Zápasy s rivalem z Vysočiny letos vycházejí na soboty ve třech případech ze čtyř. Uplynulo 11 kol ligy a první z nich byl za dveřmi. Zápasy s Duklou bývají ozdobou ligy, nejinak tomu bylo i tentokrát, kdy do Budvar arény zavítalo přes 6000 diváků, Motoráci se navíc prezentovali velkou choreografií.

Naše poslední optická prezentace se konala už v prvním kole a pak přišla odmlka, proto bylo jasné, že tentokrát už musíme sérii bez nich přerušit. Zbývá asi týden do zápasu a začínáme se dohadovat na podobě. Vzhledem k sobotnímu termínu a věhlasu těchto zápasů očekáváme velkou návštěvu, tribuna C by měla být plná a nám nezbývá, než se ji pokusit využít. Původně mělo choreo vypadat docela jinak, než jsme ale vymysleli, jak jej realizovat, přišel nový návrh, který byl nakonec odklepnut. A tak se objednává materiál, nakupují barvy a všechny nezbytné věci kolem, horko těžko sháníme prostory, měříme sektor a až den před zápasem jdeme na věc.

Dopředu je jasné, že manipulovat s plachtou 14×14 metrů na prostoru, který není takový jak na šířku, tak na výšku, bude oříšek, krkolomným způsobem dáváme plachtu dohromady a rozřezáváme v půlce. Někdy kolem páté hodiny ( sešli jsme se ve 2 odpoledne ) máme připraveno a začínáme malovat. V tu dobu jsme naivně přesvědčeni, že v 8 doděláme první, v 11 druhou plachtu a o půlnoci jsme doma. Nejvleklejší věc na přípravě je předmalování pro „vybarvovače“.  A tak zatímco schopný malíř běhá s fixem v ruce, ostatní se mezitim občerstvují potravinami, o kterých se dočetli v časopisech se zdravou výživou. V rychlém tempu doděláváme první část plachty, ale prostory, ve kterých děláme, se nevytápí a tak schne velmi pomalu. Na to nemáme čas… Právě schnutí je to, co nás zdržuje nejvíc, část z nás tedy velmi opatrně balí mokrou plachtu a odváží ji roztáhnout na zimák, mezitím co ostatní připravují druhou půlku.

Nějakou chvíli trvá naměřit také druhou část plachty, mezitím se vracejí všichni zpátky. To jsme ještě žili v domnění, že plníme onen časový plán. Po rychlém kouknutí na hodinky však bylo jasné, že dnes se to pořádně protáhne. Je den zápasu, do třetí hodiny ranní doděláváme zbytek. Na všech se začíná projevovat únava, momenty útlumu a válení se po zemi se střídají s demencí, zpestřenou o nápady, jako zapálení nebo roztrhání celého díla. Jak se malá rafička sune ze shora dolů, směrem k ránu, začínáme už opravdu padat na hubu. Ve tři hodiny ráno konečně balíme druhou část plachty a vyrážíme na zimák, který už je v úplné tmě a tak za asistence baterky roztahujeme plachtu na sedačky. Je půl páté, ochlastové se trousí z města a my mezitím jdeme konečně spát.

U zimáku se pak v pravé sobotní poledne schází fanoušci ve velkém počtu. Polovina lepí plachty k sobě, polovina připravuje kartoniádu. Slepovací rota bojuje s větrem a nedostatkem lepenky, nakonec však uspěje a odnáší teď již připraveneou plachtu na zimák. Po cestě zastavuje dopravu a s ní spěchající řidiče, to se ale nedá nic dělat. Téměř zároveň dokončují obě party svou práci. Konečně je všechno připravené. Větší část se jde po zásluze odměnit jedním předzápasovým, hrstka ještě shání tyče na vlajky.

Je 16:00, otevírají se brány Budvar arény a do jejich útrob se začínají trousit natěšení fanoušci. Také tipujeme, kolik balíků z Vysočiny dnes dorazí. Je sobota, tak by jich mohl dorazit solidní počet. To je momentálně však absolutně mimo středobod našeho zájmu, nechci zastírat, že jsme byli hodně nervózní, jak dopadne zatím vůbec největší choreo, jaké jsme dělali..

Zimák se zaplňuje, na schody mezi sektory usedají dva lidé s megafony, nahoře se připravují lidé k plachtě, jiní narychlo zaplňují díru, ve které nikdo neseděl. Někdo také musí zůstat v kompletně ovlajkovaném sektoru, protože nás svou návštěvou poctí mocní a obávaní Ultras Dukla, jejichž posledním úlovkem byla fanklubácká vlajka Slavie.

