi se nedočkáme. Necháváme se tedy překvapit a 13. 1. bude odpověď odtajněna. Tomáš Nouza pojistí výhru Motoru gólem do prázdné branky, my si s hráči po zápase užijeme děkovačku, vyvoláváme Gábiče, který měl během celého zápasu opravdu plné ruce práce a zaváhání u první branky minimálně desetkrát odčinil. Balíme vlajku a stejně, jako přes kopírák, se znovu najde pár hrdinů, kteří na nás zpoza sekurity pořvávají. My se otáčíme a znovu se ptáme, kolik jich na jihu bude. Do žádných akcí se na rozdíl od minule nepouštíme a definitivně opouštíme stadion.

Nasedáme do auta a odjíždíme se třemi body zpět do města hokeje. Když projíždíme Havířovem, musíme konstatovat, že dnes “Na Hálkově frontě klid“. Cestou domů ještě vezeme jednoho fanouška na Stodolní, kde se má setkat se známými. Poté díky navigaci v Ostravě jedeme asi třistakrát doprava, přesto se nakonec nějak vymotáme a připojujeme na dálnici. Cestou zpět se na Rohlence pět členů posádky odměňuje hraním “kuličky“ v místní herně. Stejně jako při výjezdu z Prostějova si většina z nás alespoň menší obnos odnáší, ten ale končí o pár metrů dál v McDonaldu.

To už se ale pátek v sobotu mění, my přejíždíme sjezd z dálnice a tak si kratičkou cestu ze Slezska trochu prodlužujeme. Výjezdová demence vrcholí, když si trojice fanoušků ve dvě ráno kupuje na benzínce nanuk. To, že teploměr ukazuje -1°C nás vůbec nezajímá. Do Budějovic dorážíme těsně před třetí hodinou. Únava je taková, že se rozcházíme do svých domovů bez zastávky v nějakém z hostinců.