Neuplynul ani měsíc a Motorákům se naskytla možnost složit reparát z nepříliš povedeného prvního domácího střetnutí s jihlavskou Duklou. Na ledě to bohužel opět nevyšlo, tribuny ovšem žily o poznání více.

Je neděle, venku hnusně, teploměr ukazuje pod bod mrazu. Po bujaré sobotní noci bychom nejradši leželi na gauči s hadrem na hlavě, podobně jako Donutil v legendárních Pelíškách, před námi je ale další atraktivní zápas a fanouškovské povinnosti nám velí vyrazit na okraj města a připravit alespoň nějakou prezentaci. Tu se ve skromném počtu a přes zjevnou nechuť a kocovinu daří z poloviny připravit už během nedělního podvečera, zbytek dokončují fanoušci školou povinní až v den zápasu.

Dle předzápasového očekávání si do útrob stadionu našlo cestu 6421 fanoušků, duel s týmem z Vysočiny je tak i podruhé v sezóně vyprodán.  Logicky je tak zcela zaplněna i nejhlasitější část stadionu, tedy kotel a to včetně toho hostujícího. Milovníků Ježka dorazil téměř totožný počet jako k prvnímu klání, téměř totožná zůstává i jejich sestava, včetně 0 vlajek. Novinkou u jihlavských je tak pouze trubka, lesní roh, trombón, už nevím, jak ještě lze tuto zhovadilost nazvat, v rukou dvou fanoušků. Těmito řádkami bych také mohl u hostů skončit, protože kromě sóla na tubu a točení šál do rytmu, bez doprovodného hlasového projevu toho jihlavští příliš nepředvedli. Aktivně se sice zapojují téměř po celý zápas, jak repertoárem, tak také hlasitostí ale nikoho oslnit nemohou. Vzhledem k dobrému počtu a v porovnání s ekipami Prostějova či Přerova, které zde ukázaly mnohem více v daleko menším počtu, opět zklamání. Snad jednou vylezou adolescenti s mikinami „Hajzle my jsme z Jihlavy“ ze své bezpečné skrýše a budou nám rovnocenným soupeřem nejen na ledě, ale také na tribunách – zápasům by to jen prospělo.

Jak už bylo zmíněno, na naší, tedy domácí straně se v kotli schází maximální možný počet, tedy nějakých 400 hlav. Fandění sice není od úvodních minut nějaké fanatické a bláznivé, oproti „obyčejným“ domácím zápasům ale rozhodně hlasitější a živější. Jak už to během zápasů s Duklou bývá, klasický repertoár pokřiků a chorálů dnes prokládají „přátelské“ pozdravy směrem k sektoru hostů, ten však příliš nereaguje a dále raději vábí jeleny z přilehlých luhů a hájů.  Aktivitou dnes hýří také ostatní tribuny, které několikrát za zápas sami rozjedou skandovaný pokřik „Motor“, či si navzájem odpoví název toho nejkrásnějšího města. Zde je mimochodem na místě pochválit tribunu „C“, která od začátku sezóny ve vzájemných odpovídačkách jinak aktivnější áčko jasně válcuje.

Dění na ledě je opět ve vysokém tempu, kdy není nouze o tvrdé osobní souboje a i přesto, že je Motor aktivnějším celkem a zasypává hostujícího sněhuláka střelami, na tabuli před začátkem třetí třetiny svítí stav 0:2. Navzdory nepříznivému skóre je překvapivě právě poslední část hry na tribunách nejvíce živo a hlasito. Motoráci v kotli jakoby se smířili s průběhem zápasu a baví se především zpívanými chorály, kdy například „My jsme Motoráci z Jihu“ zní konečně velice hlasitě a vytrvale, paráda! V poslední dvacetiminutovce se na tribuně „D“ objevuje dnešní jediná prezentace, kdy jsou zbytku haly popřány šťastné a veselé ČESKÉ vánoce bez kýčovitých amerických doplňků a zvyklostí. Dvaadvacetimetrový transparent doplňuje přes 3 stovky prskavek, výsledný efekt prezentace kazí pouze počínání „dýdžeje“, který volí typicky nečeskou zremixovanou koledu „Last christmas“…

Motoráci ženou hráče za gólem vytrvale i za nepříznivého stavu, za což jsou odměněni nejlepším možným způsobem. To když nejprve přijde snížení z hole Žovince a za pár chvil následně druhý gól během power-play zásluhou Vládi Škody. V tu chvíli je celá hala na nohou, lidé řvou jméno střelce jak smyslu zbavení, v kotli se po sobě Motoráci samou radostí dokonce válejí na zemi. Podobnou eufórii jsem během zápasu základní části první ligy dlouho nezažil, těžko si představit co by se dělo, kdyby se stav podařilo otočit.

Přichází prodloužení, v němž si bonusový bod připisuje Jihlava. Tribuny i přes zřejmé zklamání a další hořku porážku od jihlavského soka děkují hráčům za předvedený výkon, následně se davy fanoušků mohou rozprchnout ke svým domovům. I když ne zcela perfektně, tak reputaci na tribunách jsme si oproti prvnímu duelu rozhodně napravili a pravidlo, že předvánoční zápasy jsou vždy specifické, se opět potvrdilo. Hezké svátky a 28. na viděnou v Litoměřicích.

Ať žije Motor!

Autor: KZB