Začíná zápas, jeden spíkr, který zůstal pod kotlem, jej řídí, druhý je připraven na tribuně C. Čekáme na první komerční přestávku. Předtím jsme si také říkali, jak k choreu přistoupí „gaučáci“, jestli je budeme muset buzerovat, aby se postavili, jestli si protrhnou plachtu, aby viděli na hokej. To je jedna z věcí, které se až tak nebojím, když jsme na céčku dělali minulé choreo, které dopadlo bohužel všeljak, koukal jsem tenkrát na lidi a viděl, že jsou v podstatě nadšení a do těchto akcí se rádi zapojují a to je pro nás dostatečná satisfakce. Konečně přichází naše chvíle, ze shora se přes lidi valí plachtata dolů, když je v půlce, vytahuje se kartoniáda. Výsledek? Posuďte sami. Aby bylo jasno, neděláme to pro sebe, přesto ovace, které jsme sklidili, potěší, díky za ně. Celková cena prezentace se vyšplhala k částce necelých 7000,- Kč.

Video: https://www.youtube.com/watch?v=EJTsoI23D5k

Všichni se vracejí do sektoru a začíná se mohutně fandit, čemuž přihlíží asi 60 hostů za vlajkou Ultras Dukla. 60 hostů? Jo, herně na tom není Dukla zrovna nejlíp, ale na druhou stranu, je to v podstatě kousek a ještě k tomu objektivně vzato k soupeři, na kterého by se mohli mobilizovat. Ani jsem nezaznamenal, že by se Jihlavští pokoušeli uspořádat pořádný výjezd. Celý zápas fandí možná i slušně, ale dnes jsou proti nám bez šance. Přemáháme špatnou akustiku a kotel vytváří skvělou atmosféru. Dobře se zapojují i ostatní tribuny.

Aby mohl být zbytek reportu pozitivní, vyčerpáme teď poslední negativní téma. Tleskátka, aneb novodobý mor na českých zimácích. Lidé mají dvě ruce, aby mohli tleskat. Dokázali to i za dob, kdy tahle hovadina ještě neexistovala, tak proč by to nešlo i teď. Navíc ten zvuk je naprosto příšerný a zbytečně přebíjí fandění kotle. Opravdu to nejde bez nich?

Atmosféru po celý zápas netřeba dopodrobna rozebírat, dnes to bylo prostě výborné. Vyčerpáváme repertoár, v sektoru vlají malé i velké mávačky, ostatní tribuny se zapojují odpovídačkam či společným tleskáním. Není co vytknout. To, jak se fandí dnes a před několika lety, se nedá vůbec srovnat. A můžeme jít ještě daleko výš! Všemu ještě pomáhá fakt, že Motor jde do vedení. Fandění Jihlavských je čím dál slabší, ale nebyli by to oni, aby se opět nepředvedli perlou v podobě odpovědi “na vás to stačí“ na otázku, co jich tak málo? Seno a vidle, opravdu.

Třetí třetinu se skóre ještě navyšuje, stadion skáče, objíždí jej mexická vlna, fanoušci se baví a užívají si poslední třetinu zápasu, ke konci Dukla odvolává brankáře, příležitost vycítí Jánko Mucha, napřáhne a přes celé hřiště dává gól, čímž definitivně pohřbívá naděje soupeře z Vysočiny. To už publikum aplauduje ve stoje, následná děkovačka se protáhne na dlouhé minuty, kdy se hráči vrací zpět na led a užívají si zasloužené ovace. Dnes nám to klaplo tak, jak mělo. Choreo se nakonec snad povedlo, druhá třetina pak byla to nejlepší, co jsme letos doma zatím předvedli. Díky všem, kteří toho byli součástí a ti co zůstali doma, můžou jen litovat…

Ať žije Motor!

Fotografie: Supporters.cz, Motoraci.cz

–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

Autobusový výjezd do Prostějova 17.10.2015

Stejně jako do Šumperka či Havířova, vypravují Motoráci autobus na daleký venkovní zápas Motoru. Tentokrát padl los na destinaci jménem Prostějov. Chceš jet s námi? Neváhej a přihlaš se na mailu info@motoraci.cz

Cena výjezdu se bude odvíjet od počtu přihlášených fanoušků, čím víc nás tedy pojede, tím levnější výjezd pro každého Motoráka!

Odjezd od BA ve 12:00

–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––