Není tomu tak dávno, co se Motoráci vypravili do Edenu ve velkém počtu 2x po sobě. I nyní vše nasvědčuje tomu, že dnes opět přijedou do Prahy a rozhodně jich nebude málo. Je to relativně kousek, navíc jsme na čele tabulky a Slavie, to je přeci jen také pojem. Jihočeši táhnou na Prahu po všech komunikacích, nejpočetnější enkláva po té železniční. Nebyl to způsob dopravy, kterou zvolila naše skupinka, ale troufáme si říct, že posádky na všech frontách se baví náramně.

Asi tak hodinku a půl před zápasem dorážíme do cíle, rozdáme si lupeny a naivně se vydáváme do blízké hospody, která je samozřejmě beznadějně plná. Kolem stadionu se to jihočechy jen hemží a tak pokračujeme rovnou do sektoru, abychom vyvěsili vlajky a určili pomyslnou hranici, pod kterou už budou stát jen spíkři, protože přijít později, měli bychom to už o poznání složitější.

Během zápasu si několik lidí prostě stejně stoupne pod ní, ale čert to vem. Sektor se zaplňuje a pomalu se ozývají první pokřiky. Jsou vyvěšeny všechny tradiční vlajky, připravena jedna ze dvou velkých mávaček, poprvé se dnes také objevuje nová mávačka motoráků z Rožnova – paráda! V sektoru vlaje také několik stovek malých vlaječek, které byly vytvořeny jako doplněk k výjezdu. Dohromady to vše skvěle oživuje sektor a tvoří parádní efekt.

Pod masu motoráků se staví hned tři ostřílení spíkři, připravení držet ruku nad dnešním supportem. Lidé, co chodí doma do kotle, či se pravidelně objevují na výjezdech, tento post očividně chápou a respektují, avšak v takové mase lidí se samozřejmě našli i tací, kteří ne a spontánně si rozeřvávají, co se jim zlíbí, čímž celé fandění párkrát totálně zkurví. Než se začne hrát, otáčí se všichni zády a Budějce skáčou. Už teď je to obrovský rachot. Kolik Motoráků se nakonec přesně sešlo se asi nikdy nedozvíme, několik serverů udává číslo okolo 2 tisíc, reálně to spíš vypadá na číslo o nějakých 500 menší.

V první třetině se domácí sektor, který je hned vedle nás a dělí ho od nás jen zábradlí, prezentuje choreem. Abych řekl pravdu, moc nevím, co říct k domácím, jediné, co z nich vidím, je několik vlajek, spíkr s megafonem, ale jejich fandění slyším tak jednou, dvakrát za zápas. To však neznamená, že nefandili, ono přeřvat téměř dvoutisícový kotel soupeře, to je přeci jen těžké, což bylo nepochopeno podle slávistických diskuzí, kde je kritizován kotel domácích, který byl dnes odsouzen k nerovnému boji s mnohonásobně početnějším kotlem hostí. Ten navíc od začátku skvěle fandí, většina lidí se do toho fakt dává, tleskačky,skákačky, odpovídačky, chorály, až na to, co jsem zmiňoval výše, je dnes atmosféra špičková. Masa malých a velkých vlajek, les tisíce rukou, no radost pohledět…

Ani během přestávky si nemůže chvíli klidu dopřát část Motoráků, kteří střeží pověšené zástavy před přítomnou sešívanou mládeží, která nás už po několikáté měla v hledáčku. I přesto stihneme zhodnotit místní gastronomii: Klobása v ceně 45Kč, která byla sice sušší, ale chuťově překvapivě docela dobrá. Chleba si mohl fanoušek vzít kolik chtěl a hořčice s křenem byla samozřejmostí. Celkové hodnocení : lehký nadprůměr- 6/10.

Druhá třetina přinesla hned 4 góly, z nichž 3 vsítil Motor, což ještě více roztopilo obrovský kotel jeho fanoušků. Mimochodem, také na protilehlé tribuně se nachází několik desítek jihočechů, kteří se aktivně zapojují do fandění, například také odpovídačkou, kterou si sami vyžádali. Teď si nejsem jist, jestli situaci zařadím do správné třetiny, mám na mysli bučení na faulujícího hráče Robinsona, po kterém jsem se na různých diskuzích dozvěděl například to, že bučení je jeden z fotbalových manýrů, nebo dokonce něco v tom smyslu, že Motoráci mají původ v americkém Ku Klux Klanu… A to ještě nevíte, že když jsme byli v extralize a bylo to tuším v play off s Libercem, proběhla v BA akce s názvem „Bílé peklo“, nebo že v jednom ze zápasů proti Spartě, tenkrát ještě dole na D5, byl celý kotel navlečen v bílých oblecích. Dost se divím, že nás ještě nezakázali.

Až do konce zápasu se fandí pořád stejně, hluk je veliký, i když věřím, že mohl být ještě větší, a fandí se pořád. Časem se začínají objevovat trochu slabší chvilky, ale ty jsou vyplněny například pozdravy k vedení, takže velký kotel utichá zřídka kdy. Motor nakonec dotahuje zápas do vítězného konce a obhajuje pozici lídra. Jak fanoušci, tak hráči, si užívají dvojitou děkovačku, jejíž nejpovedenější prvek – tleskačku BU-DĚJ-CE řídí sám el capitano Pepa Straka.

Poté opuštějí davy spokojených Motoráků zimák a tak, jak různýmy způsoby a směry přijeli, tak také opouští Eden. Fandit se jim chtělo ještě dlouho po zápase, nebo mimo stadion. Bylo vidět, že 99% lidí si výjezd užilo se vší parádou. Ani já netvrdím, že jsem si ho neužil, jen vzpomínám, jak jsme si před týdnem bídně zafandili v Prostějově v 73 lidech a odjeli s prohrou jak na ledě, tak v hledišti…
Cesta zpět je veselá, před odjezdem si stejně jako loni v Benátkách zahrajeme s čerty na babu a valíme směr ČB. Pamatujete tu kauzu dopravního podniku, kdy si řidič došel na záchod a vyhodili ho? Tentokrát jsme s ním měli tu čest my a můžu vám říct, že to je ten největší řízek, celý slavný podnik se asi musel zbláznit, když ho vyhazoval..

Pokud nedojedou do jiného hrníčku, přijedou k nám ve středu hokejisté z Ústí a s nimi možná také jejich fanoušci, tak si dávejte pozor, protože včera ukořistili šálu slavných Litoměřic a nikdy nevíte, kdy se jejich zloba obrátí právě proti nám!

Ať žije Motor!